Mnozí lidé se diví, že se najdou zákazníci pro koberce za 150 tisíc až milion korun. Kupují se třeba i na leasing. Jejich cena na rozdíl od aut totiž jen stoupá a životnost se počítá ne na desítky, ale i na stovky let! Stáří nejstaršího dochovaného koberce na světě, který byl téměř neporušený nalezen v roce 1949 v údolí Pazyryk na Altaji, je kolem dvou a půl tisíce let. Kopie tohoto koberce vyrábí právě DOWO Náměšť. Ručně tkané koberce lze samozřejmě pořídit již kolem dvaceti či třiceti tisíc, ale většinou počítejte s podstatně vyššími částkami. Není se čemu divit. Pokud jde o kvalitu koberců vyráběných v manufakturách, hovoří se o počtu uzlíků na metru čtverečním. Na této ploše byste našli až 1 600 000 uzlíků. A tak například koberec o rozměrech 3 x 4 metry tkají dva lidé deset let a jeho cena se pohybuje kolem 400 tisíc korun a výš. K vrcholům patří také koberce z města Nain ve středním Íránu z jemné vlny a hedvábí. Jejich hodnotu ovlivňuje počet pramenů, z nichž je složena osnova, která určuje hustotu vázání. Ceny začínají někde kolem 180 tisíc, ale může se vám stát, že vám budou nabízet za tutéž cenu stejné vzory, ale nižší kvalitu. Jde totiž o koberce z města Tabas, sotva dvě stě kilometrů od Nainu. »Nakupování koberců je věcí důvěry,« tvrdí Peter Palacka, »v některých zemích však neseriózní obchodníci dělají ledacos, aby na nezkušeném turistovi vydělali. Zkuste třeba třít koberec krouživými pohyby dlaně na jednom místě a pak zkusit, zda se zde objeví chomáček vláken. Čím je koberec kvalitnější, tím méně vlasů vám v dlani zůstane.« Dokonce i o koberci z bavlny vám na tržišti mohou tvrdit, že jde o hedvábí. Zkuste zapálit nit - z hedvábí zůstane spečená černá kulička, po bavlně nic.
29. října 1999
