Původně měla bytová designérka Monika White z firmy Le Patio pouze vyřešit barevnost stěn hlavního obytného prostoru a vyměnit pár kusů nábytku. Jenže za těmito kroky následovaly další, až vše vyústilo v totální změnu interiéru.
Původní styl domu s dispozicí 4 + 1 charakterizuje autorka proměny Monika White jako uniformní, relativně anonymní moderní interiér, v němž převládaly dřevité tóny a zelená barva. Také nábytek byl rozmanitý, od věcí z IKEA až po koloniální kousky.
Po proměně vévodí příbytku bílá barva, která udává domu zcela jiný tón. Dominantní částí jsou trámy, dříve hnědé, nyní bílé, stejně jako hlavní barva výmalby v obytném prostoru přesahujícím dvě patra, tak i v dalších místnostech.
Od rozmanitosti k jednotě stylů
Bílá barva byla prvotním impulsem, který v důsledku odstartoval kompletní proměnu interiéru. "Když jsem tu byla poprvé a viděla, jak monumentální je hlavní obytná místnost s trámy, navrhla jsem do ní bílou barvu na stěny. Majitelce se to zpočátku nezdálo, asi čekala tmavší odstíny, ale nakonec mi dala volnou ruku. Bílou jsem doplnila hnědošedou na čelní stěně, ovšem prostor se výrazně proměnil i díky částečnému obložení cihlami v místech krbu a ještě na protější stěně u schodiště," popisuje Monika White.
Obložení cihlami se tak stalo hlavním výchozím bodem proměny. Inspiraci Monika našla v domech na Long Islandu (zhruba hodina jízdy vlakem z New Yorku a přitom v přírodě), kde jsou také často k vidění cihlové fasády, bílé trámy a světlé interiéry.
Jenže jak se věci postupně začaly měnit a styl sjednocovat, nezměněné části stále víc vyčnívaly. Proto se obě ženy nakonec domluvily, že interiér projde kompletní proměnou, byť v krocích, které na sebe nijak logicky nenavazovaly.
Pořizovala se nová okna v bílé barvě, ladily se závěsy a římské rolety, opravovaly podlahy, vyhazoval a naopak dokupoval nábytek. Úpravu doznala také kuchyň a díky odstranění příčky v chodbě se propojil celý prostor v přízemí.
Další výraznou změnu představovalo sjednocení interiéru nábytkem a doplňky, kombinovaly se robustní kusy z masivu s odlehčenějšími z kovu a skla.
Důležité je rovněž symetrické uspořádání a také použití stejných prvků: například lustry z filipínských mušlí najdete na mnoha místech, další stylové osvětlení v podobě tepaných měděných kusů z Egypta dekoruje chodbu i pracovnu a podobně.
Monumenty i detaily
Zděná jednopatrová stavba je dnes útočištěm majitelky a občasným zázemím její už dospělé dcery. A tomu odpovídá také interiér. Znamená to, že vše původní skončilo "v propadlišti dějin"?
"Kdepak. V hlavním obytném prostoru byla nová kožená souprava, která se k mým záměrům perfektně hodila. A protože každý pokoj má svou šatnu, nemusela jsem v tomto místě řešit příliš úložného prostoru. Dvě komody jsme vyměnili za truhly ze dřeva sisham, které doplnily už jednu stávající z teaku, rovněž zůstal původní indický stůl z masivu," ukazuje Monika.
Ten si majitelka koupila v Le Patiu shodou okolností pár dnů před tím, než se začalo s proměnou interiéru. Naopak se kompletně vyměnilo osvětlení: lustr osvětluje jídelní stůl, v místnosti je řada lamp a ke světelné pohodě přispívají rovněž bodovky v trámech. Intenzitu každého zdroje lze regulovat, navíc lampy celý prostor intimně nasvěcují z různých koutů.
Může se hoditHledáte klidné bydlení nedaleko Prahy? Vyberte si nový domov na Reality.iDNES.cz. |
Z původního nábytku v obytné místnosti zůstal také konferenční stůl z kovu a skla, protože právě díky sklu se odlehčily dispozice, symetrie se zdůraznila přidáním dvou menších stylově shodných stolků. Dřevěný nábytek je z Indie, kovový z Čech, přitom se výborně doplňují.
Během nábytkových škatulat se měnil i tvar krbu, který je dnes doslova monumentální, takže při pohledu z chodby připomíná soukromý oltář.
Na řadu přišla nová okna, přidání travertinových vnitřních parapetů (tento materiál se použil také v dalších místnostech), světlých lněných závěsů a řada dalších textilních, ale i jiných doplňků. Včetně sochy znázorňující indickou bohyni, která majitelku vítá, jakmile vystoupá po třech schodech z chodby do obytného prostoru. Cestou mine řadu grafik Jiřího Balcara.
"Grafiky a také zarámované černobílé fotografie vřele doporučuji, za poměrně málo peněz máte zaručenou originální výzdobu stěn," nabízí Monika jeden z tipů, jak osvěžit interiér.
Recyklace v praxi
Velkou změnou se stala zrcadla. Dříve tu vůbec nebyla, dnes byste jich napočítali pěknou řádku. Například u vstupu do domu opticky zvětšují prostor, v obytné místnosti zase zrcadlo funguje jako obraz.
Barevně se proměnily také dřevěné části podlahy, stejně jako prvky ze dřeva na schodišti, které prošly renovací. "Stavebně jsem do domu nezasahovala, jen se zbourala jedna příčka oddělující chodbu a vchod do obytné místnosti. Jakmile zmizela, působilo to dojmem, jako by tu nikdy nebyla. Tím se předsíň stala součástí obytné místnosti a navíc tu vznikl prostor pro knihovnu," ukazuje designérka.
Z chodby se vchází také do pracovny, kde se opět vhodně kombinuje masivní dřevo, kov a sklo. Bílou výmalbu doplňuje na jedné stěně živá hořčičná barva. Dohady, zda jde o plnotučnou nebo kremžskou, Monika se smíchem utne: "To je přece dijonská".
Pracovna slouží i jako hostinský pokoj, proto je pohovka rozkládací. A aby se návštěvám lépe usínalo, tomu napomáhají dvě olejomalby znázorňující různé tváře Buddhy.
Knihovna je zajímavá i tím, že původně šlo zřejmě o díl balkonu nebo okna a najdeme na ní také část povozu. V Indii se žádný kus dřeva neztratí, jakmile věci z něj vyrobené přestanou sloužit, Indové dřevo využijí jinak.
Moderní country styl
Podobnou přátelskou recyklaci nabízí také pokoj majitelčiny dcery v patře, a to v podobě rámu na zrcadla. Tady však zaujme téměř mořská barevnost.
"Miluje modré barvy a od toho se odvíjel můj návrh. Modrou doplňuje tyrkysová a zelená a trochu je tlumí přírodní tóny khaki a béžové. Přestože jednotlivé kusy nábytku vypadají, jako že už mají za sebou hodně let používání, jsou nové, jen s patinou, která evokuje opotřebování. Což je nyní v zahraničí velký trend," říká Monika.
Ani tento pokoj však "neušel" lustru z filipínských mušlí capiz, byť v jiné designové podobě, než je k vidění v hlavní obytné části nebo ložnici majitelky. Současnému modernímu stylu pak odpovídá kovová postel české výroby a jednoduché čisté linie francouzské pohovky jako důkaz, že k masivnímu nábytku patří méně robustní prvky.
Designérka při pohledu na proužkované povlečení dodává, že při realizaci interiéru měla stále na paměti, že dům není v Praze. "Je to venkov. Sice nedaleko hlavního města, ale přece jen už na vesnici. Proto by tu měl být patrný venkovský duch. Když jsme o změnách interiéru diskutovaly s majitelkou, pracovně jsme si je nazvaly po svém: country chic." V patře je ještě ložnice majitelky a u každého pokoje šatna a koupelna.
Na věčné časy?
V kuchyni stejně jako na jiných místech lze ocenit přirozené osvětlení, tady v podobě dvou oken s úžasným výhledem na zahradu. Dům je opravdu prakticky řešený, na míru jej totiž navrhovala maminka majitelky.
Zahrada je chytře členitá jako celý příbytek. Mírně svažitým terénem protéká potůček do jezírka, u kterého najdete přírodní "dámský budoár" v podobě originální lavice a stolku z kořenů teaku. Pro více návštěvníků je určen venkovní jídelní stůl s travertinovou mozaikou, který doplňuje robustní dřevěná lavice s křeslem a kovové židle.
"Majitelka chtěla, aby venkovní nábytek byl opravdu venkovní a nemusel se na zimu uklízet. Což není problém, například tento masivní stůl má záruku 50 let," podotýká Monika White. A protože je posezení na jižní straně domu, lze tu prý za pěkného počasí sedět i v zimě.