Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Troja je pražskou perlou. Vilu od Jiřičné tu má i developer Sekyra

  1:00aktualizováno  1:00
V Praze-Troji si na své přijdou milovníci architektury, vesnických scenerií i ctitelé elegantních sídel. A najde se tu i nějaká ta divočina. Nejnovější dominantou trojského vrchu je sídlo developera Luďka Sekyry. Autorkou charakteristické stavby je architektka Eva Jiřičná.

Když se řekne Troja, většina Pražanů si vybaví zoologickou zahradu. Jak by ne, je to druhá nejnavštěvovanější česká turistická atrakce. Troja je ale daleko víc. Je to bez nadsázky největší zábavní čtvrť Prahy.

A přitom všechno mohlo být úplně jinak, kdyby se na konci 17. století hrabě Václav Vojtěch Šternberk nerozhodl právě tady zbudovat své letní sídlo, zámek, který dal vsi jméno.

Místo o Troji bych dnes psala o ovcích v Zadním Ovenci a dost možná bych musela vynechat i zoologickou a botanickou zahradu, které se tady dnes nacházejí. Byly by jinde.

Fotogalerie

Až do oné doby po třicetileté válce bylo totiž v místech dnešní Troji jen pár dvorů a stavení, známých pod názvem Zadní (nebo Horní) Ovenec. Zadní proto, aby se odlišil od Ovence předního neboli dnešní Bubenče na druhém břehu Vltavy. Ovenec podle ovčína, jenž tu byl ve středověku. Už tehdy, nejpozději od 14. století, byly ale zdejší jižní svahy osazovány vinnou révou. A ta je tu (s dvousetletou přestávkou) dosud.

Těžko říct, jaká hříčka osudu (či zmatení mysli pražských radních) to způsobila, ale faktem je, že kdo chce do Troji od severu, a lze to víc než doporučit, protože postupovat při prohlídce čtvrti od jihu znamená šplhat do kopce, musí začít na sídlišti Bohnice. Ano, čtete dobře, v té džungli paneláků.

Neboť když se dolní část Troji dostala v roce 1949 pod holešovickou správu coby obvod Prahy 7, zůstala její horní část bůhvíproč pod správou libeňskou, a tedy pod Prahou 8. Nepochopitelné opatření má výhodu snad jedině pro snoby, kteří si potrpí na dobrou adresu, ale nemají na vilu v Troji u řeky: stačí jim koupit si byt v paneláku nahoře na sídlišti. Výhled na zámek sice mít nebudou, ale v občance totéž, co milionáři z dolní vilové čtvrti.

Může se hodit

Rezidence Golf Hostivař

Rezidence Golf Hostivař

Rezidence Golf Hostivař - uzavřené rezidenční bydlení v blízkosti golfového areálu.

Více na Reality.iDNES.cz.

Procházku po historickém území Troji začneme v lese nad hranou trojského svahu. Dnes toto území patří z větší části botanické zahradě, která jej před několika lety obehnala plotem a opatřila branami, přes něž se dostanete jen s platnou vstupenkou do venkovních expozic.

Obyvatelé Bohnic proti tomu tehdy pořádali dokonce protestní pochod, protože se báli, že přijdou o oblíbený cíl svých vycházek. Jejich obavy se ukázaly být liché: všichni občané Bohnic a Troji mají do zahrady vstup zdarma.

Botanická zahrada je okouzlující po celý rok

Botanická zahrada je patrně jednou z nejméně známých pražských perel. Turisty tu však téměř nepotkáte, až na ty ruské, kteří si obě sousedící zahrady (zoologická je hned vedle) velmi oblíbili. Mezi upravenými záhonky se vinou štěrkové cesty a na trávnících zvou k pozdně letnímu posezení či poležení bytelná dřevěná lehátka, která tu jsou volně k dispozici od jara do podzimu.

Nejkrásnější místa jsou hned nahoře za severním vstupem, na pivoňkové louce. Rozkvetlé pivoňky tu sice už letos nezastihnete, ale ono tady něco kvete pořád (v září například moře ocúnů u jezírka). Zahrada je promyšlená tak, abyste tu na pestré barvy narazili i v zimě.

Kolem jezírka, kde lze na jaře pozorovat tisíce pulců čekajících, až jim vyrostou nožičky a budou moci zmizet v blízkém údolí potoka Haltýře, projdete do borovicového háje. Mezi stromy už prosvítá město. Tomu, kdo je zvyklý dívat se na centrum Prahy ze Žižkova či Vyšehradu, bude připadat, jako by se metropoli díval na záda.

Jste zhruba ve výšce Pražského hradu, a vystoupáte-li na jednu z nejnovějších dominant Troji, desetimetrovou ocelovou rozhlednu z dílny Čestmíra Sušky, budete mít „záda Prahy“ jako na dlani. Pohledu dominují stavby, kterých si odjinud nevšimnete: pseudogotický Místodržitelský letohrádek ve Stromovce, stadion Juliska na Babě nebo hotel International v Dejvicích z 50. let minulého století, jehož obrysy ne náhodou připomínají pompézní stavby v Moskvě.

Trojský zámek nechal postavit v letech 1683–1695 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo a pobýval zde se svou chotí Klárou a dcerou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a později Jean Baptiste Mathey, stavitelem byl Silvestro Carlone.

Trojský zámek nechal postavit v letech 1683–1695 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo a pobýval zde se svou chotí Klárou a dcerou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a později Jean Baptiste Mathey, stavitelem byl Silvestro Carlone.

Nejbližší pamětihodností, která zasluhuje pozornost, je půvabná kaplička sv. Kláry, kterou nechal v kopci nad vinicí vystavět hrabě Šternberk pro svou manželku a ta kapličku pojmenovala po své oblíbené světici. Stojí na vrcholu stejnojmenné vinice, která plodí chutná vína. Kromě pravidelných nedělních bohoslužeb se tu často konají svatby. Těžko si představit hezčí místo.

Skoro si netroufám znovu vyslovit slovo „výhled“, ale musím: od kapličky je totiž znovu jiný a znovu skvostný. Trojský zámek se před očima návštěvníka vyloupne v celé své barokní monumentalitě a zahradní labyrint odtud vypadá jako obří šnek.

Jen škoda polorozbořeného hospodářského dvora východně od zámku (čp. 7). Barokní usedlost s mansardovou střechou přikrytou igelity je nejsmutnějším článkem trojské historie. Chátrá už od 50. let minulého století a zdá se, že někdo čeká, až spadne. Pozemky v Troji mají cenu zlata.

Bytový komplex, který tu plánuje vybudovat současný majitel, by podle plánů měl sice původní stavby respektovat, pohled na bortící se stěny a zarostlý dvůr ale zatím mnoho naděje nedává.

Od kapličky už je to jen pár kroků z kopce do viničního domku. Zastavte se. Výdech, nádech. Levandule, bazalka, oregano a další bylinky sem posílají své vůně z přilehlé bylinkové zahrady. Kousek Provence v Praze. Usedněte pod staré ořešáky a dejte si orosenou sklenku vína ze zdejších vinic.

Troja, to ale není jen víno. Na své si tu přijdou i milovníci architektury, vesnických scenerií i ctitelé elegantních sídel. A najde se tu i nějaká ta divočina.

Slavné osobnosti i magnáti mají svůj domov v Troji

Přenesme se teď na Trojskou lávku (1984, autor Jan Stráský, lávka se mimochodem dostala do knihy Česká inspirace Jana Kaplického a Ivana Margoila). Elegantní pěší mostek vedoucí na Císařský ostrov skýtá překrásný pohled zpátky na trojský kopec.

Přivřeme oči a vraťme se do poloviny 19. století. Před námi leží idylická venkovská krajina: v údolí podél vody a na rozsáhlém, dnes zaniklém Holešovickém ostrově zelinářské zahrady, pole, sady. Na svazích vinice. Trojský zámek, mlýn s pivovarem, panský statek a pod ním u řeky se krčící osada Rybáře. A pak starobylé usedlosti: Černohouska (v areálu dnešní zoo), Hrachovka, Sklenářka, Kazanka, Popelářka, Jabloňka a další - většina z nich stojí jako zázrakem dodnes.

Skok, konec století devatenáctého. Nad Rybářemi, jejichž fotogenicky chatrné domky stále najdete mezi ulicemi Povltavskou a Pod Havránkou, si začínají stavět vily bohatí podnikatelé i umělci. A protože se pohybujeme v době, kdy básníci byli národní hrdinové a sbírky poezie se vydávaly i pětadvacetkrát za rok, mohl se prvním z nových trojských osadníků stát i poeta: Svatopluk Čech. Byly to právě jeho Písně otroka, jež se roku 1894 těšily takové oblibě u českého čtenářstva. Jeho novorenesanční vila s pamětní deskou na průčelí se nachází ve svahu nad ulicí Pod Havránkou.

V prvních desetiletích 20. století se Troja stává tím, čím je dnes: dobrou adresou. Do centra to není daleko, Trojský zámek místu dodává aristokratickou atmosféru. Moderní vily přibývají, najdeme je hlavně v ulici Nad Kazankou a Pod Havránkou.

Vila Věry Chytilové. Stojí v ulici Pod Havránkou a v 70. letech ji projektoval architekt Emil Přikryl. Režisérka tu žila až do své smrti v roce 2014.

Vila Věry Chytilové. Stojí v ulici Pod Havránkou a v 70. letech ji projektoval architekt Emil Přikryl. Režisérka tu žila až do své smrti v roce 2014.

Je jich tolik, že jen výčet by zabral celou stranu. Tak alespoň letem světem ulicí Nad Kazankou: hned na jejím začátku (č. p. 3) si postavili v 60. letech vlastníma rukama vilu manželé Zátopkovi. Paní Dana v Troji, i když jinde, protože v domku už bez svého milovaného Ťopky bydlet nechtěla, žije dodnes a je její hrdou patriotkou.

Téměř sousední vila od Friedricha Ohmanna (č. p. 7) z roku 1910 nese ještě stopy vznosného neoklasicismu, zatímco o kousek dál, v čísle 31, už vládne modernismus raného Jana Kotěry. V č. p. 41 pak postavili v roce 1930 němečtí architekti Mühlstein a Firth funkcionalistickou vilu pro generálního ředitele pekáren Odkolek Alexandra Schücka. Pamětníci si možná ještě vzpomenou, že v letech 1975-89 ji užíval někdejší československý prezident Gustáv Husák.

Ulice Pod Havránkou se vine po úbočí kopce odděleného od botanické zahrady údolím potoka Haltýř, jenž v rokli pramení a po dlouhá staletí byl hlavním zdrojem vody pro celou Troju. Jde o jedno z nejromantičtějších a nejpůvodnějších míst Troji.

Nedaleko od místa, kde je potok sveden pod zem, si v čísle 22 postavila dům jedna z nejslavnějších trojských rezidentek, režisérka Věra Chytilová. Vilu pro ni v normalizačních 70. letech vyprojektoval Emil Přikryl. Dokážu si představit, že ráda chodila na procházku na nedaleké vřesoviště s vyhlídkou Svatopluka Čecha, odkud je krásně vidět Trojský zámek i přilehlé vinice.

A čtyři perly na závěr, každá z jiné doby: vila půvabně zasazená do svahu v Trojské ulici 224, kterou si pro svou rodinu postavil stavitel Václav Diviš podle návrhu architekta Adolfa Benše v roce 1930, je nádherně čistou ukázkou funkcionalistického stylu.

Na výspě trojského kopce mezi botanickou a zoologickou zahradou, na konci ulice Nádvorní, k sobě zase poutá pozornost z daleka viditelná bílá konstruktivistická vila od architekta Františka Thoře z roku 1932, kterou obývá Michael Kocáb. V dolní části Troji podél Trojské ulice pak najdeme bývalou diplomatickou čtvrť, pozoruhodný komplex bílých krychlovitých staveb s typickými mřížemi od Jana Bočana a Zdeňka Rothbauera, jedněmi velebený, jinými nenáviděný. Diplomatům se sem nikdy moc nechtělo, a tak stát komplex prodal a dnes tu jsou luxusní byty.

A ještě nejnovější dominanta trojského vrchu: je jí sídlo developera Luďka Sekyry v odbočce v horní části ulice Pod Havránkou. Autorkou charakteristické stavby, dobře identifikovatelné i z ptačího pohledu například na webových mapách je architektka Eva Jiřičná. Vždycky když jdu kolem, v duchu se ptám, jestli pan Sekyra také chodí běhat na louku pod Velkou skálou jako mnozí lidé z okolí.

Na internetových stránkách ateliéru Evy Jiřičné je uvedeno, že developer Luděk Sekyra zakoupil pozemek, na němž je povoleno postavit stavbu o velikosti maximálně 13 × 13 metrů a vysokou dvě patra plus „pokoj na střeše“. Přesně tomu také pražská vila odpovídá. Skleněnou krychli doplňují plasticky tvarované terasy.

Do Troji se prostě vždycky stěhovali bohatí lidé. Život je tu ale příjemný i pro obyčejné starousedlíky. Je tu sice jen jediný obchůdek s potravinami a metro tu jaksi vynechalo stanici (původně tu měla být, stálo by to ale moc peněz, a tak Trojští přišli zkrátka), jinak tu ale nechybí nic - spíš přebývá.

V létě tudy totiž proudí tisíce aut denně do zdaleka nejznámější trojské atrakce, zoologické zahrady. Není divu, je to druhá nejnavštěvovanější česká památka a sedmá nejlepší za světě. Když na ni velkostatkář Alois Svoboda v roce 1922 věnoval pozemky, o nichž byla řeč na začátku, asi se mu ani nesnilo, že ji bude navštěvovat i více než 20 000 lidí denně, nehledě na to, že v Troji parkují i stovky cyklistů a inlinistů, kteří využívají luxusní cyklostezku vedoucí podél řeky až do Klecan.

Až se sem vypravíte, mám pro vás tedy jen jedinou radu: nezapomeňte na fotoaparát a auto nechte doma. Ostatně nový Trojský most od Romana Kouckého (spolu s Jiřím Petrákem a Liborem Kábrtem) je nejlepší vychutnat si pěšky nebo se po něm projet tramvají. Pěkné kochání.

Autoři:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.