Z pohledu odborníků na tom většina tuzemských toalet není práv ě nejlépe, a to nejen pokud jde o hygienu. Na jedné straně se plýtvá vodou při splachov ání, ale na druhé se šetří až příliš: umývátko na ruce je spíše výjimkou než pravidlem - i přesto, že se vejde i do paneláko v ého záchodu a na trhu je už poměrně široký výběr vhodných umývátek i baterií. »Za jednu z největších chyb pokládám také sporadické využív ání bidetu, který je v kulturní Evropě pokládán za zcela běžný doplněk záchodu nebo koupelny,« říká Richard Sukač z firmy Laufen, »je to samozřejmě i otázka dostatečně velkého prostoru, ale bidet chybí i tam, kde je místa více než dost.«
Voda versus hygiena
Při nákupu nového klozetu se vedle tvarového řešení doporučuje přihlédnout i k jeho »spotřebě«. Kvůli ní se také vyplatí vyměnit staré, byť pečlivě udržované klozety. Mívají totiž nádrž na devět litrů vody, což není právě množství, které by nadchlo ekologa. »Dnešní standard představuje šest litrů, ale mnoho výrobků už má nádrže s takzvaným dvojitým tlačítkem, které podle potřeby umožňuje spláchnutí třemi nebo šesti litry vody,« vysvětluje Jiří Štekr z firmy Keramag, »náročnými testy však prošly i výrobky, jež pro dokonalé spláchnutí potřebují jen čtyři a půl litru.« Někteří šetřílkové si před lety namontovali do nádržek spořiče. Jenže po spláchnutí zmizí pryč jen část toho, co patří do kanalizace, a v okolí klozetové mísy zůstává nejen nepříjemný zápach, ale také nejrůznější mikroorganismy. »Právě z hygienických důvodů platí dodnes norma, že klozetová mísa může být pouze v samostatné místnosti neboli záchodu s výjimkou bytů malých velikostních kategorií, kam patří jedno- a dvoupokojové byty,« vysvětluje doktorka Marie Čemusová z Hygienické stanice hlavního města Prahy. »Běžně umístěná mísa v koupelnách velkých bytů v zahraničí, na které například často poukazují nájemníci rekonstruovaných bytů, souvisí s tím, že v bytě je takových komplexů koupelna-záchod několik.« Pokud je tedy v bytě samostatné WC a koupelna je pouze doplněna další klozetovou mísou, stavební úřad takovou stavbu či rekonstrukci povolí, jinak se může stát, že povolení nedostanete. To se týká zejména rekonstrukce panelákových jader v třípokojových a větších bytech, kde chce majitel sloučit WC a koupelnu do jednoho prostoru.
Snadný úklid je příjemný
Pokud jde o druhy klozetů, pak můžete vybírat mezi stojícími a závěsnými typy, v případě některých rekonstrukcí se uplatní »normální« klozety pro montáž s nádrží na zeď. Na tuzemském trhu převládají »kombíky« neboli na zemi stojící klozety s pevně přišroubovanou keramickou nádržkou. Lze je pořídit již kolem 2200 až 2500 korun, značkové výrobky z ucelených designérských řad bývají pochopitelně dražší. Dvojité tlačítko však cenu nezvyšuje. »Tento systém představuje tak říkajíc haléřovou položku ve změně plastové mechaniky umístěné v nádržce,« tvrdí Richard Sukař. Zároveň však upozorňuje na to, že přibližně po pěti letech se vyplatí celou mechaniku vyměnit - dříve, než začne zlobit sama. V zahraničí se mnohem více používají závěsné záchody. Jsou estetičtější a hlavně se mnohem lépe udržují. Usnadnit si úklid však můžete již teď. Některé firmy totiž nabízejí speciální úpravy keramiky. Například Duravit má systém s označením W onderGliss, kdy se do glazury přidává materiál na bázi teflonu. Díky tomu vznikne dokonale uzavřený povrch, po němž vše »sklouzne« jako po skluzavce. Na stěnách se nebude usazovat nečistota, ale ani vodní kámen. Takto upravená keramika se vyrábí na zakázku a cena výrobku se pak zvyšuje asi o deset až patnáct procent. Stejný výsledek, ale jiný princip má zase firma V illeroy&Boch, takzvaný ActiveClean-Effet. Nová technologie výroby s označením Ceramicplus zaručuje dokonale hladký povrch a povrchová energie keramiky je tak nízká, že se molekuly cizích látek - například vodních kapek - přitahují silněji, než je přitahuje povrch klozetu. V odní kapky i všechno ostatní »mizí« po tomto povrchu pryč. Úpravu si je třeba objednat navíc a přijde asi na 800 korun.
Pohodlí na zdi
Pokud si někdo pořizuje nový byt nebo se pouští do rekonstrukce, měl by si dopřát závěsný záchod. Keramická část bývá dokonce levnější než kombinační klozety, co je však dražší, to je splachovací element. Konečná cena se tak šplhá na sedm až osm tisíc korun. Za ně si však pořídíte klozet bez zbytečných výstupků a oblin, které přitahují nečistotu. Na zdi místo nádržky totiž zůstane jen plochá deska. Hygiena se zde proto udržuje snadno, navíc je splachování velmi dokonalé a také tišší než u klasického WC. Závěsné klozety působí na první pohled subtilním a křehkým dojmem, snadno však udrží i zápasníka sumo, protože mají nosnost 450 kilogramů. »Při zatěžování hydraulickým lisem na střed mísy klozetu dochází k jeho porušení většinou až při více než 900 kilogramech,« tvrdí dokonce Jiří Štekr z firmy Keramag. Na trhu je hned několik typů závěsných záchodů. Levnější je klozet určený do cihlových zdí, jiný se používá do sádrokartonových panelů - má zpevňující desku a samonosný systém. Je proto vhodný pro rekonstrukce bytů, kde po vybourání umakartového jádra chybí zadní stěna. T řetí typ záchodu je možné použít i tam, kde tloušťka zdi nepřesáhne 13 centimetrů. Splachovací tlačítko může být zabudované také shora. Nádržka je pak vysoká jen 80 centimetrů, hloubka je ovšem asi o pět centimetrů větší. Jinak však platí, že pro instalaci závěsné klozetové mísy nepotřebujete víc místa než u klasického WC. Navíc jsou na trhu dokonce typy s hloubkou pouhých 48 centimetrů - běžná hloubka klasického klozetu může být přitom 69 centimetrů, používají se také hloubky 62,5 centimetru.
Z hygienických důvodů doporučuje Richard Sukař také rychle odnímatelná duraplastová sedátka. Jsou sice o něco dražší - například u Jiky přijdou asi na 550 až 600 korun -, ale sejmete je pouhým stisknutím dvou páček a pak je ve vaně snadno omyjete.Navíc jsou anatomicky lépe tvarována a nabízejí i větší odolnost proti poškrábání než běžná levná termoplastová sedátka. Další rada Richarda Sukaře je velmi praktická: kdo nedá dopustit na nejrůznější »vůně« a dezinfekční přípra vky zavěšované na stěnu klozetové mísy, měl by jejich umístění čas od času měnit. Jinak se může stát, že se po delší době glazura vlivem chemikálií naruší.
- pátek 16. července 1999
