"V létě je v jeskyni příjemně chladno a v zimě zase teplo. A také je tam ticho a bezpečí," vysvětluje prošedivělý Žen, který odešel do Si-anu, metropole provincie Šen-si, jako dvacátník. "Až zestárnu, chtěl bych se vrátit ke kořenům," dodává.
Víc než 30 milionů Číňanů žije v současné době ve skalních příbytcích. Mnozí z nich obývají provincii Šen-si, kde místní náhorní plošina se svými charakteristickými žlutými sprašovými usazeninami umožňuje snadné hloubení jeskyň.
Každé z jeskynních obydlí v této provincii tvoří dlouhá klenutá místnost vyražená do horské stěny. Dovnitř vede půlkruhový vchod, který se zpravidla zakrývá rýžovým papírem nebo barevnými dekami. Zdi zdobí obrázky, třeba portrét komunistického vůdce Mao Ce-tunga či fotografie filmových hvězd z časopisů.
Dlouhý pochod (1934–1935)Byl rozsáhlý vojenský ústup Rudé armády Komunistické strany Číny před Národní revoluční armádou Kuomintangu, který se odehrál během čínské občanské války. Dlouhý pochod nebyl jedním velkým pochodem, ale skládal se z několika pochodů jednotlivých komunistických armád, které ustupovaly z jižní Číny na západ a na sever. Nejznámějším Dlouhým pochodem byl ústup z provincie Ťiang-si, který začal v říjnu 1934. |
Luxusnější jeskynní příbytky vyčnívají z horské stěny a jsou zpevněné cihlami. Některé jsou propojené, takže rodina může obývat víc místností. Zavedená elektřina a voda nejsou výjimkou.
"Většina není tak nóbl, ale některé jeskyně jsou opravdu nádherné, mají vysoké stropy, jsou prostorné a vpředu mají zahrádku, kde si člověk může posedět na sluníčku," popisuje Žen, který pracuje jako řidič a jehož otec se živí pěstováním pšenice a prosa.
Jeskyně hrály v čínských dějinách význačnou roli. Proslulý Dlouhý pochod Rudé armády Komunistické strany Číny ve 30. letech skončil poblíž Jen-anu, kde Mao vyhledal úkryt v místních jeskyních.
V románu Red Star Over China (Rudá hvězda nad Čínou) americký spisovatel Edgar Snow vylíčil univerzitu Rudé armády, která "byla pravděpodobně jedinou světovou institucí poskytující vyšší vzdělání, jejíž třídy tvořily jeskyně odolné proti bombám, s lavicemi z kamenů a cihel a s vápencovými a jílovitými tabulemi a zdmi".
Čínský viceprezident Si Ťin-pching, který podle očekávání nahradí příští rok ve funkci stávajícího prezidenta Chu Ťin-tchaa, žil sedm let v jeskyni, když byl během kulturní revoluce poslán do exilu do provincie Šen-si (viz článek Budoucí čínský prezident je průměrně inteligentní a nudí ženy).
"Jeskynní příbytky jsou jedním z nejranějších projevů stavitelství, známe jeskyně ve Francii, ve Španělsku, lidé stále ještě žijí v jeskyních v Indii," uvedl David Wang, profesor architektury na Washingtonské státní univerzitě ve Spokane. "V Číně máme ale unikát, a sice historii tohoto bydlení pokrývající již dvě tisíciletí," dodal (viz článek Dobrovolně bydlí v jeskyni. Mají se tam lépe než v cihlovém domě).
Jedinou oblastí ve Španělsku, kde se život v jeskyních blíží starým chudým časům, je kopec Sacromonte v Granadě. Obyvatelé tamních jeskyní si s ničím moc hlavu nelámou. Jedna z nich, Polka Ivana, právě venčí svého psa
Architekti v posledních letech vychvalují jeskyně jako formu ekologického bydlení. "Šetří energii. Rolníci navíc mohou získat další ornou půdu pro pěstování plodin, pokud si postaví své domy ve svahu. A stavba také nestojí tolik peněz a není k ní zapotřebí takových dovedností," prohlásil Liou Ťia-pching z výzkumného střediska ekologické architektury v Si-anu a podle všeho jeden z největších expertů na jeskynní bydlení. "Ale ke složitému modernímu životní stylu se moc nehodí. Lidé touží po ledničce, pračce, televizi," dodal.
Liou pomohl navrhnout a postavit moderní varianty tradičních jeskynních obydlí a v roce 2006 postoupil do finále soutěže World Habitat Award, již sponzoruje britská nadace věnující se ekologickému bydlení.
Jeho moderní jeskynní příbytky jsou dvoupatrové a nad vchodem mají průhledy, které slouží k lepšímu osvětlení a ventilaci. Rodina má k dispozici čtyři místnosti, dvě v každém poschodí.
Architekt Liou Ťia-pching pomohl navrhnout a postavit moderní varianty tradičních jeskynních obydlí.
"Je to stejné jako žít ve vile. Jeskyně v našich vesnicích jsou právě tak pohodlné jako elegantní byty ve městě," říká třiačtyřicetiletý představitel komunistické strany Čcheng Wej, který žije v jednom z takových jeskynních domů ve vesnici Cao-jüan na předměstí Jen-anu. "Spousta lidí si tady chce pronajmout naše jeskyně, odstěhovat se nechce nikdo," dodává.
Jeskyně se třemi pokoji a koupelnou o celkové rozloze 70 metrů čtverečních na předměstí Jen-anu je v inzerátech nabízena na prodej za 46 tisíc dolarů, v přepočtu za 856 tisíc korun. Jednoduchá jednopokojová jeskyně bez kanalizace se dá pronajmout za 30 dolarů měsíčně (asi 560 korun).
Většina jeskyní ale není na prodej ani k pronájmu, protože se dědí z generace na generaci. Šestasedmdesátiletý Ma Liang-šuej bydlí v jeskyni o jedné místnosti u hlavní silnice jižně od Jen-anu. Není to žádný přepych, ale elektřinu má zavedenou – ze stropu mu visí jedna holá žárovka.
Jeskyně je orientovaná na západ, takže se její obyvatel může vyhřívat v pozdním odpoledním sluníčku, pokud odhrne bílomodrou deku, která visí hned vedle sušících se červených papriček ve vchodu.
Ma Liang-šuej říká, že jeho syn se snachou se přestěhovali do města, ale jemu se odejít nechce. "Život tady je jednoduchý a pohodlný. Nemusím se nikam šplhat po schodech a mám tu všechno, co potřebuji. Žil jsem v jeskyni celý život a nedokážu si nic jiného představit," tvrdí.
