"Jen na byt v osobním vlastnictví je totiž možné získat hypotéku. V neprospěch družstevních bytů často hovoří i nesplacená anuita, která může dosahovat desítek, někdy i stovek tisíc korun."
Standardní byt 3+1 v osobním vlastnictví na pražském sídlišti bývá proto zhruba o 200 000 korun dražší než srovnatelný družstevní byt. Členové bytového družstva totiž nejsou vlastníky bytu; mezi nimi a družstvem je pouze uzavřena písemná smlouva o nájmu bytu. Pokud tedy někdo uvažuje o družstevním bytě, měl by od dosavadních nájemců vyžadovat doklad, že k bytu mají nájemní právo.
Měli by ukázat originál nebo ověřenou kopii nájemní smlouvy a ostatních dokladů a také stanovy družstva. "Podstatou 'koupě' družstevního bytu je převod členských práv a povinností," vysvětluje Milan Taraba, místopředseda Sdružení nájemníků České republiky.
"Obchodní zákoník říká, že k tomu stačí pouhá dohoda dosavadního a nového člena družstva, aniž by bylo zapotřebí souhlasu orgánů družstva," říká advokát Svatopluk Jedlička. Doporučuje se však podpisy úředně ověřit, i když zákon nic takového nepředepisuje. Zájemce se tak v podstatě automaticky stane novým členem družstva.
- pondělí 25. srpna 2003
- 42