Reportérka magazínu Víkend DNES přespala jednu noc za staletými zdmi hradu...

Reportérka magazínu Víkend DNES přespala jednu noc za staletými zdmi hradu Svojanov. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Noc na hradě. Čekala mě opravdová tma a křik zazděných dětí

  • 18
Mávám si rukou před obličejem, ale nevidím ji. Černočerná tma, kterou ve městě nikdy nezažijete. Kdybych nevěděla, kterým směrem mají v královském pokoji na hradě okna, netušila bych, kde hledat paprsek světla, popisuje reportérka magazínu Víkend DNES svou noc za staletými zdmi hradu Svojanov.

Svojanov postavili v lesích u Poličky na kopci nad údolím Křetinky ve 13. století. Přespával tady Přemysl Otakar II. s chotí Kunhutou, po králově smrti tu Kunhuta žila se Závišem z Falkenštejna.

Opevněný a nedobytý hrad strmí nad skalami, šplhala jsem k němu ze vsi v podhradí nejméně dvacet minut. Teď chodím po stejných chodbách jako kdysi Kunhuta. Tesknila po milovaném choti? Nebo byla ráda, že může hledat útěchu v Závišově náruči? Myšlenky ruší pětice pávů, kteří vytrvale křičí na nádvoří.

S nocí se pávi ztišili. Můj pokoj je spíš taková selská jizba, nábytek poskládaný z různých období, postele vržou, židle taky.

Ale ta lázeň. V koupelně stojí stará vana na lvích nohou i s drápy. V kombinaci s moderním bojlerem sice působí legračně, ale kdo by chtěl ještě v 21. století vláčet do patra vědra s horkou vodou?

Vraždění neviňátek

Ve tmě, té černočerné tmě uprostřed noci, něco cvaká. Snažím se spát. Ale nejde to. Cvakání neustává. Mám se bát? Jdu za zvukem. Co bych řekla strašidlu? Umím vůbec nějakou modlitbu nebo něco svatého, co by případného umrlce zahnalo?

Mají tady někde svěcenou vodu? Noc na hradě dělá s městskými nervy chtě nechtě své. Cvakání přichází z koupelny. Že by snad ty lví drápy? A pak se začnu sama sobě smát, cvaká přímotop, který mi v koupelně laskavě zapnul správce hradu, abych se nekoupala v chladu.

Konečně usínám. Ještě za tmy mě ale budí jiný zvuk, snad kočičí mrouskání, snad paví křik. Ačkoli, proč by se pávi v noci budili?

Zmačkaná po ránu vycházím z pokoje, na nádvoří zahaleném do studené mlhy kličkuji mezi pavími hromádkami. Nejsem sama, hromádky uklízí Lenka Blahová, předtím už nakrmila kozy kamerunské ve výběhu, vytřela chodby a záchody a za chvíli se půjde převléct do dobového kostýmu a provede po hradě turisty. Vybírám si okruh se sklepením a mučírnou.

Ne abych se kochala nůžkami na vypíchávání očí nebo rumpálem, který dokázal trhat ruce z kloubů, případně ostnatým křeslem. Chci zjistit, kdo tu straší.

„Spalo se vám dobře?“ ptá se průvodkyně zvědavě. Kuchařka Emílie Pařízková, která spává v přilehlém křídle pro služebnictvo (připadám si v tu chvíli hloupě, že já jsem si lebedila v královském pokoji), prý v noci slyšela dětský pláč.

Takže to nebyli pávi? Ani kočky? „Při opravách hradu se tady našlo třináct kostřiček neviňátek, zazdili je zaživa. Našli tu i kostru velkého muže, i ten byl zazděný ve zdi hradu. Věřilo se, že nevinné děti i silný muž přinesou hradu sílu a nikdo ho nedobude,“ vysvětluje průvodkyně. Dodnes se tu prý v noci ozývá pláč neviňátek.

Ty kostry tu archeologové skutečně našli. Mrtvých na hradě bylo víc. Kromě vdovy po jednom z hradních pánů, kterou nechal její choť zazdít ve sklepení, což tehdy byla zřejmě drsnější verze rozvodu, tady zemřela v 19. století ještě malá Kateřinka, na kterou spadlo během rekonstrukce hradu lešení. V jednom z pokojů jsou na stěně otištěné její krvavé ručičky. Dali před ně skříň. Aby neděsily návštěvníky. Kdybych tohle všechno věděla už večer, snad bych si to spaní na Svojanově bývala rozmyslela.

Jako hradní paní

Ještě u snídaně v hradním šenku myslím na nebožátka a malou Kateřinku, na drsný středověk a na nedobytný hrad. Můžeme místním pánům vyčítat příliš drsné způsoby, na druhou stranu ve zdech hradu zachránili během mnoha válek řadu nevinných lidí.

Udělili dokonce i pár milostí. Popravovalo se na protějším kopci nad vsí a na vršek bylo vidět z hradní hlásky, takže páni z hradu mohli gestem na dálku udělit v posledním momentě milost.

Snídaně je luxusní. Už večer jsem zkusila požádat kuchařku o vegetariánskou verzi a ochotně vymyslela i ve středověkých kulisách bezmasé hody. Snídám hromadu zeleniny, míchaná vajíčka a palačinky s džemem.

Svojanov je z pohlednic známý i díky své 26 metrů vysoké věži. Vedou sem tři příkré žebříky, nahoře fouká, jehličnaté lesy kolem se kývají dole pod námi. Vidíme do kraje i dolů na jednu z prvních gotických hradních zahrad, dodnes krásnou, ačkoli zrovna nic nekvete.

Nebo na dům zbrojnošů, který postavili uvnitř hradeb. Do přízemí chytře umístili stáje pro koně, takže budova nemusí mít komín, zbrojnoše hřály dech a teplo zvířat i v prvním patře.

Dnes tu vystavují zbraně, pořádají svatební hostiny a nahoře pod střechou vystavují zálibu místního kastelána - poslepované papírové modely českých a slovenských hradů.

Připadám si na té věži jako hradní paní. Ne jako „obyčejný“ návštěvník.
Jako by mě jedna noc v hradní posteli proměnila.

Hrad Svojanov

Hrad založil kolem roku 1224 královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Roku 1250 je uváděn jako kastelán hradu Kuna ze Zbraslavi. Svojanov tedy patří k nejstarším kamenným hradům v našich zemích. Roku 1265 založil král Přemysl Otakar II. nedaleké královské věnné město Poličku, s jehož dějinami se historie hradu často prolínala. Dnes hrad městu patří.

Král Přemysl dal hradu Svojanov nové, v té době módní německé jméno Fürstenberg (Knížecí hora), ale toto pojmenování se neujalo. Hrad plnil účel strážní pevnosti, zajišťoval ochranu nad zemskou obchodní stezkou spojující Brno s Litomyšlí a zároveň střežil historickou zemskou hranici mezi Moravou a Čechami. Jeho dominantu dodnes tvoří válcová věž zvaná hláska, proti přístupové cestě se obracející ostrým břitem.

Hrad obepíná mohutná hradba, jejíž síla zdiva dosahuje místy až 8 metrů. Původní raně gotický palác se dodnes dochoval ve zdivu nynějšího paláce empírového. V roce 1953 byl Svojanov znárodněn a v 70. a 80. letech proběhla rozsáhlá, ne ale vždy citlivě prováděná oprava.

Kde vás také nechají přespat

Zámek Herálec
Zdejší zámecký hotel boduje ve světových žebříčcích, loni byl osmý na světě ve své kategorii. Za nejmenší pokoj chtějí 4 500 korun, za královskou komnatu i přes 17 tisíc za noc.

Zámek Liblice
Zámek má certifikát čtyřhvězdičkového hotelu, apartmá stojí 4 800 korun. Ubytovaným tady dávají jako pozornost sklenku medoviny na uvítanou.

Zámek Zbiroh
Pobýval tu Alfons Mucha, když tvořil Slovanskou epopej, zpívala tady Ema Destinnová, za totality byl Zbiroh zakázanou prominentní zónou. Ubytování od 2 580 korun za noc.

Zámek Hrubá Skála
Zámecký hotel vhodný pro konference i pro rodiny s dětmi. A pro novomanžele, v královském pokoji nabízejí manželské lůžko obřích rozměrů. Cena od 2 550 korun pro dva.

Horní hrad v Krásném Lese
Báječný tip pro dobrodruhy a ostřílené rodiny s dětmi. Žádný luxus, ale copak na hradech ho rytíři měli? Spí se v rozlehlém podkroví ve vlastním spacáku za 120 korun na noc.

Hrad Starý Jičín
Večer si opečete buřty na nádvoří a projdete si hrad s loučemi za doprovodu děsivých historek. Straší tu bílá paní. Cena 200 korun ve vlastním spacáku na vlastní karimatce.

Klášter Broumov
Spát se dá nejen na hradě, ale i v renovovaných mnišských celách. Hudební i jiné kulturní akce tady pořádají každou chvíli. Půjčují tu i kola. Cena se snídaní 450 korun.