Je to rozmar, nebo bláznovství? ptal se sám sebe architekt Zbyněk Pšenička z firmy Faber Project, když za ním před pár lety přišel pražský podnikatel Martin Sluka, aby mu připravil projekt na přestavbu libeňské vodárenské věže Mazanka na atypický byt.
"Nakonec se mi ten nápad zalíbil," říká architekt. Ukázalo se totiž, že Sluka ví, co chce, a má smysl pro zkoušení nových netradičních věcí. A kolik to bude stát? Přesnou cenu Martin Sluka neprozradil, uvádí, že rekonstrukce vyjde na desítky milionů.
Stavbu bedlivě hlídají památkáři
K překvapení Libeňských se chátrající čtyřicetimetrová věž loni v létě ocitla téměř přes noc v krunýři obrovitého lešení.
Netrvalo dlouho a výškový jeřáb snesl na zem věž a pak i rozbouraný kruhový plášť tamburu, v němž původně trůnila ocelová nádrž s kapacitou sto sedmdesáti tisíc litrů vody.
"Nebylo jiné řešení než tuto část nově postavit. Ta dosavadní sloužila jinému účelu a pro bydlení by se nehodila," vysvětluje Pšenička.
V původním stavu zůstalo zbývající tělo věže. Zachovalé bloky z režných cihel a kamenů stačilo vyčistit a přespárovat.
Mrazivý začátek letošního roku stavební práce dočasně zastavil. Ještě předtím se však stavbařům podařilo vybudovat nový kruhový tambur věže.
Do ocelového límce na vrcholu dříku věže bylo usazeno osm prefabrikovaných betonových dílů prstencového tvaru, každý váží dvanáct tun.
|
PROMĚNA VODÁRNY V MODERNÍ SÍDLO Klikněte na foto pro zvětšení
|
Vracejí stavbě původní podobu, mají však nové vlastnosti, potřebné pro kvalitní bydlení. U paty objektu čeká po rekonstrukci na opětovné vyzdvižení i střešní krov a poté i ozdobná věžička.
Její měděná krytina byla už ve velmi špatném stavu, místy se rozpadala a měla prý v sobě spoustu dírek. S příchodem jara vyvrcholí také práce na dokončení fasády. "Věž bude krásná jako před sto lety - v něčem vlastně krásnější," chlubí se architekt.
Rekonstrukce bude pokračovat i druhou etapou, což obnáší zemní práce pro umístnění provozních a relaxačních místností v suterénu i realizaci samotného mezonetového bytu ve věži.
"Stavba je pod neustálým dozorem památkového odboru magistrátu, který bedlivě hlídá, aby investor neměnil památkově chráněnou vnější podobu," uvádí ředitel památkového odboru magistrátu Jan Kněžínek.
Rekonstrukci vodárenské věže v Libni přitom považuje za ukázku náročné přestavby historicky chráněné památky, která se díky soukromým financím dočkala své záchrany. - čtěte Jak využít pražské vodárenské věže
|
Znovuzrození vodojemu Na rozhraní pražské čtvrti Libeň a sídliště Ďáblice je dominantou okolní vilové zástavby vodárenská věž, podobná holandskému majáku. V roce 1904 byla postavena architektem Františkem Schlafferem podle projektu Kanceláře vodárenské Královského hlavního města Prahy a je kulturní památkou. Stavba je vysoká 42 metrů, je postavena na kruhovém půdorysu a do jejího věžního vodojemu o průměru 6,5 metru a výšce 5,7 metru se vešlo 178 metrů krychlových vody, která zásobovala nižší části Libně. Po výstavbě Severního Města byly vystavěny nové čerpací stanice, funkce vodojemu zrušena a vnitřní zařízení převážně demontováno.V roce 1988 byl objekt převeden na místní správu s tím, že bude využit pro jiné účely. To se však nedařilo a věž začala chátrat. Konečná naděje na záchranu se nakonec našla u soukromého investora Martina Sluky, který se rozhodl uvést ji do původního stavu a přestavět na atypické bydlení. Ve vodárenském muzeu se projektantům dokonce podařilo získat původní plány včetně oplocení, které se nikdy nerealizovalo. Budou obnoveny nejen všechny štukové detaily, které během let při nešetrné údržbě zmizely, ale navíc i ty, které zůstaly jen na papíře původního projektu a zřejmě pro nedostatek peněz na začátku dvacátého století nespatřily světlo světa. Vznikne tak věž, jak nikdy nevypadala a původně vypadat měla. |
Na dálkové ovládání
Původně to měl být jen třípodlažní mezonetový byt v tamburu věže. "Pak se však ukázalo, že rezidenční sídlo potřebuje i garáže, skladiště, kotelnu, technické prostory pro vzduchotechniku, klimatizaci a nakonec i relaxační centrum: bazén, saunu, squashový kurt, posilovnu, tělocvičnu," vypráví Sluka.
Kam to však všechno umístit, když jednou z podmínek přestavby bylo zachování původního neporušeného prostranství kolem věže? "I za cenu značných finančních nákladů je nutné veškeré příslušenství skrýt pod zem."
Do atypického bytu pojede majitel panoramatickým výtahem. Šachta i stěny kabiny budou prosklené. Ve spodní části tamburu vznikne obývací pokoj, kuchyňský kout, WC a šatna.
Aby bylo dobře vidět na celou Prahu, bude mít část podlahy pohyblivou podestu na hydraulických pístech, která se na dálkově řízený pohon zvedne do úrovně oken.
Důvtipně je řešena i vyvýšená galerie s průhledem dolů do obývacího pokoje. Bude tu zřejmě kancelář. Nahoře ve věži je naplánována ložnice s koupelnou. Kruhová vikýřová okna budou na dálkové ovládání.
Momentálně si Sluka volí firmu, která celou věž vybaví automatizací. Projekt počítá s kombinovaným vytápěním plynem, elektřinou, ale i tepelnými čerpadly, hlavně v podzemní části pro ohřev vody v bazénu.
Samotný byt bude vybaven ústředním topením, ale i speciální vzduchotechnikou a klimatizací. "Ovládat dění, ať už dole nebo nahoře, by bylo pro samého člověka nezvládnutelné," říká. Celý ten systém musí být proto řízen počítačově i s možností dálkového ovládání.
