Do Mariánských Lázní se Sandra s Radkem dostali po delším pobytu v zahraničí. Byli plni elánu a přesvědčení, že ve městě, kam přijíždějí turisté i pacienti z celého světa, je možné otevřít i něco jiného než jen českou hospodu či klasickou cukrárnu.
Chtěli atraktivní interiér i moderní gastronomii. Jenže pronájmy ve městě, kam přijíždí řada cizinců, byly nevýhodné, a tak se raději rozhodli pro koupi.
Výhodné místo v centru mělo ovšem jednu zásadní chybu: pro restaurační provoz nevýhodnou dispozici ve tvaru písmene L, málo světla a samozřejmě hodně neutěšený stav. Vlhké zdi, okna v havarijním stavu, nevyhovující rozvody i odpady.
"Nejdříve jsem se obrátila na jedno pražské architektonické studio. Jenže jen za návrh chtěli 800 tisíc. Tak jsme velmi rychle skončili. Moje nápady jsem jen pečlivě konzultovala se statikem, který trval na zpevňujících ocelových traverzách, protože jsme museli vybourat hned několik příček," popisuje začátek rekonstrukce Sandra.
Měla představu velkých oken a prosklené čelní plochy, kudy by vstupovalo dovnitř hodně světla. Dobře osvětlený a atraktivní interiér měl lákat kolemjdoucí ke vstupu.
Klasická podoba okolních barů a restaurací, jež staví především na slavné tradici lázní založených v 19. století, ji totiž neoslovovaly. Zkombinovala proto černou, šedou a stříbrnou barvu s výraznými květinovými a grafickými motivy.
Do netradičního interiéru zvolil mladý pár jako hlavní lákadlo i netradiční lázeňskou pochoutku – sushi. "Byl to trochu odvážný krok v našem lázeňském městě, otevřít podnik s takovým zaměřením, ale sushi k moderní gastronomii patří," tvrdí Radek.
Název Maui pak zvolili podle druhého největšího Havajského ostrova. Tady se totiž Sandra a Radek vzali.
Japonské sushi v Čechách
Stejně pečlivě jako vybírala vybavení baru, hledala perfekcionalistka Sandra i někoho, kdo bude jídlo dobře připravovat. Volba padla na Ondřeje Stolaříka, který měl se sushi bohaté zkušenosti z několikaleté praxe v zahraničí.
Sushi představuje tradiční japonské jídlo, kde se kombinuje rýže s čerstvými rybami a zeleninou. "Všechno by mělo být připravované z čerstvých surovin, v případě ryb lze použít kvalitní zachlazené ryby, třeba tuňáka či lososa. Sushi z mrazáku, které se někdy nabízí v obchodech, nemá nic společného s tím, jak by toto jídlo mělo chutnat," varuje Ondřej Stolařík.
Pro čerstvé ryby si tak jezdí do Prahy. Ačkoliv připravoval sushi čtyři roky v Irsku, dodržuje mnohé japonské zvyky. Třeba používá japonské nože broušené pouze z jedné strany.
To totiž dovoluje vytvořit dokonalou ostrost, ale také krájet ryby, maso, ovoce či zeleninu na velmi tenké plátky.Pro domácí přípravu nepředstavují podle Ondřeje Stolaříka problém ani tak čerstvé ryby jako rýže – pro sushi nesmí být úplně slepená nebo kašovitá.
Používají se speciální druhy, které se připravují s octem a cukrem. Na jeden kilogram potřebujete asi půl litru octa a dvě čajové lžičky cukru," radí šéfkuchař Stolařík.
Řasy nori či japonskou sójovou omáčku Kikomar už koupit v obchodech problém není, stejně jako pastu wasabi (japonský křen), sežene se i žlutá japonská ředkev oshinko, které se k sushi podává.
Co je sushiTradiční japonské jídlo, o němž lze nalézt písemné zmínky už přibližně před dvěma tisíci lety, pochází vlastně z východní a jižní Asie.Stejně jako porcelán i sushi se dostalo do Japonska přes Čínu. Zpočátku se ryby nakládaly spolu s rýží, aby se díky kvasnému procesu uchovala ryba jedlá - rýže se nekonzumovala. Ale asi před 180 lety začal Hanaya Yohei připravovat válečky rýže – Nigiri-zushi – a ty prodávat ve svém stánku před branami Tokia. Začala sláva sushi. A jak jíst sushi? Do úst se vkládají celé válečky, a to rybí stranou směrem k jazyku. Kromě rukou lze použít i hůlky. Pro ochucení se používá sójová omáčka, do ní se pokrm lehce namočí pouze stranou, kde je ryba, jinak by se sousto mohlo v prstech rozpadnout. Sushi se dělí na: nigiri sushi – válečky rýže doplněné např. plátkem ryby, krevetou či ředkví K sushi se pije zelený čaj, ale také alkohol – saké se podává především k sashimi. |