Usedlost v malé vesnici nedaleko Prahy tvořily tři budovy: v nejmenší bývala kovárna, naproti ní kamenný dům. V menší části se bydlelo, velká sloužila jako stodola.
Novomanželé měli v plánu prodat byt ve městě a přestěhovat se sem, do jediné obyvatelné místnosti. Nepochybovali, že rekonstrukce stodoly na pohodlné a hezké bydlení bude pro odborníky hračka.
První architekt je zklamal, teprve s dalším pochodili a získali dům, který je schopný reagovat na měnící se potřeby rodiny včetně narození dětí.
Nelehká cesta k odborníkovi
"Obrátili jsme se na architekta na doporučení známých,“ vzpomíná Martin, "jenže nedodržoval termíny, a co navrhl, neodpovídalo našemu zadání. Nezbylo než se rozloučit."
Z furiantství si proto řekl, že se do rekonstrukce pustí sám. Rozhodnutí pochopitelné, ale neuskutečnitelné. "Vlastními silami jsme vybudovali koupelnu a přesvědčili se, že na to sami nestačíme. Zafungovala náhoda v podobě časopisů o bydlení.
"V jednom se psalo o rekonstrukci starého domu, který se podobal naší kovárně,“ říká Martin. "Zavolali jsme do ateliéru Borchardt & Partner v severních Čechách, který byl jejím autorem. To byl první správný krok na cestě k dnešnímu bydlení," dodává manželka.
Jak se poznají ti praví
Dvojice zažila vstřícné jednání a respektování svých přání, ale také transparentní kalkulaci nákladů. "Architekti nás navštívili, prodiskutovali s námi celkovou koncepci přestavby bod po bodu. Za měsíc přivezli první skici,“ popisují manželé.
Martin byl po předchozích zkušenostech mile překvapený: "Ateliér připravil kompletní vizualizaci. Fotografie domu včetně okolí použili pro simulaci, jak bude bydlení vypadat zvenčí i zevnitř. Na počítači jsme se přesvědčili, co uvidíme oknem z každé místnosti - ze židle, z postele i z vany!"
Srdcem se stala stodola
Místo kamenné tmavé světničky, kde mladý pár - už s novorozenětem - provizorně bydlel, se hlavním obytným prostorem stala kamenná stodola, do níž se vbudovalo patro. V přízemí 11,6 x 6,5 metru je kuchyně, sedací kout, herna a jídelna s podlahovým topením.
Nad ním stejně velká místnost s podlahou ze smrkových palubek, kterou zařizování ještě čeká. Velký obytný prostor v patře je i nad původní kovářovou síní a světničkou. Do něj Martin plánuje dětské pokoje a ložnici pro hosty.
Manželka si libuje: "S dispozicí domu jsem spokojená, protože obě děti mají spoustu místa k hraní a já je mám na očích."
Projekt přitom sází na variabilitu a flexibilnost. "nic není definitivní,“ vysvětluje architektka Edith Weiss-Borchardtová, "a zvláště ne bydlení s dětmi. Proto jsme navrhli vestavěné patro jako dva velké otevřené prostory. Dají se jednoduše uzavřít, členit na menší, přesně podle potřeb."
Teď děti spí s rodiči, ale časem budou potřebovat dětský pokoj. Za pár let bude každé vyžadovat místnost samo pro sebe. To všechno je proveditelné bez velkých nákladů.
V rekonstruovaném domě zaujmou také dotažené detaily, které jsou pro práci ateliéru Borchardt & Partner charakteristické.
V centru domu se ocitlo dřevěné schodiště. Je bezpečné, pohodlné, zabírá minimum místa, tvoří vertikální osu obou křídel a funguje jako křižovatka. Schodiště tvoří prostorové těžiště domu tak, jak je to zažité po generace. To přináší řád a usnadňuje orientaci.
Ponechaná romantika, dodané pohodlí a teplo
Jako u každé přestavby hospodářského stavení na bydlení bylo nutné přivést světlo dovnitř. "Odstranili jsme zazdění původních oken,“ ukazuje architekt Jürgen Wisniewski," a vybourali zdivo nad kuchyňskou linkou pro nové okno." Dvoudílná vrata z fošen, jimiž dovnitř kdysi vjížděly povozy, nahradila stejně velká vrata skleněná.
"Střecha má velký přesah a clonila by jak přízemí, tak horní místnosti,“ vysvětlují architekti, "proto se převislá část prosklila. Museli jsme vymyslet technicky perfektní spojení, které by vizuálně nepůsobilo těžce."
Potíž byla s vestavbou oken po celé délce podzednice, která nahradila cihlovou vyzdívku. Řešení se našlo, ale ze všeho nejtěžší bylo najít řemeslníky, kteří byli schopní je realizovat.
Staré budovy mají genia loci a o romantiku v nich není nouze, ale většinou v nich táhne na záda a studí nohy. Proto se při rekonstrukci musí počítat, že nákladnou položku představují topeni a tepelné izolace.
"U starých budov je nejlepší venkovní izolace," říká architekt. "Důležitá je izolace střechy. V tomto případě ji tvoří dvakrát 12 centimetrů minerální vlny, na štítě najdete polystyrénovou izolaci s tloušťkou 14 centimetrů, na venkovní zdi deseticentimetrovou vrstvu polystyrénu."
Přízemní podlahové topení vyhřeje dům dvěma tepelnými čerpadly s pětasedmdesátimetrovými vrty.
Co znamená rekonstrukce
Architekti z ateliéru Borchardt & Partner tvrdí, že rekonstruovat starý dům znamená přijmout a respektovat jeho dochovaný stav.
Majitel se nemá bát měnit své původní představy a má být přístupný pro společné tvoření zajímavého a individuálního řešení. Aby dům tvořil harmonickou jednotu, musí do sebe zapadat konstrukce, technické vybavení, osvětlení, zařízení i design.
Každá jednotlivost má dopad na celek a přispívá k výsledku. Jejich krédo platí i v tomto případě: původní charakter stodoly byl zachován. Jednotlivé prostory navazující na halu jsou otevřené a vzájemně se prolínají.
Všechny instalace jsou vedené povrchově nebo vložené do samostatných tras, aby se nesekalo do původního zdiva.
Vyměňovaly se jen poškozené prvky. Viditelný původní krov zajímavě kontrastuje s nově doplněnou konstrukcí umístěnou v hale. Přirozené propojení vnitřního a vnějšího prostoru zajišťuje uspořádání oken a prosklených ploch.
Ateliér Borchardt & PartnerAteliér založili Edith a Dieter Borchardtovi a Jürgen Wisniewski, absolventi Fakulty architektury v Mnichově a Karlsruhe. V Německu se specializovali na nízkoenergetické rodinné domky, banky a kanceláře, v České republice, kde trvale žijí již několik let, se stali vyhledávanými odborníky na přestavby starých domů a hospodářských budov na komfortní bydlení. Patří mezi propagátory ekologického bydlení. Jejich základní koncept je flexibilní obytný prostor proměnný podle potřeb uživatelů. borchardt@volny.cz |