Než do tohoto bytu přišla bytová designérka Pavla Kirschner, nebyl nijak nevkusný, nepraktický či nemoderní. "Stále jsem se snažila něco vylepšovat, měnit, ale pořád tu něco chybělo. Netušila jsem, jak dál," líčí Jaroslava.
V bytě, který je v patře rodinného domu nedaleko Teplic, žije se svým mužem, dospělé děti se už osamostatnily. Jaroslava je povoláním aranžérka, vlastní také obchod v Teplicích s názvem Pro radost s bytovými doplňky a nábytkem.
A právě to byl podle ní hlavní problém. "Příliš jsem vše aranžovala, ladila do stejných barev a pořád to nebylo ono...," vzpomíná. Když se ale potkala s Pavlou Kirschner a navštívila její vlastní byt (o něm zde), kde se staré snoubilo s novým a vyzařoval jakýsi jednotný duch, věděla, že takhle by to mělo vypadat i u ní doma.
Část knihovny se ocitla na bílém podstavci, dlažbu zateplil peršan, konzolový stolek a taburetka pocházejí z Loděnice.
Za málo peněz
"Proměna tohoto interiéru nespočívá v zásadních přestavbách či obnovách. Je příkladem toho, jaké se dají dělat zázraky s minimem finančních nákladů," říká bytová designérka Pavla Kirschner. Podle ní je bohužel v naší zemi zvykem uklízet staré věci na půdu či chalupu, "staré harampádí" vyhazovat. Přitom může být plnohodnotnou součástí moderního interiéru.
Velká část vybavení, které dnes paní Jaroslava s manželem užívají, ležela na jejich půdě. Designérka na ni zamířila hned v první fázi. "Našli jsme tam spoustu pokladů," říká Pavla Kirschner. Další součásti zařízení jsou buď "zestaršené" nové věci (ve vytváření přesvědčivé patiny je velkou odbornicí) nebo vtipné nápady a pár nadčasových designových kousků, jež v tomto interiéru zdravě vyvažují sílu starých kusů.
V kuchyni najdete pestrou směs drobností, které však v konečném výsledku k sobě ladí.
Ještě starší peršan
Úzkou a dlouhou místnost, v níž je kuchyň, se paní Jaroslava snažila dlouho ladit do hnědých a béžových odstínů. Zásadní proměnu sem přinesla tapeta pořízená v Německu a kovový pult koupený v Loděnici. Ten sympaticky narušuje pocit z dlouhé úzké místnosti. Byl také největší investicí.
"V prodejně Snel jsme k němu pořídili ještě dvě štokrlata, na internetu jsme koupili použitý perský koberec, který Jarka na několika místech ještě rozstříhala a zase sešila, aby vypadal ještě starší, a obarvila na modrozeleno. Vyšel tak přibližně na tisíc korun, přitom je to velmi moderní interiérový doplněk. Zachovali jsme kuchyňskou lavičku s nádhernou patinou i masivní jídelní stůl a židle. Jarce jsem zakázala vyhodit je," líčí s úsměvem Pavla.
Kuchyň rozsvítila tapeta, "oprášené" taburetky z půdy a perský koberec za pár stokorun.
Drobnosti a detaily
Skříňka z borovicového dřeva za lavicí se jen natřela načerno a dostala patinu, dnes vypadá jako letitý kus... Tato barva nejen patří do stylu vintage, ale zároveň s ní Pavla stěnu zvýraznila.
Může se hoditUvažujete o koupi bytu? Z pestré nabídky nemovitostí na Reality.iDNES.cz si určitě vyberete. |
Původně byly v kuchyni béžové závěsy s leskem. Ty Pavla vyměnila za lněné, lehce průsvitné a sítotiskem na ně nechala přenést motivy hlav z dílny slavného italského designéra Piera Fornasettiho.
"Místnost doslova rozzářily. Stejný motiv jsem přenesla na nástěnné talíře, které jsou ve světě hitem. Lze je omývat, ale jíst se z nich nedá. Pak už tu najdete jen věci, které jsme snesli z půdy. Staré obrazy, nově potažené a natřené taburetky u dveří," vypočítává Pavla.
Dekorativní talíře jsou opět populární.
V takto zařízené kuchyni obstojí i dnes kuchyňská linka stará čtrnáct let v provedení bílá a dřevo. "Jsem s ní už dlouho nespokojená," podotýká paní Jaroslava.
"Mně se ale líbí. Je důkazem, že klasika je nadčasová a bílou nic nezkazíte. I když nemá moderní plnovýsuvy, vydrží ještě pár let, aniž by působila nepatřičně. Proti tomu vysloveně trendy věci se časem okoukají. Velké kusy nábytku je lepší pořizovat v neutrálních barvách, rozhodně nedoporučuji třeba zelenou či červenou kuchyni nebo podlahu, které se těžko kombinují a brzy omrzí," dodává Pavla.
Barevné ozvěny
Podobně "poskládané" je i vybavení obývacího pokoje, který dělí schody do někdejších dětských pokojů na pracovní a odpočinkovou část. "V pracovním koutu jsem vyměnila stůl se skleněnou deskou za starý z půdy se značkou Thonet, pracovní desku jsme natřeli načerno. Aby se tato barva opakovala i jinde, k noze lampy z půdy jsem koupila černé stínidlo," vypráví Pavla.
Červené knihovny dodávají prostoru žádoucí barevný akcent. Aby i tato barva měla v pracovně ozvěnu, Pavla namalovala obraz s červeným objektem v popředí a červená zaznívá i ze zarámovaného plakátu. "V interiéru je toto opakování důležité, drží jej pohromadě," komentuje designérka.
V obývací části byla původně kožená pohovka meruňkové barvy. "Vybírala jsem ji kdysi kvůli obdobné barvě stěn," vzpomíná majitelka. "Je chyba pořizovat vybavení podle výmalby, postup by měl být opačný," reaguje Pavla.
Nápad z předsíně – dvoubarevné thonetky z půdy
Deska stolku v chodbě je původně schodnice, nová noha dostala pár ran kladivem...
Pohovka tak putovala na půdu, odkud se naopak vrátil nesmrtelný, dvacet let starý Klippan z IKEA. Dostal nový potah, Pavla na něj koupila hnědobílou kravskou kůži a "posadila" pár polštářů. "Jeden jsem objevila u Jarušky v obchodě, další jsem ušila z utěrky..." vysvětluje.
Starý zlatý lustr nevyhodila, zlatá se přetřela na černou. Původní knihovnu Pavla rozebrala a část postavila na bílý podstavec. Vytvořila tak kontrastní prvek oživující obývací část. Konzolový stolek je z Loděnice, taburetka opět z Loděnice slouží k sezení, ale i odpočinku nohou.
Proč se ničí nové
Nový je TV stolek, který dostal černý nátěr a "novou" patinu i úchyty. "Když manžel viděl, jak se natírá a ničí, aby vypadal starý..." vzpomíná s úsměvem paní Jaroslava na reakci svého muže.
Najdete tu druhý peršan z internetové aukce, nové lněné závěsy, obrázky se většinou vrátily z půdy, olej vedle knihovny malovala Pavla. "Není třeba se bát kombinovat staré s novým. I tento obraz je záměrně malován jako kontrast ke zbytku místnosti. A pak existují i nadčasové věci, které můžete postavit do jakéhokoli stylu. Tady je to křesílko a přídavný stolek od manželů Eamesových," konstatuje.
Nový duch, který se usadil v patře, se ostatně hlásí už v chodbě přízemí, v němž bydlí maminka majitele domu. Do původně bílé chodby přibyly dvě thonetky z půdy. "Aby nebyly tak sterilní, natřeli jsme na bílo šedý sokl a při malování jsme na ty židle zapomněli," vysvětluje s nadsázkou vtip šedobílých thonetek Pavla.
Nohu lampy našla Pavla na půdě, stínítko je nové. Červený akcent z knihovny se opakuje na obraze na zdi i plakátě.
Obrázky jsou z půdy, pověšené na šňůrkách na kuchyňském věšáku z IKEA...
V mezipatře pak zmizel původní předsíňový stolek, nahradil jej "nový", jehož desku tvoří stará schodnice, která je (jak jinak) z půdy.
A spodní část? "Koupila jsem jednu nohu v IKEA, natřela ji nabílo, vzala kladivo a pár ranami jí dodala potřebnou patinu. Kousek je hned jak sto let starý," popisuje postup Pavla. Nad něj namalovala obraz podle starého návrhu na výrobu lustru, pomalovala také stínítko lampičky. Hezké věci jsou často jednoduché a ne vždy nepřístojně drahé...
"Tíhnu ke starým věcem, ale nedokázala jsem z nich vytvořit jednotný a osobitý celek..." říká majitelka bytu paní Jaroslava. "Tento interiér ve stylu vintage je postaven vesměs na kusech, kterým se v Čechách říká harampádí a končí na půdě. Přitom s nimi můžete udělat zázraky, které moc nestojí," dodává bytová designérka Pavla Kirschner.
