Výčet střešních krytin nelze nezačít jinak než u pálené tašky. Koneckonců starší má přednost a slovo starší je v případě pálených tašek skutečně na místě - ve stavebnictví se používá již od starověku, a patří tedy mezi nejstarší střešní krytiny vůbec.
A není se čemu se divit - jedná se o nehořlavou, mrazuvzdornou krytinu odolnou proti mechanickému poškození i UV záření, kyselým dešťům... Vzniká ze směsi jílů a hlíny, která po výpalu za teploty okolo 1 200 stupňů Celsia získává typickou červenou barvu.
Barevné variace tašek se dosahuje nanášením jílových kalů s obsahem oxidu kovů na vysušenou tašku a následným výpalem (takzvané engobování a glazování). Tašky se po této úpravě vyznačují hladkým, matným až pololesklým povrchem v případě engob, lesklým až vysoce lesklým v případě glazur.
Nabídka výrobců je skutečně široká, tašky jsou rozděleny do několika skupin podle drážkování, tvaru líce, rovinnosti povrchu líce, barevnosti povrchu, způsobu krytí, apod. Tašky se kladou na laťoví, přičemž rozlišujeme tašky posuvné a neposuvné.
Prvně jmenované dovolují při pokládce posun asi do 60 mm, takže je lze uložit na různě od sebe umístěné latě (cca 330-400mm), což ocení především stavebníci provádějící rekonstrukci. Střecha, na kterou jsou pálené tašky kladeny, musí mít minimální sklon cca 20-25° (takzvaný bezpečný sklon střechy zaručující její těsnost), přičemž na jeden metr čtvereční je zapotřebí okolo deseti až patnácti kusů podle velikosti formátu.
Hmotnost krytiny se pohybuje okolo čtyřiceti kilogramů, výjimku tvoří bobrovka - tato taška s po staletí neměnným tvarem v závislosti na způsobu pokládky (takzvané korunové nebo šupinové krytí) může střešní konstrukcí zatížit až osmdesáti kilogramy na metr čtvereční. Mezi těžší krytiny patří i krytina prejzová (cca 55 kg/m2), která se uplatňuje hlavně při rekonstrukcích.
Velmi příjemná je nabídka výrobců v podobě doplňkových výrobků, jako jsou boční tašky, hřebenáče, ale i střešní vylézáky, ochranné mřížky před ptactvem a podobně.
Pálená střešní krytina se s cenou pohybuje mezi dvěma sty padesáti až pěti sty korunami (prejzová krytina stojí i přes tisíc korun za metr čtvereční), stavebníka ovšem může těšit životnost kolem sta let, možnost ekologické likvidace a nepochybně i náklonnost stavebního úřadu k tomuto typu krytiny.
Betonový sok
Konkurentem číslo jedna pro pálené střešní krytiny je nepochybně střešní taška betonová. Její parametry se v posledních letech velmi výrazně zlepšily, takže představuje plnohodnotnou alternativu tašky pálené, v lecčems svoji tradiční sokyni dokonce překonává.
Betonové tašky se vyrábějí vibrolisováním betonové směsi s malým obsahem vody v ocelových formách. Její základní výrobní barvou je šedá, barevných variací (modrá, černá, červená...) je dosahováno přimícháním barevných pigmentů na bázi oxidů železa.
Stálost barvy chrání dvojitý nebo pětinásobný akrylátový nástřik. Betonové tašky jsou velmi oblíbené hlavně pro snadnou pokládku, kterou zaručují mimo jiné větší rozměry tašky (na jeden metr čtvereční je potřeba 7,5-10 kusů). Bezpečný sklon začíná, v závislosti na druhu podstřeší, na dvanácti až dvaceti stupních, opačný limit představuje hodnota cca 60°, která vyžaduje přibití některých tašek.
Stejně jako v případě pálených tašek čeká na stavebníka rozmanitá nabídka tvarů (například i moderní zcela hladká tvarovka) a široká škála doplňkových tvarovek. Cena za metr čtvereční krytiny začíná na asi dvou stech padesáti korunách.
Snesitelná lehkost bytí
Použití betonové tašky někdy blokují předsudky narážející na hmotnost tvarovky. Ta je ovšem prakticky srovnatelná s hmotností tašek pálených (okolo 45 kg). Nicméně i taková hodnota může být především pro starší konstrukce příliš vysoká.
V takovém případě můžeme zvolit například krytinu plechovou. Ta se na trhu vyskytuje v podobě velkoformátových tabulí, které se tvarově přibližují keramickým nebo betonovým taškám, nebo profilovaných plechů o tloušťce 0,5-1,25 mm (krytiny trapézové) nebo 5-7 mm (krytiny falcové). Povrch tabulí bývá opatřen vrstvou polyetylenového laku, která mimo jiné zvyšuje odolnost proti povětrnostním vlivům.
Hlavní výhodou plechových střech je, jak bylo řečeno, nízká hmotnost (okolo šesti kilogramů na metr čtvereční), možnost pokládky na střechy s velmi nízkým sklonem (již od pěti až dvanácti stupňů podle druhu krytiny), v případě rekonstrukcí dokonce není v některých případech třeba sundávat starou krytinu.
Plechová krytina se přibíjí nebo šroubuje na laťování nebo bednění, životnost krytiny je asi padesát let. Kdo nemá hluboko do kapsy, může zvolit krytinu z titanzinku nebo mědi, která se vyznačuje větší odolností i životností.
Šetrný potomek eternitu
Relativně lehkou krytinou jsou i vláknocementové prvky z cementu, vody, buničiny a umělých vláken. Tento moderní, zdravotně nezávadný potomek eternitu vyniká vysokou pevností, houževnatostí a odolností proti povětrnostním vlivům.
Na střechy se sklonem od 15-30° (v případě užití izolační pásky i menším) se kladou ve formě obdélníkových či čtvercových hladkých formátů nebo v podobě vlnitých desek, přibíjejí se speciálními hřeby a sponami, metr čtvereční pak střešní konstrukci zatíží patnácti až dvaceti pěti kilogramy.
Asfalt čili bitumen
Velmi oblíbené jsou krytiny bitumenové (bitumen je souhrnný název pro asfalty, živice a dehty). Takzvaný bonnský nebo kanadský šindel na bázi bitumenu relativně dobře izoluje. Levnější varianty jsou podloženy jen plstí, dražší mohou být vyztuženy vložkou ze skelných vláken.
Bitumenové krytiny je možné připevňovat na střechy s velmi nízkým sklonem (již od 6°), hmotnost jednoho metru čtverečního začíná asi na třech kilogramech v případě bitumenových desek, na deseti až patnácti v případě šindelů. Příjemná je široká škála barev, cena 150-250 Kč/m2 a relativně dlouhá životnost (50-80 let), připravit se ovšem musíme na komplikovanější montáž, nízkou požární odolnost a menší sortiment doplňků.
Kromě bitumenových šindelů existují i šindele plastové, které vykazují relativně dobrou odolnost před povětrnostními vlivy a mechem, jsou lehké (cca 7 kg/m2), mechanická odolnost je ovšem dost nízká.
Eko-varianta
Kdo inklinuje k "zelenému" bydlení, může zauvažovat nad břidlicí. Tento esteticky hodnotný materiál vyniká perfektní mechanickou odolností, šetrností k životnímu prostředí, zvládá působení agresivního prostředí (kyselé deště, ptačí trus), je snadno opracovatelný a dobře tepelně i akusticky izoluje.
Břidlicové šablony tloušťky asi půl centimetru se přibíjejí na bednění z dřevěných prken nebo OSB desek. Hmotnost břidlicové krytiny se pohybuje mezi 20 a 35 kilogramy, za bezpečný sklon je považována hodnota asi 20° v případě dvojitého krytí.
S břidlicí lze bezproblémově vyřešit i pokládku v konstrukčně náročnějších partiích střechy, cena krytiny se pohybuje od šesti set korun za čtvereční metr, ke kterým je nutné připočítat cenu za pokládku, kterou by měl stavebník určitě přenechat specializované firmě.
Přírodní břidlici lze nahradit břidlicí umělou, kterou tvoří zčásti přírodní břidlice, zčásti polyetylen a polypropylen.
Více se dočtete v časopise Dům a zahrada 3/2008.
