Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Václav Klaus se stěhuje do Lumbeho vily

Prezidentský pár se stěhuje do vznešeného sídla. Přinese si jen své svršky a rodinné fotografie, které si po pěti letech zase vezme domů? Kdepak. Masaryk, Gottwald či Havel proměnili rezidence po svém, jeden více a další méně.

„Řekněte mi, jak bydlí prezident, a já vám řeknu, jak vypadá nálada ve státě,“ dala by se parafrázovat slavná věta.

Klement Gottwald se panicky bál čehokoliv a kohokoliv. Když se procházel po neprodyšně uzavřené Královské zahradě Pražského hradu, museli zahradníci prchat za keře, aby je neviděl.

Paní Irena, manželka Ludvíka Svobody, naopak bariéry odstranila. Za války pracovala v odboji. Její muž, voják, prošel Duklou, a tak měli pro strach uděláno. Ale spíš jaksi doznívala euforie z jara 1968.

Gustáv Husák opět rezidenci utěsnil. A Václav Havel uvolnil… Co asi udělá Václav Klaus, kterého v brzké době čeká změna bydliště? Stěhuje se ze Slunné ulice v Praze 6 do nově zrekonstruované Lumbeho vily v areálu Pražského hradu. Seznam prezidentských rezidencí se tak rozroste o další adresu.
Kolik už jich vlastně bylo?

Zápotocký zakázal slepice
První československý prezident T. G. Masaryk bydlel na Hradě. Oficiální i soukromé pokoje v paláci nad svahem hradních zahrad pro něj upravil významný architekt Josip Plečnik. Masaryk i jeho rodina však odtud rádi ujížděli do Lán. Majestátní hradní prostor měl zřejmě daleko k příjemné symbióze volnosti a intimity domova.

Ještě za Edvarda Beneše bylo rozhodnuto přemístit prezidentskou rezidenci do Královské zahrady, do barokní vily všeobecně zvané Domeček. Po druhé světové válce ho pro prezidenta začal upravovat architekt Pavel Janák, ale Beneš už se sem nestihl nastěhovat. A tak prvními obyvateli Domečku, dokončeného počátkem 50. let, byli manželé Gottwaldovi.

Přišli sem z Hradu, kde se Marta, manželka prvního dělnického prezidenta, zapsala mimo jiné i tím, že si na dveře pověsila ceduli „K milostpaní“. Kontrolovala i kuchařky, odpočítávala vajíčka, jestli se neztrácejí.

V té době už se Gottwaldův zdravotní stav zhoršoval a jeho strach o život se přiblížil paranoie. Gottwald nechal okolí sídla pečlivě utěsnit. Mezi Královskou zahradou a Belvedérem vyrostla zeď, neprodyšně byla vyplněna kovová mříž vrat z ulice. Jít kolem nich od tramvaje k hradní bráně, to byl mrazivý zážitek.

Relativně volnější atmosféru sem vnesli manželé Antonín a Marie Zápotočtí. Oba v hloubi duše zůstali proletáři a necítili se tu dobře. Kompenzovali si to aspoň přátelským klábosením s personálem.

Ladislav Novák, který se pohyboval v blízkosti Zápotockého, Novotného a Svobody, ve své knize Kancléřem tří prezidentů vzpomíná: „Při prohlídce skleníků pro pěstování okrasných keřů Zápotocký zjistil, že se tam chovají slepice. Tuto záležitost hned kritizoval na schůzi, aniž ovšem někoho jmenoval. A tak z hradních zahrad do týdne zmizely kurníky a králíkárny, v nichž se ,načerno‘ chovalo domácí zvířectvo…“

Antonín Novotný byl studený aparátčík. Po večerech si rád v soukromí své rezidence nechával promítat filmové novinky. Ale vzhledem k tomu, že se českou kinematografií právě valila nová vlna 60. let, nejednou vzteky „lezl po stropě“. Vzpomínal na to Josef Škvorecký, podle kterého Novotný v takových situacích leckterý film zakázal.

Ačkoli za Novotného časů v rámci rekonstrukcí Pražského hradu postoupily i úpravy v Královské zahradě, na izolaci Domečku od okolního světa to nic nezměnilo.

O uvolnění se postarala paní Irena, manželka Ludvíka Svobody. Nechala zbourat zeď mezi Belvedérem a Královskou zahradou. Ale nebyla tu spokojená.

„Občas si odskočila do Břevnova, kde jí přítelkyně opatrovala dům a kde si mohla popovídat se známými a porýpat se na záhonech,“ píše o ní historik Pavel Kosatík v knize Devět žen z Hradu. Svobodovi se na Hradě nechovali povýšeně, dokonce si sami platili jídlo.

Poslední komunistický prezident Gustáv Husák byl fanouškem sektorového nábytku - na Hradě nechal spálit slavnou Masarykovu mahagonovou knihovnu a nahradil ji unifikovanými výrobky. V Domečku opět utěsnil všechny skuliny, kterými by ho lid mohl pozorovat.

Jako první prezident také výrazněji zasáhl do podoby Domečku. Z bezpečnostních důvodů nařídil některé vnitřní i vnější stavební úpravy. Ale v podstatě žil osaměle, jeho druhá žena za ním z Bratislavy dojížděla jen občas, po její tragické smrti se už neoženil a v soukromí se upíjel.

S příchodem manželů Olgy a Václava Havlových nastala doba osvobozujících změn. Kvapem mizely všechny bariéry a Královská zahrada se po letech celá otevřela veřejnosti, Olga Havlová se razantně snažila o očištění a oživení interiérů. Na to, aby práci dotáhla do konce, už jí však nezbývaly síly.

Nakonec zemřela ve vile v Dělostřelecké ulici, kam se Havlovi z poněkud nemilovaného Domečku přestěhovali.

Sídlo v Královské zahradě zůstalo k dispozici Kanceláři prezidenta republiky, Správě Pražského hradu a různým nadacím. Začalo se sice s jeho rekonstrukcí, ale v době, kdy si ho krátce po svém zvolení prohlédl prezident Václav Klaus, zdál se její konec ještě v nedohlednu.

Gottwaldovi trpaslíci
Zatímco ani Havel, ani Klaus o Domeček příliš nestáli, Lány je doslova nadchly. A nebyli první. Fürstenberský zámek koupila prezidentská kancelář v roce 1921 jako letní sídlo hlavy státu. T. G. Masaryk ho obýval s rodinou i častými hosty.

Měl rád jednoduchost, která nic nepředstírá. Když do zámku potřeboval křeslo, dali mu na výběr: jedno od lánského čalouníka a druhé z prestižní pražské dílny. Vyzkoušel obě a zůstal sedět v tom lánském. „Tož tady jsem doma,“ prohlásil. „To druhé je víc pro oko. Křeslo je pro pohodlí a ne pro dekoraci.“
 
Pamětník Stanislav Jandík v knize TGM v Lánech zaznamenal, jak vypadal Masarykův soukromý pokoj v hlavní věži nad vchodem do parku: „Před jedním oknem byl vysoký psací stolek s šikmou deskou, u něhož někdy pan prezident pracoval stoje. Na hraně stolku byla hračka, velký tlustý medvídek, skautský symbol jeho vnuka Herberta. Vedle vchodu u zadní stěny stála proti průčelnímu oknu kamna a před nimi lenoška s kulatým stolkem. O kousek dále byl velký, obdélníkový pracovní stůl, plný papíru a novin. Proti dveřím, mezi dvěma okny, bylo lůžko. Jednoduchá, bílá kovová postel, připomínající vojenský kavalec...“

V lánské knihovně u kulatého konferenčního stolu Masaryk dokonce pronesl 14. prosince 1935 oficiální abdikační projev: „Prezidentský úřad je těžký a odpovědný, a vyžaduje proto plné síly. Vidím, že již nestačím, a proto se ho vzdávám…“ V Lánech zůstal i po abdikaci a o necelé dva roky později tu zemřel.

Edvard Beneš si Lán užil víc jako Masarykův host než jako hlava státu. S manželkou jezdil hlavně do své vily v Sezimově Ústí. Naopak Emil

Hácha v Lánech prakticky bydlel. Hledal tu útočiště před ponižujícím postavením protektorátního prezidenta. Občas neunikl - Lány navštívil i říšský protektor K. H. Frank. Gottwald se tady objevil jen občas a nechal zde po sobě mimo jiné dřevěný domeček se sedmi trpaslíky, zřízený pro jeho vnučku Batulku.

Pokus o atentát?
V Lánech se v 50. letech údajně odehrál i pokus o atentát. V regionálním deníku Směr to před časem líčila Marie Waldmannová, která na zámku řadu let vařila. Při jednom z pobytů Antonína Zápotockého prý pod jeho kočárem vybuchla bomba, která však místo prezidenta smrtelně zranila otce kuchařky Marie. Lze téhle historce věřit?

Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny České akademie věd ji připouští: „Skutečně jsem narazil na zprávu z roku 1953, ve které rakouský vyslanec z Prahy do Vídně hlásil, že na Zápotockého byl při cestě z Lán spáchán neúspěšný pokus o atentát.“ Antonín Novotný si Lány poměrně oblíbil, ale více než na zámku bydlel u rybníka v lesích, kde si nechal postavit chatu. Přesto i on do interiéru zámku zasáhl.

Fotografka Daniela Sýkorová vzpomíná, že v roce 1968 byly po Novotného abdikaci Lány otevřeny novinářům: „Pustili nás do prezidentovy ložnice. V šatně před ní byly skříně se dveřmi vykládanými v bruselském stylu do velkých trojúhelníků. Mezi použitými materiály tam trůnil modrý umakart a vzácná karelská bříza. V ložnici stála manželská postel a před ní cosi jako sekretář. Když se otevřela horní dvířka, objevil se ten největší televizor, jaký byl k dostání.“

Jednou z památek na lánské pobyty Husáka byl promítací sál. Ale zámecké promítání filmů zavedl už Masaryk a pokračoval v něm Hácha. Husák tu po sobě navíc zanechal sektorový nábytek. Tak zámek našli po listopadu ’89 při své první prezidentské cestě do Lán manželé Havlovi.

„Až jednou některý architekt nebo kunsthistorik připraví výstavu Interiéry totality, nebudou na ní chybět fotografie lánských koupelen ze 70. let s podivuhodnými kombinacemi obkladů nebo foto Husákovy ložnice zařízené sektorovým nábytkem,“ píše Pavel Kosatík v životopise paní Olgy.

„Ještě mnoho měsíců po dokončení základních úprav tam Olga Havlová předváděla stopy původního vybavení jako příklad architektonického nevkusu.“ A byla to ona, která se s pomocí své přítelkyně Diany Phillips-Stenbergové, odbornice přes interiéry, vložila do odstraňování hříchů. Spolu se snažily zámek stylově vyčistit a znovu zařídit, sháněly textil, rozestavovaly nábytek.

Se svou představou zámeckého interiéru sem přišla i druhá Havlova manželka Dagmar a před dvěma lety také Livia Klausová. „Sundala jsem třeba závěsy, pohled do zahrady je tím čistší,“ řekla na podzim 2003 novinářům. „Snažila jsem se některé věci dát do depozitáře, a naopak najít jiné krásné, třeba ne úplně spravené a v dobrém stavu.“

Oba polistopadoví prezidenti se v Lánech rádi zabydleli. V posledním roce svého prezidentování tu Václav Havel strávil 182 dnů. A vypadá to, že i Václav Klaus zdejšímu kouzlu podlehl. „Už mám v Lánech náhradní košile a kravaty,“ přiznal půl roku po nástupu do funkce.

Klaus kousek od kurtu
Když byl před dvěma lety Klaus zvolen prezidentem, překvapivě se ukázalo, že nová hlava státu vlastně nemá kde bydlet. Jeho předchůdce Václav Havel totiž už od poloviny 90. let žil v soukromé vile v Dělostřelecké ulici v Praze 6.

Domek v Královské zahradě, kde sídlili prezidenti od Gottwalda po Husáka a nějaký čas i Havel, Klause šokoval: „Je to, jako když se najde někde na vesnici bývalý zámeček nebo tvrz, které byly určitou dobu v majetku místního JZD,“ řekl.

„Přijde mi to naprosto nepoužitelné.“ Nakonec se pro Klause sice našla vila ve Slunné ulici na pražské Ořechovce, ale ukázala se nešťastným řešením. Kdysi patřila známému pražskému lahůdkáři Lippertovi, který musel po válce jako Němec i s rodinou republiku opustit. Klaus se tak ocitl v choulostivé situaci.

Hledalo se tedy dál. Výsledek: Klausovi se přestěhují do Lumbeho vily v areálu Pražského hradu. „Ta by měla už trvale zůstat rezidencí českých prezidentů,“ říká Petr Hájek, tiskový mluvčí Václava Klause. Podrobnosti však neoblomně tají.

Pozdně klasicistní vilu vykoupil Pražský hrad v roce 1925. Dlouho v ní měli zázemí zahradníci, v 80. letech měla být zbourána. V první polovině 90. let se rozjel plán na její rekonstrukci. Uvažovalo se, že ve vile budou kanceláře a pokoje pro státní návštěvy, loni však padlo rozhodnutí povýšit ji na prezidentskou rezidenci. Původní rozpočet na stavební práce lehce překračoval padesát milionů, adaptace pro potřeby prezidenta, především bezpečnostní opatření, si vyžádaly jeho navýšení.

Do zařizování svého příštího domova se přirozeně vložila Livia Klausová, která mimo jiné nechala točité schodiště nahradit výtahem a reprezentační místnosti vybavit křišťálovými lustry. Nic proti jejím zásahům nenamítá ani hradní architekt Zdeněk Lukeš: „Z památkářského hlediska jsou v pořádku.“

K velkým půvabům Lumbeho vily patří podle Lukeše především klid a krásná poloha: „Z malé terasy je vidět západní průčelí svatovítské katedrály. Na přelomu 19. a 20. století tu bydlel malíř Miloš Jiránek, který ten pohled rád maloval.“ A nadšený sportovec Václav Klaus zřejmě ocení i nedaleký tenisový kurt v Jelením příkopu.

V Domečku v Královské zahradě bydleli Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Antonín Novotný, Ludvík Svoboda, Gustáv Husák a krátký čas i Václav Havel

Od poloviny 90. let bydlí Václav Havel v soukromé vile v Dělostřelecké ulici na Ořechovce.

Vila ve Slunné ulici v Praze 6 byla první prezidentskou adresou Václava Klause

Václav Klaus si Lány oblíbil rychle. Na jeho pocity z Lumbeho vily si ještě musíme počkat.

Václav Klaus si Lány oblíbil rychle. Na jeho pocity z Lumbeho vily si ještě musíme počkat.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.