Kdo si chce pořídit půdní byt a ocitne se tak ve vyšším než pátém podlaží, musí počítat s tím, že kromě bytu bude muset postavit i výtah. Vedle nákladů na něj - výtah můžete pořídit s oběma zamhouřenýma očima za 500 tisíc - je totiž třeba zaplatit také za stavbu šachty. Ta ovšem stojí klidně 300 tisíc i víc. Pořízení výtahu však neodkládejte. „Objevují se signály, že se možná už letos výrazně zpřísní evropské normy, zvýšení cen pak může být až o třicet procent,“ varuje Martin Barták z plzeňské firmy Výtahy - Elex, „ušetřit můžete jedině na designu neboli na podobě kabiny.“
HYDRAULIKU, NEBO LANA?
U stavby výtahu běžně platí, že předběžný návrh a finanční rozpočet vám vypracuje většina firem zdarma, za stavební projekt předkládaný ke schválení stavebnímu úřadu se však už platí. Ještě před zahájením stavby od vás firma bude chtít zálohu, často ve výši 50 procent.
Na první pohled je pro zákazníka zajímavější vzhled kabiny, ale při pořizování je důležitější se nejdříve zamyslet nad druhem pohonu. Klasikou jsou lanové výtahy - jiné se u nás do začátku 90. let téměř ani nevyskytovaly - módou se pak staly hydraulické typy. Jejich zastánci argumentují hlavně tím, že strojovna, z níž se pod tlakem žene olej „hadicí“ ke zdvihacímu zařízení, může být od výtahu poměrně hodně vzdálena, třeba na dvoře nebo ve sklepě. Tam však lze umístit i strojovnu lanového výtahu. Ta totiž nemusí být jen na střeše, jak je to typické pro panelové domy. Zvlášť ve starých domech to problém nebývá.
Je sice pravda, že lanový výtah potřebuje kvalitní a pevné nosné zdi i šachtu, zatímco u hydraulického výtahu může šachta fungovat jen jako ohrádka, zato má však hydraulický výtah běžně dvojnásobně vyšší spotřebu energie než lanový. A protože cena elektřiny neustále stoupá, je třeba pečlivě počítat. Náklady na stavbu hydraulického a lanového výtahu totiž mnohdy bývají téměř stejné. Martin Barták proto hydrualickou variantu doporučuje pouze v případě, že není možné z technických důvodů použít lanový výtah.
Třetí řešení, totiž výtah bez strojovny, kdy kabinu „pohání“ bezpřevodový kompaktní stroj ve tvaru disku, jejž je možné umístit přímo do výtahové šachty, se u nás zatím používá poměrně zřídka. Petr Mžourek z firmy KONE Lifts tvrdí, že není třeba se obávat toho, že by někdo ve výtahu v případě přerušení provozu uvízl a nedostal se ven, protože tady chybí typické ruční kolo, jako mají lanové výtahy. „Vše je zabezpečeno pomocí nerovnováhy mezi kabinou a závažím,“ vysvětluje Petr Mžourek, „kabina snadno sjede do nejbližšího podlaží.“ Nejlevnější verze typového výtahu s nosností 320 kilogramů však stojí kolem 950 tisíc, provedení „na míru“ může stát i dvojnásobek.
Výtah může být i na dvoře
Ve starších domech však nelze typizované výtahy většinou použít, protože chybí místo na šachtu. Je to škoda, protože bývají průměrně levnější o dvacet procent než atypické výrobky. Naopak k nejdražším verzím pak patří kruhové tvary kabin, tady je cena v porovnání s klasikou o desítky procent vyšší. Atypické tvary ovšem umožňují využít i zdánlivě nepoužitelný prostor, třeba čtvrtkruh mezi schody v secesním domě. Dodací lhůta včetně projektové dokumentace bývá kolem tří měsíců až čtyř měsíců po podpisu smlouvy.
Občas se stane, že na výtah není v domě prostě místo. Pak přicházejí na řadu venkovní panoramatické výtahy. Památkáři je kupodivu vidí poměrně rádi, protože na ně lze použít řadu materiálu umožňujících evokovat příslušný styl domu. Tyto výtahy jsou ovšem náročnější na údržbu a mívají kratší životnost. Velké mrazy jim vadí méně než kombinace silného deště a prudkých změn teploty. Venkovní výtahy totiž sjíždějí automaticky po pětiminutovém stání v některém patře „parkovat“ dolů. Tak jsou minerální oleje používané při pohonu pístu v poměrně stabilní teplotě.
NA TECHNICE LZE USPOŘIT
Výtahy mohou vypadat jako krásné umělecké dílo se spoustou skla a mosazi. Použití těchto materiálů však bývá dobré zvážit. Mosaz je měkká a snadno ji lze poškodit, stejně tak jako před vandaly jen těžko ochráníte prosklené dveře či stěny. Přitom oblé sklo na stěnu výtahu vás přijde třeba na 50 či 60 tisíc. Patrizio Bruno Scuderoni z firmy Farma výtahy proto doporučuje použít na podlahu výtahu jako nejtrvanlivější dlažbu, na stěny pak nerezový plech. Levnější verzí je pak materiál thermopal, u něhož je základem pryskyřice vytvrzená teplem. Vzdáleně ji lze přirovnat k umakartu, ale rozdíl ve vzhledu a kvalitě je asi jako mezi trabantem a mercedesem. Na ovládací panely pak doporučuje kovová, takzvaná anti-vandalová tlačítka, která jsou doslova nezničitelná - to říká už jejich jméno.
Zatímco tvar a provedení kabiny cenu výrazně ovlivní, technické „vymoženosti“, kterých by se zákazník mohl bát, stojí téměř stejně jako běžné vybavení nebo konečnou cenu dokonce sníží. „Dnes už například není problém použít u výtahu magnetický blokovací klíč,“ tvrdí Patrizio Scuderoni, „výtah jede s nájemníkem třeba až do čtvrtého podlaží, do vyššího však pokračuje jen tehdy, když vložíte do ‘zámku’ kartu s kódem. Pak můžete do svého bytu vstoupit přímo z výtahu. Cena výtahu nejenže není vyšší, ale spíše naopak, protože se majiteli půdního bytu usnadní stavební práce.“ Pro klid duše je však lepší za dveře výtahu umístit mříž s dalším zámkem apod.
Obdobně je dobré vyžádat si elektronické karty, které umožní, aby výtah neprojížděl kolem čekajícího nájemníka v patře jako obsazený vůz taxi, ale „přibral“ ho jak při cestě dolů, tak i nahoru. Cena za takovou kartu je téměř stejná jako u zařízení, které lze řídit jen z kabiny. A protože náklady na jízdu výtahem se budou se stoupající cenou elektřiny počítat stále pečlivěji, je jasné, že se náklady do „inteligentnějšího“ vybavení vrátí poměrně rychle. Připočtete-li si k tomu spokojené nájemníky, kterým často bývá „ten z půdy“ trnem v oku, je to výhodná investice.
|
 Luxusní výtah v secesním domě s kabinou s půdorysem ve tvaru čtvrtkruhu potěší oko, ovšem za tento požitek je třeba zaplatit kolem 1, 8 milionu korun Luxusní výtah v secesním domě s kabinou s půdorysem ve tvaru čtvrtkruhu potěší oko, ovšem za tento požitek je třeba zaplatit kolem 1, 8 milionu korun |
