Ačkoli Pražáci, přesto velcí milovníci jižních Čech, sháněli Machačovi usilovně nemovitost na stálé bydlení ve své "zaslíbené" oblasti.
"Po nějaké době hledání jsme prozřeli a uvědomili si, že máme v těchto místech vlastně polovinu truhlářské dílny. Dala by se tehdy sice nazvat spíše pastouškou, ale ležela v krásném místě, tak nač se pídit po něčem jiném?" vzpomíná architekt Machač.
Polovinu nemovitosti tedy odkoupili od sestry paní Machačové a celý dům citlivě zrekonstruovali. "Půvab místa spočívá také v tom, že se tady manželka narodila a má tu známé z dob svého dětství," dodává majitel.
Podle fotky praděda
Truhlářská dílna, která se od války nepoužívala, byla "ozdobena" podle slov Miloše Machače různými přílepky, strojovnami a klížírnami, a to zejména směrem do zahrady.
Tyto zbytečné prostory dali manželé strhnout a v místech jejich napojení, kde bylo původně několik dveří, vznikla francouzská okna.
Půdorysný tvar se snažili zachovat podle dochované vzácné fotky, kterou pořizoval ještě pradědeček. Velký obytný prostor pak vznikl z hlavní dílny. Najdete v něm základní předmět připomínající truhlárnu.
Je jím zařízení u stropu, které tehdy drželo pojízdnou brusku ze 30. let minulého století. Architekt Machač navrhl a nechal kovářem vyrobit originální kovové svítidlo, které se v tomto profilu pohybuje místo starodávné brusky. Další předměty z bývalé truhlárny (hoblíky a jiné nástroje) jsou vystaveny na dlouhé polici probíhající u stropu.
Pro nemohoucí, i s dependancí
"Jinak koncepce rekonstrukce je řízena myšlenkou, že dům není určený k rekreaci, ale naopak k tomu, aby se v něm žilo dobře i v budoucnu, ve stáří," říká s úsměvem pan architekt.
Proto je bydlení situováno výhradně do přízemí a podkroví slouží coby dependance (oddělená část domu) pro dceru nebo případné návštěvy.
Najdete tu malou kuchyňku i příslušenství. Dovnitř se vchází samostatným vchodem zvenku, takže nikdo se vzájemně neruší. Domu nechybí ani takové vymoženosti, jako je samostatná dílna nebo malá sauna.
Tradiční interiér
Protože majitelé dávají přednost spíše tradičnímu zařízení před moderním, udrželi v domě tradiční tvarování, na zem nechali položit smrková prkna, pro stěny zvolili teplé odstíny žluté nebo bílou barvu a i koupelnu zařídili v tradičním pojetí - například v podkroví je zkosená stěna obložená dřevem a bílé sanitární keramice sluší podlaha z maloformátových modrých dlaždic.
Nábytek je buď nový, nebo navržený, a někdy zároveň i vyrobený architektem Machačem pro potěchu. "Povrchově neupravený nakoupený dřevěný nábytek jsem namořil barvou a natřel včelím voskem. Takto upravený má patinu a vypadá moc hezky. Navíc krásně voní," vysvětluje majitel. Je jím vybavena třeba ložnice, ale částečně i jiné místnosti v domě.
Krb a modrá pohovka
Hlavnímu obytnému prostoru vévodí především nádherný krb postavený z mrákotínské žuly pocházející ze sousední vesnice. Tento materiál koresponduje se vzhledem venkovního soklu domu, který tvoří stejný druh žuly, jenž dodává vnitřku velmi příjemný přírodní ráz.
"Modrou pohovku jsme koupili v Ikea. Jsem konzervativní, a protože máme úplně stejnou doma a velmi dobře se mi v ní sedí, leží i dívá na televizi, dlouho jsem neváhal," hájí se naoko architekt Machač. "Navíc tady sleduji přes francouzská okna sýkorky a v zimě i tu spoustu sněhu, který v Praze nemáme," dodává.
Originální solitéry
Když se procházíte přízemím, zaujmou vás na první pohled originální solitéry, které navrhoval pan architekt Machač. A nutno přiznat, že tomuto druhu interiéru mimořádně sluší. Například jídelní stůl, jehož kulatou dřevěnou desku drží kovová noha, do níž jsou nasypány přírodní kameny, je opravdovou ozdobou příbytku.
V prostředku desky nad podnožím objevíte vyříznuté dřevěné kolečko. To pak vyplňuje kovový kryt, který slouží i jako podložka pod horké dno nádoby. Jiným takovým skvostem je nízký stolek, oceněný mimochodem "Cenou za nejlepší design" v roce 1995.
Navrhoval jej také architekt Machač a v jeho kovové desce se zračí vyleptaná hvězdná obloha. "Je úžasným pomocníkem, když s návštěvou vázne hovor, a obsahuje také ‚nožičky' neboli ‚špičky' na upevnění talířků či podstavců na svíčky," doplňuje tvůrce. Zajímavým prvkem je i pařez přetvořený na sedací nábytek.
Stodola a dekorační zeď
Machačovi nakonec zrekonstruovali také stodolu, ačkoli to původně ani nezamýšleli. "Lehla nám pod těžkým sněhem a teď slouží v nové podobě jako sklad dřeva do krbu," vysvětluje majitel.
Nová je také dekorační cihlovo-kamenná zeď, o níž se opírá rozrůstající se psí víno i jiné rostliny, které dohromady tvoří základ pro malebný výhled do zahrady.
Zeď si postavili na rozhraní vlastního pozemku a nadbytečné plochy zahrady, kterou od příbuzných neodkoupili. "Zahradní úpravy, především nově zasazené rostliny a zídky z kamenů, které tvarují svažitou zahradu do úrovní, má na svědomí manželka," uzavírá šikovný pan architekt.
Více se dočtete v časopise Domov č. 10/2008.
"Po nějaké době hledání jsme prozřeli a uvědomili si, že máme v těchto místech vlastně polovinu truhlářské dílny. Dala by se tehdy sice nazvat spíše pastouškou, ale ležela v krásném místě, tak nač se pídit po něčem jiném?" vzpomíná architekt Machač.
Polovinu nemovitosti tedy odkoupili od sestry paní Machačové a celý dům citlivě zrekonstruovali. "Půvab místa spočívá také v tom, že se tady manželka narodila a má tu známé z dob svého dětství," dodává majitel.
Původní vzhled truhlářské dílny před rekonstrukcí
Podle fotky praděda
Truhlářská dílna, která se od války nepoužívala, byla "ozdobena" podle slov Miloše Machače různými přílepky, strojovnami a klížírnami, a to zejména směrem do zahrady.
Tyto zbytečné prostory dali manželé strhnout a v místech jejich napojení, kde bylo původně několik dveří, vznikla francouzská okna.
Půdorysný tvar se snažili zachovat podle dochované vzácné fotky, kterou pořizoval ještě pradědeček. Velký obytný prostor pak vznikl z hlavní dílny. Najdete v něm základní předmět připomínající truhlárnu.
Je jím zařízení u stropu, které tehdy drželo pojízdnou brusku ze 30. let minulého století. Architekt Machač navrhl a nechal kovářem vyrobit originální kovové svítidlo, které se v tomto profilu pohybuje místo starodávné brusky. Další předměty z bývalé truhlárny (hoblíky a jiné nástroje) jsou vystaveny na dlouhé polici probíhající u stropu.
Krb je postavený z mrákotínské žuly.
Pro nemohoucí, i s dependancí
"Jinak koncepce rekonstrukce je řízena myšlenkou, že dům není určený k rekreaci, ale naopak k tomu, aby se v něm žilo dobře i v budoucnu, ve stáří," říká s úsměvem pan architekt.
Proto je bydlení situováno výhradně do přízemí a podkroví slouží coby dependance (oddělená část domu) pro dceru nebo případné návštěvy.
Najdete tu malou kuchyňku i příslušenství. Dovnitř se vchází samostatným vchodem zvenku, takže nikdo se vzájemně neruší. Domu nechybí ani takové vymoženosti, jako je samostatná dílna nebo malá sauna.
Majitelé nechali na zem položit smrková prkna.
Tradiční interiér
Protože majitelé dávají přednost spíše tradičnímu zařízení před moderním, udrželi v domě tradiční tvarování, na zem nechali položit smrková prkna, pro stěny zvolili teplé odstíny žluté nebo bílou barvu a i koupelnu zařídili v tradičním pojetí - například v podkroví je zkosená stěna obložená dřevem a bílé sanitární keramice sluší podlaha z maloformátových modrých dlaždic.
Nábytek je buď nový, nebo navržený, a někdy zároveň i vyrobený architektem Machačem pro potěchu. "Povrchově neupravený nakoupený dřevěný nábytek jsem namořil barvou a natřel včelím voskem. Takto upravený má patinu a vypadá moc hezky. Navíc krásně voní," vysvětluje majitel. Je jím vybavena třeba ložnice, ale částečně i jiné místnosti v domě.
Pohled do zahrady
Krb a modrá pohovka
Hlavnímu obytnému prostoru vévodí především nádherný krb postavený z mrákotínské žuly pocházející ze sousední vesnice. Tento materiál koresponduje se vzhledem venkovního soklu domu, který tvoří stejný druh žuly, jenž dodává vnitřku velmi příjemný přírodní ráz.
"Modrou pohovku jsme koupili v Ikea. Jsem konzervativní, a protože máme úplně stejnou doma a velmi dobře se mi v ní sedí, leží i dívá na televizi, dlouho jsem neváhal," hájí se naoko architekt Machač. "Navíc tady sleduji přes francouzská okna sýkorky a v zimě i tu spoustu sněhu, který v Praze nemáme," dodává.
Rodina architekta Machače na terase rodinného domu
Originální solitéry
Když se procházíte přízemím, zaujmou vás na první pohled originální solitéry, které navrhoval pan architekt Machač. A nutno přiznat, že tomuto druhu interiéru mimořádně sluší. Například jídelní stůl, jehož kulatou dřevěnou desku drží kovová noha, do níž jsou nasypány přírodní kameny, je opravdovou ozdobou příbytku.
V prostředku desky nad podnožím objevíte vyříznuté dřevěné kolečko. To pak vyplňuje kovový kryt, který slouží i jako podložka pod horké dno nádoby. Jiným takovým skvostem je nízký stolek, oceněný mimochodem "Cenou za nejlepší design" v roce 1995.
Navrhoval jej také architekt Machač a v jeho kovové desce se zračí vyleptaná hvězdná obloha. "Je úžasným pomocníkem, když s návštěvou vázne hovor, a obsahuje také ‚nožičky' neboli ‚špičky' na upevnění talířků či podstavců na svíčky," doplňuje tvůrce. Zajímavým prvkem je i pařez přetvořený na sedací nábytek.
Rekonstrukcí prošla i stodola.
Stodola a dekorační zeď
Machačovi nakonec zrekonstruovali také stodolu, ačkoli to původně ani nezamýšleli. "Lehla nám pod těžkým sněhem a teď slouží v nové podobě jako sklad dřeva do krbu," vysvětluje majitel.
Nová je také dekorační cihlovo-kamenná zeď, o níž se opírá rozrůstající se psí víno i jiné rostliny, které dohromady tvoří základ pro malebný výhled do zahrady.
Zeď si postavili na rozhraní vlastního pozemku a nadbytečné plochy zahrady, kterou od příbuzných neodkoupili. "Zahradní úpravy, především nově zasazené rostliny a zídky z kamenů, které tvarují svažitou zahradu do úrovní, má na svědomí manželka," uzavírá šikovný pan architekt.
Více se dočtete v časopise Domov č. 10/2008.
