Z hlediska přírody to vlastně není tak dávno, kdy krajině střední Evropy vévodily hluboké lesy. Lidé si z nich brali dřevo na otop, ukrajovali zemi pro svá políčka a města, a stromů pozvolna ubývalo. A pak stále rychleji a rychleji. Následky jsou dnes čím dál viditelnější - od stoletých povodní až po kůrovcovou kalamitu. Kniha Josefa Reichholfa LES z edice Průvodce přírodou (Ikar, 1999) není jen chvalozpěvem o kráse a nezbytnosti přirozeného lesa. Čtenář tu najde i zajímavé náměty k zamyšlení nebo pozorování, třeba při podzimní houbařské výpravě. Kapesní průvodce totiž patří především do kapsy turistického kabátu, a až potom do knihovny. Ostatně právě kapitola věnovaná houbám patří k těm varovným: podle autora v sobě jemná vlákna podhoubí nahromadila radioaktivní cesium z černobylské katastrofy. A protože se cesium rozpadá jen velmi pomalu, budou vyrůstající plodnice ještě dlouho zatíženy zvýšenou radioaktivitou. Takže - je plný košík hříbků opravdu důvodem k nadšení, nebo spíš ke skeptickému mnutí brady? Kdo dočte až do konce, dostane se k odpovědi aspoň o krok blíž.
5. listopadu 1999
