Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Z ruiny zarostlé jako věž Šípkové Růženky vznikl pohádkový zámek

  1:00aktualizováno  1:00
Gotická tvrz, zámek, vzorová farma, sídlo gestapa, zemědělské družstvo, biofarma… Tak bohatou historii mají Třebešice u Kutné Hory. Italský architekt a galerista Alberto di Stefano přivedl do třebešického zámku navíc moderní umění. Nejdříve však musel ruinu opravit.

Jen fantasta by se před deseti lety mohl rozhodnout koupit zámek v Třebešicích. Byla to ruina, navíc plná nepořádku, se střechou i okny v dezolátním stavu, zarostlá stromy a keři jako zámek v pohádce O šípkové Růžence.

"Když jsme přijeli do Třebešic a prošli se kouzelným komplexem starých úžasných budov, z nichž každá se liší od ostatních a je vzrušující svým vlastním způsobem, okamžitě jsme poznali, že jsme našli to správné místo," tvrdí Alberto di Stefano.

Zámek před rekonstrukcí

Zámek před rekonstrukcí

Dva roky pak zvažoval on a jeho přítel malíř Eugenio Percossi, jak zámek opět probudit k životu a vytvořit zde místo pro prezentaci moderního umění. Mezitím ovšem vyklízeli stavební rum, čistili studny, aby získali vodu, opravovali vodní příkop, nechali udělat rozvody plynu a elektřiny, novou střechu i okapy. Nová okna měla chránit interiéry, které se začaly postupně měnit.

Alberto di Stefano však nepatří k těm, kteří by jen "staticky" obnovovali původní stav. Studoval restaurátorství na universitě v Římě a na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, proto nepřekvapí, že se sice rozhodl zachovat většinu historických prvků, které bylo možné obnovit a zachránit, k nim však přidal moderní umění a design 21. století.

Před rekonstrukcí

Před rekonstrukcí

Zachráněné skvosty

Na zámku se podařilo objevit a zachránit řadu unikátů. Od hlavních dveří s kováním z 18. století, přes fragmenty gotických fresek či renesanční nástěnné dekorace. "Měli jsme za to, že za zachování stojí i některé materiály z poslední významné stavební fáze ve dvacátých letech minulého století, kdy zámek patřil doktoru Vranému," vysvětluje Alberto di Stefano.

Doktor Vojtěch Vraný koupil Třebešice v roce 1924. Agronom, jehož rodina si statek pronajímala a vedla ho již od konce 19. století, jej proměnil ve vzorovou farmu. Opravil i budovy zámku. Zavedl do nich elektrický proud, centrální vytápění a vodu, vyměnil většinu oken a dveří. Původní dřevěné šindele však nahradil eternitovými taškami. Za druhé světové války ho vyhnalo gestapa, po roce 1948 byl celý statek zestátněn.

Společenský sál po rekonstrukci

Společenský sál po rekonstrukci

Společenský sál před rekonstrukcí

Společenský sál před rekonstrukcí

Z doby Vojtěcha Vraného obnovil architekt di Stefano hexagonální terakotové kachle v chodbě u ložnic, nástěnné keramické obklady v "prezidentské" ložnici nebo dubové parkety v jedné z ložnic.

Mnohé věci znějí v tomto výčtu jednoduše, v praxi však byly hodně náročné. Třeba vodní příkop: v době gotiky a renesance kolem zámku fungoval, v době baroka byl však zasypán.

"Když jsme poprvé přišli do Třebešic, dosahovala úroveň země až k oknům v přízemí a hustý porost bezu a ostružin kolem zámku zakrýval téměř polovinu fasády. Proporce zámku tak vypadaly zkresleně, tak trochu jako v pohádce O Šípkové Růžence," říká Alberto.Teprve když se podařilo vodní příkop obnovit, získal zámek zpět své původní proporce.

Oprava fasády

Oprava fasády

Vykopat tuny a tuny zeminy, kterou byl příkop zasypán, však představovalo obrovskou práci. V novějších vrstvách se našly stovky artefaktů z různých období: od hliněných renesančních talířů a džbánků až po barokní sklo, ale také kosti vyhozené z oken v průběhu slavností, zejména však obrovský počet kousků a střepů z glazovaných kamnových kachlů pokrytých dekoracemi, většinou v krásných odstínech zelené a modré.

Čas pro umění

Jakmile byla část interiérů zámku obnovena, což se stalo v roce 2003, začal Alberto di Stefano zvát do Třebešic umělce, jednotlivce i skupiny. Tvůrci z celého světa zde vytvořili díla a instalace, která zámku dají nový smysl.

"Podle našeho názoru je soudobé umění nejlepším způsob, jak vdechnout nový život a propůjčit nový smysl starým budovám, které se v nedávné době vyprázdnily a pozbyly smyslu díky změnám zemědělských technologií a hospodaření," vysvětluje architekt di Stefano.

Knihovna před rekonstrukcí

Knihovna před rekonstrukcí

Knihovna po rekonstrukci

Knihovna po rekonstrukci

Vedle Centra současného umění, které zde tak vzniklo, se noví majitelé zaměřili i na okolní zahrady. "Představovali jsme si velké množství různých zahrad, které krok za krokem zaberou veškeré venkovní prostory mezi jednotlivými budovami, přičemž každá bude mít vlastního ducha a atmosféru," tvrdí architekt di Stefano.

Nová zahradaNová zahrada

Nová zahrada

"Naším hlavním vzorem a inspirací se staly překrásné zahrady Anglie vytvořené v průběhu dvacátého století kolem starých venkovských domů a zámků s nekonečnou fantazií a invencí a ´potagers´ neboli ornamentální kuchyňské zahrady Francie, ve kterých je zelenina pěstována také pro svou krásu v kombinaci s květinami," popisuje Alberto di Stefano.

Rohová ložnice po rekonstrukci

Rohová ložnice po rekonstrukci

Moderní umění i hotel

Zrekonstruovat zámek, aby se pak uzavřel veřejnosti, nepokládají majitelé za smysluplné. Vedle uměleckých workshopů proto fungují od roku 2005 Třebešice i jako hotel, k dispozici je zde hostům pět zcela rozdílně zařízených pokojů.

Současné umění a originální koupelny představují směsici starého a moderního nábytku. Jeden pokoj – "černobílý" – vytvořil i Eugenio Percossi. Má evokovat dobu kolem roku 1930, kdy tu žili poslední majitelé.

Koupelna před rekonstrukcí

Koupelna před rekonstrukcí

Koupelna po rekonstrukci

Koupelna po rekonstrukci

Na tehdejší majitele svým způsobem navazuje i místní zahrada a farma, díky nimž je k dispozici hostům bio úroda, vajíčka i maso z vlastního chovu.

Třebešice

První písemná zmínka o tvrzi v "Trebesiz" pochází z roku 1309, kdy byl jejím vlastníkem Konrád Kutner, měšťan z Kutné Hory. Sedlecké opatství ji pak získalo v roce 1327, aby tvrz a statek v Třebešicích prodalo Václavu Husovi. Pak se zde vystřídalo několik různých majitelů.

V roce 1530 získal statek sňatkem s Ludmilou z Libodřic Zikmund Materna z Květnic. Za jeho panství a za vlády jeho syna Adama prošla tvrz radikální přestavbou a zcela změnila svůj charakter.

Nový most

Nový most

Částečně opravený zámek

Částečně opravený zámek

V roce 1620 prodal Jindřich Materna statek Petru Lukaveckému z Lukavce a v roce 1644 pak vlastnictví přechází na Václava Rudolfa Věžníka z Věžníku, který v roce 1679 zakoupil rovněž sousední statek Nové Dvory a oba statky spojil do jednoho. V roce 1718 Josef Jaroslav Věžník přestavěl zámek v pozdně barokním stylu.

Po rodině Věžníků byli dalšími majiteli v průběhu 18. století Antonín Pacht z Rájova a Maďar Karl Batthyány. V roce 1764 kupuje statek Třebešice společně s Novými Dvory hrabě Jan Karel z velmi bohaté rodiny Chotků, která majetek vlastnila po několik generací. Chotkové zde však nikdy nežili, dávali přednost zámku v Nových Dvorech a od roku 1823 pak přesídlili do zámku Kačina.

Jídelna před rekonstrukcí

Jídelna před rekonstrukcí

Jídelna po rekonstrukci

Jídelna po rekonstrukci

Přesto v Třebešicích postavili např. tzv. Velkou stodolu (80 x 15 metrů), která je považována za jednu z největších a nejkrásnějších v Čechách. V roce 1911 umírá Emerich Chotek a veškerý jeho majetek, včetně Třebešic a statku v Nových Dvorech, dědí jeho synovec, Quido Thun – Hohenstein. Quido však rodinné jmění prohýří v sázkách a prchá před věřiteli do Říma, kde se stane velitelem švýcarské gardy na papežském dvoře. Stát dal jeho majetek do dražby a v roce 1924 statek v Třebešicích kupuje dr. Vojtěch Vraný.

Po zestátnění v roce 1948 statek využívá zemědělské družstvo. V restituci byl vrácen vnukovi doktora Vraného, ten jej v roce 2000 prodává. Majiteli se stávají Alberto di Stefano a Eugenio Percossi.

Modrá ložnice po rekonstrukci

Modrá ložnice po rekonstrukci

Modrá ložnice před rekonstrukci

Modrá ložnice před rekonstrukci

alberto di stefano


* 1964 v Římě, v rodině stavitelů a architektů
V letech 1983 až 1993 studoval architekturu a restaurátorství na universitě v Římě a na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem.

Od 1994 působí v Praze, zabývá se rekonstrukcemi starých budov a revitalizací průmyslových objektů, především na byty a lofty.

1994 - zakládá realitní společnost Itaka

1997 - zakládá stavební firmu Italiana Costruzioni a Imarmitaliani, obchodní firmu s luxusní dlažbou a obklady

2003 - spoluzakládá občanské sdružení Futura, které provozuje neziskovou uměleckou galerií v Praze 2004 - jako první přišel s projektem loftů - Nuselský mlýn v Praze 4 proměnil na dvanáct bytů tohoto typu

2005 - spoluzakládá s výtvarníkem Jiřím Davidem občanské sdružení Karlin studios, v bývalé továrně vytvořili komplex 20 ateliérů a výstavních prostorů

Napouštění vodního příkopu

Napouštění vodního příkopu

Napouštění vodního příkopu

Napouštění vodního příkopu

Autor:




Nejčtenější

Velký jídelní stůl (2,4 x 1,2 m) na kovové podnoži zhotovený z travertinu...
Srdcem rodinného domu v jižních Čechách je bazén. Děti si jej užívají

Se založením nové rodiny začal Dušan pomýšlet také na nový dům. Se ženou se rozhodli usadit na vesnici na jihu Čech, kde vyrůstal. V těsném sousedství rodičů...  celý článek

Bill věří, že se mu podaří všechny knihy přestěhovat a k prodeji nabídne pouze...
Dům pro vášnivé čtenáře je na prodej s knihovnou pro 10 tisíc svazků

Jane a Bill Moyleovi shromáždili během svého života velké množství knih. Jejich dům nedaleko anglického města Kington se postupně zaplnil deseti tisíci svazky....  celý článek

Návštěvy nejvíce obdivují velkolepé prostory, původní nábytek a výzdobu.
Sedmipokojová rezidence pražských primátorů je od roku 1928 v knihovně

S významnou státní funkcí se pojí i důstojné bydlení. Prezident se nastěhoval do Lumbeho vily, premiér využívá Kramářovu vilu, primátorka hlavního města má k...  celý článek

Kuchyňskou linku designérky zredukovaly pouze na spodní skříňky. Je zde plně...
Jak se staví sen pro ženu, které zůstal jen vybydlený byt

V Otvovicích všichni znají nejen Lucii Bílou, ale také nemocnou Zdeňku. Roztroušená skleróza ji trápí už skoro dvacet let a invalidní důchod není právě zdrojem...  celý článek

V Tower na pražské Pankráci (stav v lednu 2017)
Z původního Véčka na Pankráci zbyl jen obrys, říká Martin Jaroš

Nálepce pan Véčko se brání s tím, že na výstavbě nejvyššího a prvního českého obytného mrakodrapu na pražské Pankráci se podílí tým lidí. Martin Jaroš,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.