Kdo to zaplatí
»Instalaci měřidel a regulaci by měl zaplatit podle vyhlášky 176 z roku 1993 majitel domu,« uvádí Libor Dellin ze Sdružení majitelů domů. »Náklad na investici si pak po dobu osmi let, což je předpokládaná životnost zařízení, může postupně strhávat od nájemníků. Za každý rok je to tedy 12,5 procenta z investice, to v přepočtu představuje něco přes třicet korun měsíčně na byt,« vypočítává Libor Dellin. Taková je situace v domech se soukromým majitelem. Poněkud odlišně funguje financování u bytových družstev. Tam se po schválení investice členskou schůzí obvykle platí pozvaná firma z fondu oprav.
Odpařovací měřiče bývají nejlevnější
Bývá pravidlem, že firma, která provádí montážní práce, je totožná se společností, která se bude do budoucna o vyúčtování topných nákladů starat. Poplatky za rozúčtování jako za službu se mohou lišit podle velikosti domu a obvykle se pro jeden byt pohybují od šedesáti korun do dvou set korun za rok. Nejmenších přímých nákladů na instalaci poměrových měřičů nebo »rozdělovačů topných nákladů«, jak tyto přístroje označují prospekty zainteresovaných firem, je možné dosáhnout tam, kde se vyberou nejjednodušší a nejlevnější odpařovací měřidla. Komplet, který obsahuje tělo měřidla připevněné na radiátor a jednu či dvě trubičky s odpařovanou tekutinou, stojí kolem šedesáti až osmdesáti korun, za montáž se účtuje dvacet až třicet korun. Co radiátor, to komplet - za třípokojový byt se tedy nezaplatí víc než čtyři sta až pět set korun. Podobně jednoduchý systém nabízí systém Vipa. Odečítač analyzuje změny v barvě citlivého skla. Čím větší spotřeba tepla, tím větší změna barvy v porovnání s nepoužitým měřidlem.
Elektronické měřiče nabízejí komfort
Poněkud vyšší jsou náklady na elektronické měřiče. Jejich cena se pohybuje od čtyř set do osmi set korun podle značky či komfortu obsluhy. Na druhou stranu však nabízejí služby navíc - například odečet v jakýkoliv den, takže není potřeba být doma právě v ohlášený den odpočtu. Tyto přístroje dokážou do paměti uložit stav k navolenému datu, například k poslednímu prosinci, takže nedojde ke zkreslení údajů ani tehdy, když se odpočet uskuteční v pozdějším termínu. »V domech, kde si zvykli na klasické odpařovací měřiče, jen málokdy předěláváme systém na elektronické typy. V nových domech se však už uplatňují spíše moderní přístroje. V bytě za dva miliony korun už zřejmě nehrají dva nebo tři tisíce korun navíc takovou roli,« uvádí Petr Pospíšil z firmy Calmet, která rozúčtovává teplo pro téměř 90 tisíc bytů. Podle něho se zvláště u luxusních projektů prosazují i takové rozdělovače nákladů, které mají bezdrátový přenos, takže pracovník, který provádí odečet, nemusí vůbec vstoupit do bytu, ale všechny údaje získá z centrální jednotky umístěné na chodbě. Cena samotného měřiče bývá v těchto případech minimálně dvojnásobná, k ceně za měření domu se musí přičíst i hodnota řídicí jednotky v ceně několika desítek tisíc korun. Namontování poměrových měřičů však musí předcházet domluva nájemníků. Není možné, aby část bytů používala například odpařovací přístroje a část elektronické - jejich cejchování není totožné a výsledky měření by nebyly srovnatelné.
Měření doplní termostatická hlavice
Přestože už jen to vědomí, že je potřeba zbytečně netopit a hlídat si doma spotřebu tepla, přispívá k podstatným úsporám, obvykle se montáž spojuje i s instalací takzvaných termostatických hlavic radiátorů. Ty mají tu schopnost, že v místnosti udržují stálou zvolenou teplotu. Zatímco staré ventily byly stejně otevřené, ať do místnosti svítilo slunce nebo bylo otevřené okno, termostatický ventil se při ochlazení místnosti pootevře a naopak. Cena běžných termostatických ventilů se počítá zhruba od 400 korun, v bytě, kde jsou čtyři radiátory, se proto k nákladům připočítá minimálně dva tisíce korun. Termostatické ventily mají v porovnání se starými úplně jiné vlastnosti - v první řadě kladou teplé vodě daleko větší odpor. »V žádném případě nelze doporučit, aby se tyto ventily namontovaly jenom v jednom bytě. Výsledkem by bylo, že by je teplá voda v podstatě »obtékala« a v bytě by byla zima,« upozorňuje Jiří Pospíšil. Podobně nemá význam, aby si ventily nechal namontovat bez vyvážení soustavy jen jeden vchod domu, který je celý připojený na jeden výměník tepla. Výsledek by byl podobný. Někdy bývají problémy i s technickým stavem topné soustavy v domě a stává se, že u domů vyšších než tři poschodí, se musí celý topný systém takzvaně vyvážit. Jde o to, aby topná voda tekla do všech radiátorů v domě rovnoměrně. V opačném případě se může stát, že některé bytu jsou přetopené a jiné zase trpí nedostatkem tepla. Nevyvážená otopná soustava navíc většinou způsobí ztráty tepla a zmenšuje účinnost celého systému.
»Instalaci měřidel a regulaci by měl zaplatit podle vyhlášky 176 z roku 1993 majitel domu,« uvádí Libor Dellin ze Sdružení majitelů domů. »Náklad na investici si pak po dobu osmi let, což je předpokládaná životnost zařízení, může postupně strhávat od nájemníků. Za každý rok je to tedy 12,5 procenta z investice, to v přepočtu představuje něco přes třicet korun měsíčně na byt,« vypočítává Libor Dellin. Taková je situace v domech se soukromým majitelem. Poněkud odlišně funguje financování u bytových družstev. Tam se po schválení investice členskou schůzí obvykle platí pozvaná firma z fondu oprav.
Odpařovací měřiče bývají nejlevnější
Bývá pravidlem, že firma, která provádí montážní práce, je totožná se společností, která se bude do budoucna o vyúčtování topných nákladů starat. Poplatky za rozúčtování jako za službu se mohou lišit podle velikosti domu a obvykle se pro jeden byt pohybují od šedesáti korun do dvou set korun za rok. Nejmenších přímých nákladů na instalaci poměrových měřičů nebo »rozdělovačů topných nákladů«, jak tyto přístroje označují prospekty zainteresovaných firem, je možné dosáhnout tam, kde se vyberou nejjednodušší a nejlevnější odpařovací měřidla. Komplet, který obsahuje tělo měřidla připevněné na radiátor a jednu či dvě trubičky s odpařovanou tekutinou, stojí kolem šedesáti až osmdesáti korun, za montáž se účtuje dvacet až třicet korun. Co radiátor, to komplet - za třípokojový byt se tedy nezaplatí víc než čtyři sta až pět set korun. Podobně jednoduchý systém nabízí systém Vipa. Odečítač analyzuje změny v barvě citlivého skla. Čím větší spotřeba tepla, tím větší změna barvy v porovnání s nepoužitým měřidlem.
Elektronické měřiče nabízejí komfort
Poněkud vyšší jsou náklady na elektronické měřiče. Jejich cena se pohybuje od čtyř set do osmi set korun podle značky či komfortu obsluhy. Na druhou stranu však nabízejí služby navíc - například odečet v jakýkoliv den, takže není potřeba být doma právě v ohlášený den odpočtu. Tyto přístroje dokážou do paměti uložit stav k navolenému datu, například k poslednímu prosinci, takže nedojde ke zkreslení údajů ani tehdy, když se odpočet uskuteční v pozdějším termínu. »V domech, kde si zvykli na klasické odpařovací měřiče, jen málokdy předěláváme systém na elektronické typy. V nových domech se však už uplatňují spíše moderní přístroje. V bytě za dva miliony korun už zřejmě nehrají dva nebo tři tisíce korun navíc takovou roli,« uvádí Petr Pospíšil z firmy Calmet, která rozúčtovává teplo pro téměř 90 tisíc bytů. Podle něho se zvláště u luxusních projektů prosazují i takové rozdělovače nákladů, které mají bezdrátový přenos, takže pracovník, který provádí odečet, nemusí vůbec vstoupit do bytu, ale všechny údaje získá z centrální jednotky umístěné na chodbě. Cena samotného měřiče bývá v těchto případech minimálně dvojnásobná, k ceně za měření domu se musí přičíst i hodnota řídicí jednotky v ceně několika desítek tisíc korun. Namontování poměrových měřičů však musí předcházet domluva nájemníků. Není možné, aby část bytů používala například odpařovací přístroje a část elektronické - jejich cejchování není totožné a výsledky měření by nebyly srovnatelné.
Měření doplní termostatická hlavice
Přestože už jen to vědomí, že je potřeba zbytečně netopit a hlídat si doma spotřebu tepla, přispívá k podstatným úsporám, obvykle se montáž spojuje i s instalací takzvaných termostatických hlavic radiátorů. Ty mají tu schopnost, že v místnosti udržují stálou zvolenou teplotu. Zatímco staré ventily byly stejně otevřené, ať do místnosti svítilo slunce nebo bylo otevřené okno, termostatický ventil se při ochlazení místnosti pootevře a naopak. Cena běžných termostatických ventilů se počítá zhruba od 400 korun, v bytě, kde jsou čtyři radiátory, se proto k nákladům připočítá minimálně dva tisíce korun. Termostatické ventily mají v porovnání se starými úplně jiné vlastnosti - v první řadě kladou teplé vodě daleko větší odpor. »V žádném případě nelze doporučit, aby se tyto ventily namontovaly jenom v jednom bytě. Výsledkem by bylo, že by je teplá voda v podstatě »obtékala« a v bytě by byla zima,« upozorňuje Jiří Pospíšil. Podobně nemá význam, aby si ventily nechal namontovat bez vyvážení soustavy jen jeden vchod domu, který je celý připojený na jeden výměník tepla. Výsledek by byl podobný. Někdy bývají problémy i s technickým stavem topné soustavy v domě a stává se, že u domů vyšších než tři poschodí, se musí celý topný systém takzvaně vyvážit. Jde o to, aby topná voda tekla do všech radiátorů v domě rovnoměrně. V opačném případě se může stát, že některé bytu jsou přetopené a jiné zase trpí nedostatkem tepla. Nevyvážená otopná soustava navíc většinou způsobí ztráty tepla a zmenšuje účinnost celého systému.
