U podlahy záleží i na jejím položení

- Jakou podlahovou krytinu si zvolit, o tom se v rodinách vedou dlouhé debaty. Ale o způsobu položení se už příliš nediskutuje - většinou se vybere ten nejlevnější. Pokud však zvolená varianta nebyla správná, začnou se už po několika měsících na podlaze tvořit třeba nevzhledné boule
, v horším případě i kvalitní podlahová krytina brzy doslouží.

Výměna podlahové krytiny, což je typický problém panelových bytů, bývá poměrně náročná záležitost. Je na rozhodnutí každého, zda si ji udělá sám a věnuje výměně hodiny času, nebo jestli si zavolá odbornou firmu. Ta ho sice stojí peníze, ale vše zvládne za mnohem kratší dobu a díky speciálním strojům a zařízením i bez většího nepořádku. A to ať už si majitel bytu vybral koberec, PVC, plovoucí podlahu nebo dlažbu.

Koberec raději přilepit

Mezi nejjednodušší patří výměna koberce, zvláště tam, kde nebyl dříve přilepený. Dnes už však většina firem celoplošné koberce lepí, neboť se vysávají i myjí přímo na podlaze.«Lepení celoplošných koberců není samoúčelné. Jde totiž o materiály, které snadno reagují na změnu teplot nebo vlhkosti. Proto se srážejí a - když k tomu dostanou prostor - také vlní,« říká Rudolf Rýdl ze stejnojmenného podlahového centra. Celoplošným přilepením se vlnění zabrání. Problémy pak mohou nastat při jeho výměně. Pokud si ji bude dělat člověk sám, stráví »věčnost« škrabáním lepidla. Firmy disponují speciálními brusnými stroji vybavenými odsáváním. Nejenže lepidlo odstraní rychle, ale navíc není prach po celém bytě. Přitom za pokládku čtverečního metru koberce si účtují zhruba sto korun. Kdo si lepení nepřeje, může pak zvolit vypnutí koberce na lišty. To je však specialita, kterou u nás provádí jen několik firem. Ti, co kobercem přikrývají například dlažbu nebo parkety (pokud je stará podlaha pevná a bez závad), mohou ho nalepit přímo na ni. Podlaha však musí být opravdu bez závad, protože koberec kopíruje jakoukoli nerovnost. Rozhodně by však nikdo neměl zkoušet pokládat koberec na koberec.

PVC nemá rádo vlhko

Stejně jako koberec i PVC vzhledem ke své tloušťce kopíruje každou nerovnost. Proto bývá příprava povrchu pod ním, ale i jeho lepení poměrně náročné. U stěny by měla zůstat spára o velikosti jeden a půl až dva centimetry, aby mohlo PVC při změně teploty a vlhkosti »pracovat«. Za pokládku (lepení, frézování, svařování a lištování) si firmy účtují kolem 250 korun za metr čtvereční. Na dvě stě korun za stejnou plochu ovšem přijde tmelení a příprava podkladu. Podlaha, na kterou se PVC klade, musí být totiž zcela rovná a suchá: jde o neprodyšný materiál a jakákoli vlhkost nabízí vhodné prostředí pro vznik plísní na spodní straně. V horším případě může PVC zpuchřet a vytvoří se na něm boule. Nároky na suché prostředí jsou dokonce takové, že by nemělo přijít do nepodsklepených přízemních domů. A také zde platí, že všeho moc škodí neboli že nové PVC nepatří na staré. Ještě o něco větší požadavky na pokládání má linoleum. Toto označení není jen jiným výrazem pro PVC, ale jde o zcela jiný materiál. zatímco PVC je výhradně »umělá záležitost«, linoleum představuje výhradně přírodní materiál, který vyrábějí pouze tři firmy na světě. Jde o směs korku, pryskyřice a juty napuštěných lněným olejem, jejíž cena se dnes pohybuje od 350 do 500 korun za metr čtvereční. Aby zůstaly zachovány kvality linolea, musí se však od začátku do konce přesně dodržovat doporučená technologie. T u člověk sám bez potřebného zařízení zvládne jen těžko. Firma za položení metru čtverečního požaduje 250 až 500 korun.

Lamely i dlažba chtějí rovný podklad

Pevný a rovný základ, kde by neměly být větší prohlubně než dva milimetry, vyžaduje plovoucí podlaha. »Kdo tuto podmínku nesplní, může se mu stát, že se lamely začnou postupně rozestupovat a budou se jim ulamovat hrany,« varuje Rudolf Rýdl, »podlaha za tisíc korun za metr čtvereční pak bude po nějaké době vypadat jako zlý sen nešikovného kutila.« Lamely lze přitom položit jak na beton, tak na pevnou dlažbu. K vyrovnání nerovností podkladu se používá stěrka. Nejdříve přijde vyrovnávací na vyhlazení hrubého podkladu, pak nivelační stěrka. T a se výborně rozlévá, navíc je odolná i ve velké vrstvě a nepopraská. Cena za metr čtvereční stěrky se pohybuje v rozmezí od 40 do 250 korun. O tom, jak silnou stěrku zákazník potřebuje a kolik za ni zaplatí, může většinou rozhodnout až technik přímo na místě. Položení metru čtverečního lamel pak přijde zhruba na 250 korun. Kdo pokládá plovoucí podlahu na dlažbu, musí počítat s tím, že mu bude stěrka déle schnout. Normálně zasychá podle tloušťky - dvě až dvacet čtyři hodin. U pokládky na dlažbu je tato doba delší. Snadno se pak stane, že má klient i dva dny pokoj mimo provoz. I na podlahu z hrubého betonu lze položit dlažbu. T a na rovnost podkladu neklade sice takové nároky jako plovoucí podlaha, přesto málokterý domácí kutil je schopen dlažbu položit kvalitně. Obkladač-profesionál si řekne podle členitosti povrchu 200 - 300 korun za metr čtvereční. »Dlažbu lze pokládat na starou dlažbu, pokud mezi nimi leží speciální spojovací vrstva a použije se flexibilní lepidlo. Je možné ji položit i na plovoucí podlahu,« uvádí Olga Platilová z firmy Ročeň, »rozhodně bych však nedávala dlažbu na linoleum nebo PVC.«

Když se podlaha houpe...

Houpající se podlahy a dolíky ve starých činžovních domech většinou nenabízejí ten nejlepší základ pro pokládku nové podlahy. Než s ní majitel začne, měl by zjistit, jaká podlaha opravdu je. Stropy v těchto domech jsou v naprosté většině tvořeny trámy a prostor mezi nimi bývá vyplněn zásypkou. Tu obvykle tvořila škvára nebo stavební rum neboli suť. Při kontrole stavu podlahy je důležité se dostat až na tuto nejspodnější vrstvu. »Na místo by měl přijít odborník, který posoudí, zda jsou trámy v pořádku a stačí pouze vyměnit zásyp,« říká Petr Hampl z Kanceláře stavebního inženýrství. Pokud jsou zasaženy a poškozny trámy, žádá si dům náročnou opravu. »Rozhodně ale doporučujeme vyměnit zásyp. Nyní se používá lignapor, známý také pod názvem keramsit,« dodává Petr Hampl. Deseti- až dva nácticentimetrová vrstva lignaporu přijde majitele zhruba na sto korun za metr čtvereční. Prostor se pak uzavře prkny nebo dřevotřískou, případně může majitel zvolit i další vrstvy zvukové nebo tepelné izolace. Tím se připraví pevný základ na položení nové krytiny.

Pokládka na pokračování

Špatný stav podlahy může často vlastníkům bytu zkomplikovat situaci, protože pokládka stojí víc, než očekávali. Spíš než slevit z kvality materiálu a práce radí odborníci nechat si položit podlahu jen v části bytu a pokračovat, až se finanční hotovost zlepší. Během této doby však nemusí celkový dojem kazit místo, kde se nová podlaha setkává se starou. Na trhu je totiž množství přechodových lišt, které dokáží elegantně zakrýt spoj dvou materiálů, a to i tehdy, kdy je mezi nimi výškový rozdíl. »Důležité je vědět, jaké materiály se setkávají a jak velký je rozdíl ve výšce,« říká Božena Vrabcová z firmy Profes interier. Přechodové lišty se vyrábějí z několika kovů a nabízejí se i v imitaci dřeva nebo dlažby. Za metr zaplatíte podle provedení od 75 do 370 korun.

Kvalitní plovoucí podlaha vydrží celá desetiletí. Pokud však bude položena na nerovný podklad, už po několika měsících se začnou lamely rozestupovat.