Protože je vrstva speciální malty mezi jednotlivými tvárnicemi minimální, tedy do tří milimetrů, vyžaduje se při stavbě téměř laboratorní přesnost a pečlivost. Jednotlivé nerovnosti vzniklé ledabylou prací nelze snadno korigovat jako při běžné stavbě větším či menším zatlačením cihly do malty.
SE ZALOŽENĺM STAVBY POMŮŽE VÝROBCE
Aby se stavba podobala „stavebnici“, kdy se jednotlivé tvárnice snadno kladou a lepí na sebe jako hrad z kostek, musí se stavba pečlivě založit. To znamená, že první vrstva tvárnic musí být absolutně v rovině. Oba největší výrobci pórobetonu, Hebel i Ytong, nabízejí, že svým klientům se založením stavby pomohou. „Stačí zavolat na informační linku a požádat o pomoc. Nivelačním přístrojem vyměříme všechny důležité body po obvodě domu a usadíme do nich tvárnice tak, aby bylo možné snadno pomocí vodováhy doplnit celou řadu,“ popisuje zakládání stavby technik Vojtěch Bálek z firmy Hebel.
První řada se usazuje do lože z běžné vápenocementové malty, aby se vyrovnaly případné nerovnosti betonové základové desky, a každá tvárnice se musí zkontrolovat vodováhou. Tak vznikne dokonale rovná plocha jako předpoklad úspěšné další práce.
PŘĺČKY NA PRUŽNÝ PODKLAD
Jednou z největších chyb, kterou dělají hlavně stavebníci amatéři, je, že se příčky stavějí přímo na podlahu. „Aby se nepřenášel hluk, má se první vrstva přilepit na bitumenové pásy podobně, jako se staví příčka ze sádrokartonu na proužek filcu,“ upozorňuje Vojtěch Bálek.
Protože si čerstvá stavba z pórobetonu postupně „sedá“ stejně jako třeba dům z cihel, doporučuje se začít se stavbou příček co nejpozději, vlastně až tehdy, kdy je tento proces ukončený.
Stavaři amatéři také velmi často příčky zasekávají do nosné stěny do takzvaných kapes, podobně jako to viděli dělat u cihlových příček. Pak se ovšem stane, že vzhledem k různé hmotě pracuje nosná zeď jinak než příčka a výsledkem jsou trhliny v místě, kde se stěny stýkají.
Stejně důležité je dodržet zásadu, podle které se příčky mají začít stavět od horního podlaží, aby se vestavba stěn v přízemí dělala až tehdy, kdy se ve statickém zatížení už nebude nic měnit. V opačném případě je opět možné očekávat trhliny v místě, kde se jednotlivé plochy dotýkají.
Výrobci pórobetonu nabízejí tvárnice pro příčky už od 50 milimetrů tloušťky, praktici však doporučují stavět z tvárnic 15 centimetrů tlustými. Důvodem je hlavně lepší izolace proti hluku. Pórobeton je totiž velmi lehký materiál, proto musí být stěna masivnější, aby dobře pohlcovala hluk.
LEVNÉ NÁHRADY SE NEMUSĺ VYPLATIT
Nebyl by to správný český člověk, aby se nesnažil při stavbě ušetřit za každou cenu. „Základem je koupit ozubenou lžíci, pomocí které se nadávkuje přesné množství lepidla mezi jednotlivé tvárnice,“ říká Petr Brígl z firmy Ytong. Katalogová cena se pohybuje zhruba mezi 150 a 280 korunami podle šířky lžíce. Její pomocí lze jednoduše nanést „bochánek“ lepidla na tvárnici, hrana lžíce, zubatá jako stěrka na lepení dlaždic, pravidelně rozprostře potřebné množství lepidla. Pokud se někdo pokouší tuto lžíci nahradit klasickou zednickou lžicí, bude mít potíže s dávkováním lepidla a výrazně to zpomalí jeho práci.
Velmi často se stavební technici setkávají s náhradou původních stavebních hmot za jiné, levnější. Originální zdící malta se často nahrazuje běžným stavebním lepidlem, které je ke koupi zhruba za polovic, odborníci však před tímto postupem varují. Podle jejich názoru pak nedochází k dokonalému slepení tvárnic. „Když si představím, že náklady na materiál hrubé stavby tvořívá jen zhruba čtvrtinu celkového rozpočtu na dům, připadá mi spoření na úkor kvality vcelku nepatřičné. Někteří lidi rádi zaplatí za vířivou vanu sto tisíc, ale na lepidle, které zajistí dokonalou statiku jejich domu, jsou schopni ušetřit dva tisíce,“ horlí Vojtěch Bálek.
Podobně se šetřívá na omítkách. Každý z výrobců nabízí své autorizované materiály, v praxi se ale často používá postup, kdy se čerstvě postavená stěna začistí běžným štukem. Za půl roku či za rok se však začne struktura stěny objevovat v omítce, následují trhliny, které přesně ukazují, jak se tvárnice kladly na sebe. „Prvně by se vnitřní stěrkovou hmotou měly vyrovnat spáry mezi tvárnicemi. Teprve až tato hmota pořádně zaschne, může se stěna vystěrkovat v celé ploše. Jenom tak se dosáhne toho, že je vrstva stěrky stejnoměrná po celé ploše stěny a nedojde
k praskání v místech styku tvárnic,“ radí Petr Brídl
16. ledna 1999
