Ve světě se v posledních letech začal prosazovat zejména italský trend, který digestoře neboli odsavače povýšil z ryze funkčního přístroje do oblasti téměř uměleckého artefaktu. Prosazují se zde zejména typy ze zajímavě tvarované oceli, které se stávají výraznou dominantou kuchyně. Tomu totiž odpovídají i jejich rozměry, které v údajích o šířce uvádějí také 80 až 90 centimetrů. V tuzemských podmínkách se častěji používají nenápadné typy plochých odsavačů, jež lze v případě potřeby vysunout zpod horní kuchyňské skřínky široké 60 centimetrů.
U digestoří nerozhoduje tvar, ale výkon
Krása či zajímavý tvar odsavače by však neměl být tím, co rozhodne při konečném výběru. Důležitější je výkon. "Vzduch v kuchyni by se měl za hodinu vyměnit alespoň desetkrát," tvrdí Ivan Karas z firmy BSH domácí spotřebiče, "ideální je ovšem šestnáctkrát." Pro kuchyň o velikosti deseti metrů čtverečních tak postačí výkon kolem 300 m3/h, ale pro velkou kuchyň, zejména pokud je spojena s obývacím pokojem, je to velmi málo.
Vedle typů s klasickým odtahem přímo do komína či větrací šachty si můžete pořídit také digestoř na uhlíkový filtr. U těchto digestoří se využívá cirkulace, kdy je vzduch veden přes filtry zpět do místnosti. Většina výrobků dnes umožňuje oba typy odtahů, aby si zákazník mohl u odsavače vybrat způsob odtahu podle možností, které v kuchyni má. Proto není důvod, proč by sporák i v panelovém domě nešel přemístit ze svého tradičního a přitom nepraktického umístění v koutě. Toto řešení se objevilo v době, kdy nebyly digestoře s filtry a stavbaři se snažili umístit sporák co nejblíže větrací šachtě.
Průměrná cena digestoří se pohybuje kolem dvou až patnácti tisíc korun, a to bez ohledu na způsob odtahu. Na trhu jsou samozřejmě také výrobky výrazně dražší. Ke špičce pomyslné pyramidy patří určitě typy s dálkovým ovládáním a motoricky nastavitelnou výškou v luxusním nerezovém provedení od firmy Küppersbusch. Ty stojí až sto tisíc korun.
Byt bez páry i pachů
Vedle tukových filtrů mohou být digestoře vybaveny i uhlíkovými filtry, které zbavují cirkulující vzduch mastných částic, ale také pachů. Náhradní filtry stojí kolem 250 až 1000 korun a vystačí na několik měsíců provozu. Některé jsou vybaveny barevnými proužky, které upozorňují na nutnost výměny. Pohodlnější jsou však kovové filtry, které lze vymývat dokonce v myčce.
Výkon odsavačů s filtry však není tak velký jako při přímém odtahu. Proto jakmile je spojena kuchyň s velkým obytným prostorem, mělo by být její řešení takové, aby bylo možné použít digestoř s vyfukováním vzduchu do volného prostoru, nikoliv pouze s cirkulací. Páru a nepříjemné pachy lze totiž odvést pomocí speciálních harmonikových "rukávů" až ke komínu nebo k šachtě.
Aby digestoř zachycovala co nejvíce par a přitom do ní člověk nenarážel neustále hlavou, měla by být vzdálenost mezi sporákem a odsavačem minimálně 65 centimetrů. Hluk lze regulovat pomocí nastavení stupňů výkonu. Kvalitní digestoře mají tři až pět stupňů. Čím vyšší je výkon, tím bývá odsavač více slyšet.
Sama digestoř někdy nestačí
Proti nepříjemným pachům a mastnému prostředí lze bojovat nejen pomocí odsavačů, ale přímo výběrem ostatních spotřebičů. U sporáků je například důležité, aby měly takzvaný odtah výparů dozadu. Pak mastnota a páry směřují přímo vzhůru do odsavače namísto do kuchyně.
Některé typy sporáků mají zase zabudované pachové filtry. Například u řady sporáků a pečicích trub Miele se používá takzvaný AirClean-Katalysator. Platinou pokovené keramické jádro filtru přeměňuje všechny vystupující páry na kysličník uhličitý a vodní páry. Ven se tak nedostanou nepříjemné pachy, ale ani tukové zbytky, které se jinak usazují všude tam, od nábytku až po nádobí či skla oken.
Zbytečné horko v kuchyní mívají na svědomí i staré elektrické sporáky, jejichž plotýnky sálají teplo do okolí ještě dlouho poté, kdy je vypnete. Nové sporáky se dokáží vypnout ihned poté, co s plotýnky sejmete hrnec. Požadovanou teplotu navíc nabízejí již po třech sekundách provozu - a oč je kratší doba přípravy, o to je méně horka v kuchyni. Stejně tak se trouby umí vypnout samy ještě dříve, než je maso hotové, a pak už jen využívají zbytkové teplo. Samozřejmě od mikrovlnné trouby se v porovnání s plynovou či elektrickou kuchyň také ještě nepřehřála.
