Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vila Stiassni je skvost, uvnitř si však manželka prosadila svůj vkus

  1:00aktualizováno  1:00
Byť se jmenuje Stiassni, příliš štěstí vila neměla. Alespoň doposud. Manželé Alfred a Hermine Stiassni si ji příliš neužili, pouhých devět let, v květnu 1938 museli jako židovská rodina hledat záchranu před Hitlerem. Teprve nyní se jejich unikátní dům vrátil do původní podoby.

Fasádu člení obdélníková okna se šambránami z hořického pískovce a spišského travertinu. | foto: Tomáš Ditrich

Koncentrace průmyslu v Brně, zejména textilního, měla dopad i ve zcela jiné rovině: úspěšní podnikatelé si nechávali postavit vily, jakých v tehdejší Evropě (i v celém světě) bylo poskrovnu.

Textilní průmyslník Alfred a jeho žena Hermine (pocházela z rodiny severočeského uhlobarona Jacoba Weinmanna) si jako autora své rodinné vily zvolili v roce 1927 významného architekta Ernsta Wiesnera.

Na tehdy největší stavební parcele pro rodinný dům v Československu, která měla více než tři hektary, navrhl Wiesner ve svažitém pozemku tvarově čistou a jednoduchou puristickou stavbu s výhledem do pisáreckého údolí, jejíž půdorys má tvar obráceného písmene L.

V menším křídle, směřujícím k jihu, byly umístěny vedlejší provozní prostory a pokoje zaměstnanců.

V menším křídle, směřujícím k jihu, byly umístěny vedlejší provozní prostory a pokoje zaměstnanců.

Dva na sebe kolmé kvádry jasně vymezují svůj účel: přízemí většího křídla sloužilo pro reprezentativní účely a společenské účely. S prostorem zahrady je propojovala lodžie a terasy před jižním a východním průčelím.

Lodžie byla nad tyto terasy vyvýšená o několik schodišťových stupňů. Pořádaly se zde rodinné sešlosti, v létě sloužila jako jídelna. První patro pak bylo určeno pro soukromé pokoje rodiny. Každý z jejích členů (otec, matka i dcera Susanne) tu měl svou ložnici, šatnu a koupelnu, dcera i hernu.

Může se hodit

Rodinný dům 5+1, Praha 9 - Čakovice

Rodinný dům 5+1, Praha 9 - Čakovice

Cena 7.500.000,-Kč včetně DPH

Více na Reality.iDNES.cz.

Plánujete rekonstrukci? Sháníte architekty či řemeslníky? Zdarma zadejte poptávku na AAApoptavka.cz.

V menším křídle orientovaném na jih byly umístěny vedlejší provozní prostory a pokoje personálu, takže rodina měla dokonalé soukromí. Zahradníkovi patřil samostatný domek a na pozemek se bez problémů vešel i vstupní objekt s bytem řidiče a stájemi. Náklady? Za cenu domu by se tehdy postavilo hned několik desítek rodinných domů. Odborníci odhadují, že náklady patrně předčila i slavnou vilu Tugendhat.

Purismus končí u dveří

Nazelenalou fasádu vily člení obdélníková okna se šambránami z hořického pískovce a spišského travertinu. Předstupující kazetová římsa a kamenný sokl zdůrazňují horizontální linii. Stavba sice není tolik vybavená moderními technologiemi tehdejší doby jako vila Tugendhat, kde bylo například unikátní vzduchotechnické vybavení s olejovými a pilinovými filtry a vlhkost se řídila průchodem přes komoru s vodní sprchou, architekt však pečlivě dbal na příjemné bydlení majitelů: nechybějí zde výklopné žaluzie ani výsuvné markýzy.

Vstupní hala se schodištěm k soukromým pokojům rodiny

Vstupní hala se schodištěm k soukromým pokojům rodiny

Jenže zatímco vnější výraz domu je velmi moderní, interiér je zcela odlišný. Může za to vkus paní Hermine, která se s architektem Wiesnerem vůbec neshodla. Na rozdíl od Grety Tugendhatové, ta projekt své vily, který do posledního detailu včetně dveří až ke stopu či dveřních zarážek  navrhl architekt Mies van der Rohe, zcela akceptovala.

Wiesner neustoupil, a tak jeho roli uvnitř domu převzal vídeňský architekt Franz Wilfert. Vytvořil paní domu to, co žádala: iluzi zámeckého sídla. Tmavé dřevěné obklady stěn i stropů, honosné mramorové krby, štuková výzdoba, historizující nebo historický mobiliář, spousta starožitností, obrazů a gobelínů na stěnách.

Fotogalerie

Alfred své ženě dovolil vše, ostatně na stavbě i úpravě zahrady (pro její údržbu bylo třeba 14 zahradníků) se finančně podíleli společně. Hermine chtěla jen to, v čem vyrůstala u rodičů.

Ve své rodinné vile měla k dispozici veškeré pohodlí, včetně tělocvičny v suterénu, tenisového kurtu či bazénu na zahradě. Rodina vlastnila i čtyři koně a vedla čilý společenský život, přítelkyní Hermine byla právě i Greta Tugendhatová.

Štěstí v neštěstí

Po útěku majitelů (nejdříve do Londýna a pak do USA) v roce 1938 zde mělo gestapo své „Offizierskasino“, i když oficiálním majitelem se stala Moravská eskomptní banka v roce 1940, a to až do roku 1946.

Interiér vily zůstal v poměrně dobrém stavu, i když mnohá umělecká díla se ztratila, zejména po „pobytu“ ruských vojáků v roce 1945. Pak zde však pobýval prezident Edvard Beneš a právě od té doby je označována jako vládní vila.

Vila nedávno posloužila i pro natáčení filmu Filipa Renče o Lídě Baarové.

Vila nedávno posloužila i pro natáčení filmu Filipa Renče o Lídě Baarové.

Areál byl totiž zkonfiskován a stal se majetkem československého státu.
V roce 1952 připadla vila se zahradou Krajskému národnímu výboru v Brně, který ji využíval pro ubytování významných státních návštěv. Na seznam nemovitých kulturních památek se dostala v roce 1982. Během let zde bydlely významné státní návštěvy, například první indonéský prezident Sukarno, egyptský prezident Násir či kubánský prezident a premiér Fidel Castro.

V 90. letech si vilu pronajala společnost BVV Fair Travel Brno pro pořádání konferencí, obchodních jednání a různých společenských akcí.
Od roku 2009 spadá pod Národní památkový ústav, po dokončení rekonstrukce v roce 2015 byl objekt i s přilehlým parkem zpřístupněn veřejnosti. Jeho součástí je také badatelské zázemí Metodického centra moderní architektury.

Značnou část nákladů na rekonstrukci pokryly evropské fondy. Vilu si lze i pronajímat, tedy hlavně prostory v zahradě a v přízemí pro pořádání různých akcí včetně svateb. Natáčely se zde i některé scény z filmu Filipa Renče věnovaného Lídě Baarové.

Ložnice paní Hermine

Ložnice paní Hermine

Salon s dřevěnými obklady zůstal v poměrně zachovalém stavu.

Salon s dřevěnými obklady zůstal v poměrně zachovalém stavu.

Rekonstrukce kousek po kousku

Národní památkový ústav, který získal vilu v roce 2009, se snažil obnovit exteriér i interiér vily co nejpřesněji. Zatímco vnější vzhled stavby se příliš nezměnil (pouze poněkud zchátral), u vnitřního vybavení to bylo mnohem těžší. Naštěstí Hermine ráda fotografovala a malovala, právě díky jejím akvarelům bylo možné obnovit interiéry domu včetně původní barevnosti.

Ovšem třeba malovat koupelnu? To nebylo zajímavé téma, tady se museli památkáři spokojit s nepatrnými zbytky původních obkladů. Jejich snahám neprospěly ani rekonstrukce interiérů koupelen v osmdesátých letech minulého století.

Pro koupelny se vyráběly repliky sanity i doplňků a samozřejmě také obklady ve formátu 149 × 149 mm v tloušťce 7 mm.

Pro koupelny se vyráběly repliky sanity i doplňků a samozřejmě také obklady ve formátu 149 × 149 mm v tloušťce 7 mm.

„Tehdy byla původní umyvadla nahrazena novodobými a keramické obklady mramorovými. Originální schránky na mýdlo, takzvané mýdlenky, však byly odstraněny nešetrným způsobem a nezachovaly se ani ve fragmentu,“ popisuje situaci Petr Miklíček, restaurátor keramiky s licencí MK ČR, který se podílel i na záchraně vily Tugendhat.

Naštěstí se zachovaly vnitřní keramické obklady ostění mezi okny, při rozhodování o barevném odstínu nových replik se vycházelo právě z těchto detailů.

„Po dřívějších zkušenostech z vily Tugendhat byla ke spolupráci vyzvána společnost Lasselsberger, výrobce keramických obkladů RAKO. Úkolem bylo přiblížit se co nejvíce původní technologii výroby. Ta tehdy spočívala hlavně v použití olovnaté glazury na předem vypálený kalibrovaný střep. Vysoký lesk a pokládka beze spár dávaly tehdejším stěnám charakteristický rys, který ještě dnes můžeme spatřit v objektech nezasažených modernizací interiéru,“ tvrdí Petr Miklíček.

Detail zakončovacích obkladů, které přiléhají k podlaze ve tvaru malého požlábku. Pro vilu jich bylo nutné vyrobit 240 ksusů.

Detail zakončovacích obkladů, které přiléhají k podlaze ve tvaru malého požlábku. Pro vilu jich bylo nutné vyrobit 240 ksusů.

V koupelně Alfreda nechyběl ani sprchový kout s dřevěnou podlážkou.

V koupelně Alfreda nechyběl ani sprchový kout s dřevěnou podlážkou.

„Světle žluté obklady se nejprve vyrobily ve formátu 200 × 200 mm a následně se vodním paprskem upravily na požadovaný formát 149 × 149 mm v tloušťce 7 mm. Pro hrany stěn, vany či parapetů byly potřeba obklady se zaoblenou hranou, což po stejné úpravě vodním paprskem na požadovaný formát znamenalo použít ruční opracování hrany s následným glazováním včetně zaoblené hrany,“ popisuje náročný postup Ing. Zdenka Kaslová, produktová manažerka RAKO, speciální zakázku pro vilu Stiassni. Takto se vyrobilo 80 m2 obkladů.

Dnes lze jen obdivovat, jak tehdejší provozy RAKO nabízely i drobné, ale o to důležitější detaily, třeba spodní zakončovací obklady, které přiléhaly k podlaze ve tvaru malého požlábku.

„Tyto prvky, asi 240 kusů, jsem vyrobil za pomocí silikonových forem a kombinací materiálů, které obecně nazývám moderní ´stavební chemií´,“ vysvětluje restaurátor Petr Miklíček.

Pro koupelny se vyráb ěly repliky sanity i doplňků a samozřejmě také obklady ve formátu 149 × 149 mm v tloušťce 7 mm.

Pro koupelny se vyráb ěly repliky sanity i doplňků a samozřejmě také obklady ve formátu 149 × 149 mm v tloušťce 7 mm.

Jako podklad mu posloužil opět fragment původního obložení, zachovaný v jiné části domu. Po dodání obkladů, replik RAKO, se vyrobila forma pro odlití požlábkových obkladů.

„Bylo nutné počítat s budoucím smrštěním odlitku, které by se mohlo projevit na nepravidelném spárořezu stěny. Namícháním odstínu směsi a povrchovou úpravou odlitku jsem poté docílil shodného výsledku s replikami obkladů. Z důvodů zachování tajemství ´know-how´ použité materiály neuvádím. Použitou technologii zjednodušeně nazývám keramika za studena,“ dodává Petr Miklíček.

Při výrobě repliky mýdlenky musel restaurátor detailně prostudovat původní fotodokumentaci a vytvořit rozměrově a tvarově shodný model. Vnitřní boky musely mít rozměry obkladačky na stěně pro usazení a zároveň venkovní lem přesahoval spáru. Celkem vyrobil deset kusů mýdlenek, které lze běžně používat. Náročná byla pro RAKO i výroba obkladů pro bazén, i zde byl nutný výrazný podíl ruční práce.

Jinak se však památkáři museli často obracet na zahraniční výrobce, třeba ve Španělsku se tkaly koberce určené pro soukromé pokoje majitelů. Dokonce i „retro“ vypínače se kupovaly v Německu.

Zahrada, dům i bazén prošly náročnou rekonstrukcí.

Zahrada, dům i bazén prošly náročnou rekonstrukcí.

Ernst Wiesner

21. 11. 1890 – 15. 7. 1971
Ernst Wiesner je jednou z nejvýznamnějších osobností brněnské moderní architektury. Po maturitě studoval ve Vídni na stavební školy vídeňské techniky (Bau- /Architektur/ Schule K. k. Technische Hochschule, dnes Technische Universität Wien), pak přešel na vídeňskou Akademii výtvarných umění do Mistrovské školy architektury, kterou vedl Friedrich Ohmann. Studium zakončil v roce 1913.

Jeho puristická díla připravovala půdu pro brněnský funkcionalismus. Na brněnskou scénu se uvedl návrhem činžovní vily Wilhema Gutmanna (1919).

V druhé polovině 20. let vytvořil Wiesner například budovu České banky Union (1923-1925), ve světě známé brněnské krematorium (1925-1930) nebo Moravskou zemskou pojišťovnu (1921), kterou obdivoval i Le Corbusier.

Kromě veřejných zakázek zpracovával Wiesner i projekty rodinných vil pro movitou židovskou klientelu. Většina těchto vil byla situovaná v brněnských Pisárkách (Vila Münz (1924), Vila Stein (1925-1926), Vila Stiassni (1927-1929), Vila Neumark (1928) či Vila Haas (1930)).

Vzhledem ke svému židovskému původu emigroval v roce 1938 do Velké Británie, kde se věnoval spíše pedagogické činnosti. Působil jako pedagog na Univerzitě v Liverpoolu a za svou činnost obdržel titul Master of Architecture.

V 60. letech došlo k obnovení Wiesnerových kontaktů s Brnem, byla mu udělena pamětní medaile k výročí vzniku republiky a čestný doktorát university J. E. Purkyně. Na sklonku života se chtěl znovu podívat do Brna, kvůli špatnému zdravotnímu stavu se už tato cesta neuskutečnila.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.