Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Z pavlačového domu vyčarovali neuvěřitelný interiér. Pavlač je ozdobou

  1:00aktualizováno  1:00
Nenápadný pavlačový dům v centru České Lípy je uvnitř zalitý sluncem a světlem. Nenápadný je však jen při pohledu z ulice. Když vstoupíte do prvního patra, otevře se před vámi přehlídka důmyslných nápadů.

Interiér bytu v pavlačovém domě je zalitý světlem. | foto: Jaroslav Kvíz

Fotogalerie

Současná podoba domu je jednak zásluhou dvojice zkušených architektů, Edith Weiss-Borchardtové a Jürgena Wisniewského z ateliéru Borchardt & Partner, jednak odvahou majitelů nespokojit se s málem.

Projekt na novou podobu svého domova totiž zadávali nadvakrát. První návrh nejmenované architektonické kanceláře spočíval v množství uzavřených místností, v celkové stísněnosti...

"Jsem komunikativní typ, nezamlouvalo se mi toto pojetí, byť je v Čechách poměrně běžné. Od známých jsem získala kontakt na ateliér Borchardt & Partner a znovu jsme s manželem zadali projekt na rekonstrukci. Jsme dnes nadšení z otevřeného řešení, ze zapojení pavlače do obytného prostoru. Díky tomu se nám doma celoročně prodloužil den, což je v našich zeměpisných šířkách více než příjemné," podotýká majitelka Kateřina.

Jídelní stůl si majitelé přinesli z předchozího bydliště. Skvěle zapadli do

Jídelní stůl si majitelé přinesli z předchozího bydliště. Skvěle zapadl do nového interiéru.

Pohodlí pro čtyři dospělé

Dvě patra domu představují veškeré pohodlí pro pár s dvěma dospělými dětmi. V prvním podlaží je společná kuchyň, jídelna a obývací pokoj s příjemně velkou podlahovou plochou, takže o stísněnosti nemůže být řeč.

K metrům čtverečním určeným pro obývák se totiž přidala nikoli bezvýznamná plocha bývalé pavlače. Dále je zde uzavřený "dětský" pokoj pro chlapce (17) a koupelna s toaletou.

Druhé podlaží (někdejší půda) dnes představuje vzdušná galerie s pracovnou a dvě uzavíratelné místnosti, druhý dětský pokoj a ložnice. Tu dovolují rozměrné dvoukřídlé dveře plynule propojit s galerií. Ani zde nechybí koupelna s toaletou a vanou.

Zbyly jen obvodové zdi

"Původní stav domu byl víc než neutěšený. Bylo třeba vyčistit starou půdu a odstranit přízemní trámoví, aby mohla vzniknou obytná plocha. Nosnou funkci převzaly masivní sloupy. Také pavlač potřebovala radikální obměnu, shnilé dřevěné části jsme nahradili francouzskými okny. V obou patrech zbyly v podstatě jen obvodové zdi," líčí Jürgen Wisniewski.

Světlo procházející do interiéru francouzskými okny z bývalé pavlače zalévá

Světlo procházející do interiéru francouzskými okny z bývalé pavlače zalévá celý prostor.

Odstraněny byly i staré vikýře a dům se pomocí velkých prosklených ploch i zapojením pavlače do obytného prostoru otevřel do zahrady směřující na jih. Objekt potřeboval i zateplení. Dům stojí v památkové zóně, spoustu úprav (týkajících se nejvíce vnějšího pláště) schvalovali památkáři.

Byly to však úpravy ke stáří domu ohleduplné, což je specialita zmíněné dvojice architektů, jejichž práci představuje řada přestaveb starých objektů v moderním duchu, ovšem při respektování jejich stáří.

Otevřít, otevřít!

Majitelé věděli, že nechtějí uzavřené místnosti, do nichž vedou dveře z tmavé chodby. Do svých požadavků zahrnuli také dva dětské pokoje pro v podstatě dospělé děti, které si představovali v těsném sousedství své ložnice.

"Přesvědčili jsme rodiče, že dospělé děti jim už nemusejí být nutně na dosah, každý pokoj je tak v jiném podlaží," říká architekt. Majitelka si dnešní stav pochvaluje. "Je to úplně nový pohled na umístění dětí, teď vím, že je to o poznání zdravější," říká s úsměvem.

Syn se zabydlel v prvním patře, pokoj dcery je situován sice vedle ložnice, ale dcera v něm přebývá jen sporadicky, žije již sama svým životem a k rodičům přijíždí už jen na návštěvu.

Galerie slouží jako pracovna, z níž vede vstup do koupelny, ložnice a

Galerie slouží jako pracovna, z níž vede vstup do koupelny, ložnice a druhého„dětského“ pokoje.

Společným cílem architektů i majitelů pak bylo vnuknout domu osobitou atmosféru. To se podařilo, úspěch tkví v harmonii významných stavebních prvků i zdánlivých detailů.

Kulisou, která má na celkového ducha zásadní vliv, jsou stěny. Tvoří je původní zdivo lehce omítnuté jílovou směsí a tam, kde to bylo nutné, sádrokartonové konstrukce.

"Snažili jsme se zachovat co nejvíce původního zdiva, zbavili jsme ho nánosů někdejší omítky a vyspárovali jílem, směs je běžně prodejná v hobby marketech. Cihly jsou následně obroušené, aby vynikly. Mravenčí práci si dal sám majitel," vysvětluje Jürgen Wisniewski.

A dodává: "Jíl má schopnost udržovat příjemné klima v interiéru. Se sádrokartonem navíc zajímavě kontrastuje. Také přechody dvou struktur i technologií potřebovaly pečlivou práci neboli čištění. I tu zvládl sám majitel." Zachovány zůstaly také klenby nad okny, ty jsou dalším prvkem, který jinak ryze moderní interiér změkčují.

Pavlač jako bonus

Někdejší pavlač připojili architekti k obytnému prostoru. Dnes nabízí možnost odpočinku, ale především tudy vchází do interiéru maximum denního světla. To pak díky několika dalším cestám, přes prosklené části střechy, rozehrává v interiéru světelnou scenérii, která se během dne neustále mění.

Pavlač zapojená do obytného prostoru nabízí místo k relaxaci.

Pavlač zapojená do obytného prostoru nabízí místo k relaxaci.

 "Světlo přicházející seshora je mnohem silnější než to, které má možnost vstoupit do prostoru svislými prosklenými plochami," vysvětluje Jürgen Wisniewski.

Dva druhy povrchů stěn znamenaly najít řešení, jak zakončit u stěn plovoucí laminátovou podlahu. V místech, kde se laminát potkává se "starou" zdí a kde by bylo náročné použít klasickou lištu, jsou podlahové lamely na milimetr přesně zaříznuty a prostor mezi podlahou a stěnou vyplňují oblázky.

V místech, kde se potkává podlaha se sádrokartonem, se použila tradiční rohová lišta. Oblázky tvoří v kuchyni pod okny širší pás, který zjemňuje zakončení podlahy u stěny, do níž okna vystupují.

Pokud jde o barevnost, i v tomto bytě uplatnili architekti svou filozofii: barevně umírněné jsou imobilní části interiéru, nositelem barevných akcentů je drobnější vybavení, které lze v případě potřeby vyměnit.

Platí to i o výrazně barevných obrazech, jejichž autorem je třeba i Edith Weiss-Borchardtová či její syn, německý malíř Michael Möbius, a které vznikly speciálně pro tento prostor.

Otevřená kuchyně s ostrůvkem je vybavena americkou lednicí v černé barvě.

Otevřená kuchyň s ostrůvkem je vybavena americkou lednicí v černé barvě.

Stůl se hodil

Výhodou majitelů při zařizování nového domova bylo to, že si do něj přinesli jen málo vybavení z předchozího bydliště, například kuchyňský stůl.
"Tento kousek z 50. let zapadá do jinak moderní kuchyně. Ta pochází z IKEA, ale nikoli celá, pouze korpusy a dvířka, jinou značku představují úchyty nebo dřez z umělého kamene. Pracovní deska má betonový vzhled. Zelené jídelní židle dodávají prostoru jídelny a kuchyně svěžest," podotýká architektka Edith Weiss-Borchardtová s tím, že u ostrůvku ještě přibudou barové stoličky, na nichž budou moci majitelé posedět třeba u snídaně.

Zbývající vybavení tvoří pár designových kousků, například pohovka či rozkládací křesla značky Innovation, v roli koberců dobře slouží kravské kůže. V prostoru je patrná záliba majitelů ve skleněných artefaktech, které pocházejí ze sklárny Ajeto.

Obraz v pokoji sedmnáctiletého chlapce je jeho vlastním dílem.

Obraz v pokoji sedmnáctiletého chlapce je jeho vlastním dílem.

Moderní koupelny

Dvě koupelny v domě jsou zařízené ve shodném stylu, na zemi a částečně i na zdech byly použity cementové stěrky, jednoduché tvary sanity jen podtrhují čistotu obou místností.

Ateliér Borchardt & Partner

Edith Weiss-Borchardtová a Jürgen Wisniewski
"Snažili jsme se dostat do interiéru co nejvíce světla, což se podařilo nejen díky proskleným částem střechy, ale především zapojením bývalé pavlače do obytného prostoru.

Společným cílem naším i majitelů pak bylo vytvořit otevřený prostor. I k tomu přispělo odstranění příčky mezi bývalým bytem a pavlačí, stejně jako jiných zbytečných zdí a příček v domě."

Obě koupelny jsou průchozí, což je zajímavé, stejně jako to, že v prvním patře bylo kvůli omezení místem využito řešení sprchového koutu bez zástěny.

Majitelé ani architekti ale nejsou v tomto domě zdaleka u konce. Z menších plánů je třeba jmenovat záměr vybudovat samostatnou šatnu, respektive úložnu pro svrchníky a sezonní věci, která najde místo v přízemí blízko vstupu do domu.

V zahradě se pak chystá velká věc: přístavba apartmánu, jehož střecha sahající do druhého podlaží domu vytvoří prostor pro terasu volně navazující na galerii. Prostor pod apartmánem se využije jako krytá terasa.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov č. 11/2011.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.