Venkovský styl v novostavbě

  • 4
Možná vám to přijde povědomé: touha zařídit si dům podle svého s heslem „Přece si do toho nenecháme mluvit od někoho cizího“. Jenže ouha. Zaseknete se na místě a nevíte, jak dál. Poté se obrátíte na odborníka a vše dobře dopadne. V horším případě dovedete „boj“ do konce, ale, bohužel, neuspokojivého. Náš příběh má blíže k první variantě s originálním výsledkem.

Na úplném začátku bylo přání čtyřčlenné rodiny přestěhovat se do nového bytu. V nabídce se však žádný vyhovující nenašel, zato se objevila možnost koupit pěkný rodinný dům.

Jelikož majitelé postrádali předchozí zkušenosti, na stavbu si pro jistotu přizvali stavební dozor. Zároveň denně jezdili průběh stavby sami kontrolovat.

„Z počátku jsme z toho měli trochu strach. Manželka ani já jsme nikdy v rodinném domě nebydleli. Oba jsme vyrostli v paneláku,“ říká majitel. Nyní rodina se dvěma dospělými dcerami určitě nelituje.

Ve venkovském stylu
Dům na klidném okraji města postavila společně s dalšími devíti před sedmi lety firma Vsetínská stavební a. s. Majitelé za dům ve standardním provedení (zdivo Porotherm, sádrokarton v podkroví, dřevěná eurookna a střechu pokrytou betonovými taškami Bramac) zaplatili dva miliony korun.

Když jsme přijeli na místo, uvítal nás psí štěkot. Opravdu, jako na vesnici. Až na to, že se nacházíme jen čtyři kilometry od městského centra. Z ulice dům vyhlíží zcela jako poklidná venkovská klasika, a o to více možná překvapí interiér kombinující prvky moderní a klasicky venkovské. Dům stojí na pozemku o rozloze 950 m2, dost místa proto zbylo i pro zahradu.

V přízemí domu se nachází obývací pokoj, kuchyň s jídelnou, koupelna a kotelna, v obytném podkroví najdete tři ložnice (dvě pro dívky a jednu rodičů), dále pracovnu, šatnu a koupelnu.

Nejprve to zkoušeli sami
Do dispozice domu majitelé už příliš zasáhnout nemohli, jelikož hrubá stavba už byla hotová. Pustili se tedy do interiéru.

„Každý večer jsme s manželkou seděli a vymýšleli, jak dům vybavit,“ vzpomíná majitel. „Po určité době jsme ale získali pocit, že jsme jako z pohádky O pejskovi a kočičce, kteří vařili dort... Vše, co jsme si vybrali, bylo prvotřídní, jenže jak to sladit dohromady?“ Proto se obrátili na ing. arch. Martina Franka.

Ten dokázal nápady majitelů sjednotit a dotáhnout do zdárného konce. Architekt jim pomohl vybrat dlažby, schodiště včetně zábradlí, osvětlení bytu, většinu vnitřního zařízení obývacího pokoje, kuchyně, koupelny a také zvolit barvy výmalby. Ložnice rodičů a jedné dcery vymysleli majitelé sami, ložnice dcery je dílem architekta Luďka Del Maschia.

Pokoje dcer prosvětlují vikýře a okna ve štítové zdi. Střešní okno si majitelka prosadila i v horní chodbě, čímž odhalili vodorovné trámy krovu a dosáhli tak prosvětlení a optického zvětšení celé chodby.

Prohlédněte si fotogalerii


Architekt jejich představy usměrnil a naplnil

„Byli přesně ten případ klientů, kteří mají jasnou představu o tom, co chtějí, ale neuměli ji dotáhnou až do konce,“ vysvětluje ing.arch. Martin Frank.

„Vycházel jsme z toho, že mají rádi kontrasty a inklinují k barevnému interiéru a 30. létům. Zároveň jsme se museli přizpůsobit stavbě samotné, se sedlovou střechou, ničím výjimečné, zasazené do obytného území se stejnými rodinnými domy. Zkombinovali jsme venkovskou klasiku zastoupenou tradičními materiály, například lícovými cihlami na krbu a v kuchyni, s kontrastními prvky - nerezovou kuchyní, černou pohovkou od designéra Hoffmanna, tygrovanými křesílky, barevnými stěnami. Osobně dávám přednost čistému, bezbarvému interiéru, ale tady jsem na přání klienta zvolil kromě krémových stěn i žluté a praktické zelené s patinovanou strukturou. Použili jsme barvy Tollens, které se nanášely špachtlí ve dvou různých odstínech.“

Patina všude kolem
Hned po vstupu do domu vás určitě zaujme dlažba. Majitelé na ni měli dva důležité požadavky: nechtěli, aby byla lesklá a choulostivá. Architekt pro ně vybral italskou patinovanou dlažbu Tagina s velkým podílem ruční práce.

Tato dlažba je položená v celém prostoru přízemí. Ze vstupní haly se vchází do kuchyně, ze které přes jídelnu vejdete do obývacího pokoje a odtud plynule až na zahradu.

Kuchyň si vybrali podle katalogu italskou třešňovou od firmy Ranný Architects. V kombinaci s lícovými cihlami a nerezem působí velmi originálně, i když na sebe nijak zbytečně nestrhává pozornost. Naproti sestavě ve tvaru L je další plocha, kterou využívají zejména jako odkládací.

Příjemné je zasazení kuchyňské linky naproti oknu, odkud se nabízí výhled do zahrady. Přirozené světlo doplňují bodová světla zabudovaná ve stropě. Připravené jídlo si pak může celá rodina vychutnat v jídelně se žlutou patinovanou výmalbou na stěně.

Jídelní stůl z bukového masivu je dílem majitele domu, jenž je vyučeným stolařem.
Hlavním spojníkem s obývacím pokojem je černá pohovka, kterou dodala firma Tunnel.
 
Krb pro podzimní večery
Další sedací soupravu, jež vévodí obývacímu pokoji, si manželé navrhli a nakreslili sami. Poté vyrobili kostru z laťovky a nechali ji očalounit. Zásuvky knihovny navrhl architekt Martin Frank. Z třešňové dýhy pak obojí vyrobila firma Jaroslav Weigel JWP stolařské práce.

Krb tvoří rovněž lícové cihly. „Pod italskou patinovanou dlažbou je instalováno podlahové topení, zasahující i do obou koupelen. Krb proto používáme jen velmi zřídka. Přes zimu, když je zapnuté podlahové topení, jen opravdu málo. Není totiž jednoduché ho vypnout a potom chtít za dvě hodiny, aby zase vytopilo byt, trvá to dost dlouho. Ke krbu rodina usedá tedy hlavně na podzim, při teplotních výkyvech, nebo na jaře,“ říká majitel.

Světla mění atmosféru
Osvětlení navrhl architekt Martin Frank. Vybral klasiku přisazenou na strop nebo spuštěnou nad stolem se světly zapuštěnými do plechových krabic.

„Je praktičtější mít několik vypínačů a moci si vybrat, které osvětlení zrovna potřebujeme, než mít jen jedno hlavní. Pomocí různého osvětlení lze vytvářet například příležitostnou slavnostní atmosféru, nebo naopak pomocí světel vytvořit atmosféru vhodnou k odpočinku,“ podotýká architekt.

Ještě do hrubé stavby majitelé objednali vestavěná světla do hal od jedné firmy. Avšak po porovnání cen s nabídkou firmy A. M. O. S. design zjistili čtyřicetiprocentní rozdíl v cenách a další světla koupili u ní.

Dobrý konec
Tento příběh může být doporučením i pro vás, kdo si právě zařizujete byt. Nemusíte se vůbec obávat obrátit se na odborníka, protože ten většinou vaše nápady a podněty vezme v úvahu a myšlenky dotáhne do zdárného konce.

Díky přizvanému odborníkovi v tomto případě dopadlo vše navýsost dobře. Dohromady se jim podařilo sjednotit několik stylů a docílit tak originálního a rozhodně ne nudného výsledku.


Více článků o bydlení: LIVING