Vana plná bublinek

Šampaňské je jediné víno, po jehož konzumaci zůstává žena krásná, prohlásila kdysi slavná markýza de Pompadour, milenka Ludvíka XV. Bublinky však mohou mít i jinou, tělu stejně prospěšnou podobu například vana s hydromasáží vás může potěšit a osvěžit stejně jako šampaňské.

Systém hydromasáže je poměrně jednoduchý. Tryskami - zpravidla je jich pět až šest, dvě na nohy, dvě na horní polovinu těla a jedna až dvě na záda - je do vany vháněna směs vody a vzduchu, která vám příjemně promasíruje celé tělo. Pokud si chcete dopřát trysek víc, nic proti tomu, ale výsledný efekt větší příliš nebude. "To se ovšem netýká mikrotrysek pro reflexní vodní masáž chodidel nebo nervosvalovou masáž zad," upozorňuje Aleš Gregor, odborník na hydromasážní systémy. Díky hydromasáži se velmi dobře prokrví pokožka, tím i periferní cévní oběh a následně i činnost srdce. Abyste si však nepřipadali po koupeli jako horník po těžkém výkonu, musíte dodržet několik zásad. Délka koupele by se měla pohybovat kolem 15 až 20 minut - tedy žádné hodinové polehávání a teplota vody nemá překročit 36 stupňů Celsia.

Na koupeli se šetřit nemá

Vedle nadšených hlasů, které nedají na vířivé vany dopustit, se však občas varovně zdvihne i varovný prst: "Pořiďte si hydromasážní vanu, ale zvažte, zda ji skutečně využijete, znám příliš mnoho lidí, kteří po takové vaně velmi toužili, ale nakonec se ukázalo, že ji používají sotva jednou za měsíc," říká Jiří Janoušek z pražské firmy Sanitární technika. Varuje i před levným provedením (to znamená výrobky kolem 15 až 20 tisíc). Podle něho vám může zkazit požitek z koupele velmi rychle. A proč? To vyplývá ze systému, jak vlastně vířivá vana funguje. "Sací potrubí přivádí vodu z vany do čerpadla a z něj do výtlačného potrubí, které posílá vodu pod tlakem do trysek. U levnějších zařízení se používají místo potrubí pružné hadice," vysvětluje Aleš Gregor. Právě hadice se mohou časem prověsit. Pak v nich zůstává zbytková voda - a to je ráj pro množení nejrůznějších mikroorganismů. Po spuštění hydromasáže by se na vás místo "zdravých" bublinek mohly doslova "vylít" zahnívající splašky. Hadice se také mohou postupně uvolňovat v lepených spojích. Lepší je proto pevné a lehké potrubí z polyetylenu. Celý systém je třeba vyspádovat tak, aby po vypuštění vany všechna voda vytekla a celý systém včetně komory čerpadla zůstal suchý. A pozor! Do vířivé vany nepatří pěny ani další přísady, například aromatické oleje. Ty si můžete dopřát pouze tam, kam se bez zapnutí hydromasáže voda do potrubí vůbec nedostane. A jak má vypadat správná hydromasáž? Trysky mají být nastaveny tak, aby směřovaly k tělu pod šikmým úhlem a vířivý proud vody mohl směřovat k srdci. Tak se podporuje návrat žilní krve. "Vířivý proud by měl být přerušován nebo má být proudění turbulentní a mít proměnlivý charakter, aby změny působícího tlaku podporovaly střídavě naplnění a vyprázdnění cév," radí Aleš Gregor. Nepočítejte ovšem s tím, že si necháte hydromasážní vanu jen tak obezdít, přístup k agregátům musí být snadný a dostupný. Proto se nejčastěji používají krycí panely, případně u obezděných van dostatečně velká dvířka či odnímatelné panely.

Vzdušná relaxace

Vedle hydromasáže si můžete dopřát také "perličku" neboli perlivou vzdušnou lázeň. Jejím základem je kompresor, který vhání soustavou trubic vzduch do vany prostřednictvím vzduchových trysek umístěných po celé ploše dna. Hydromasážní efekt sice příliš významný není, zato spolehlivě funguje jako relaxace. Unavený a vystresovaný člověk - a těch dnes je! - se zde psychicky uvolní. Vedle zabudovaných systémů přímo do vany (lze je samozřejmě kombinovat i s hydromasáží) si lze pořídit pouze vanové vkládací rohože. Zaplatíte za ně necelé dva tisíce. Mívají však kompresory s výrazně nižším výkonem než zabudované, což ovlivňuje i jejich efekt, ale také nižší životnost. Je ovšem otázkou, jak často je budete používat. Možná by mohly posloužit právě jako "testovací" kolo před rozhodnutím, zda chcete investovat do zabudovaných systémů.

Z historie vířivých van

Hydromasážní nebo také vířivé vany vznikly jako snaha pomoci dítěti. V roce 1956 vKalifornii onemocněl vrodině italských přistěhovalců malý chlapec. Potřeboval denně rehabilitaci s aplikací vodní masáže. Příbuzní hledali řešení tam, kde to znali nejlépe - u čerpadel. Rodina Jaccuzi totiž vyráběla čerpadla pro letecký průmysl a čerpací stanice. Jedno z čerpadel tak přizpůsobili jinému úkolu. Nejprve se vířivé vany Jacuzzi vyráběly pro nemocnice a fitness centra. V roce 1968 pak přišel Roy Jacuzzi s typem vhodným i pro domácí použití. Dnes hydromasážní vany a systémy vyrábí přibližně tisícovka firem po celém světě. Špičková zařízení - ovšem v cenách od sto tisíc korun výše - představují zejména výrobky JACUZZI, italských firem TEUCO a ALBATROS nebo německých výrobců HOESCH, DUSCHOLUX a KALDEWEI.