Od začátku jsme hledali starý byt, nezničený neodbornými zásahy a přestavbami, s původními dřevěnými kastlovými okny," vzpomíná Dan. "Architekty Soňu Matouškovou a Radovana Smejkala jsme proto přizvali už k hledání prostoru pro náš budoucí byt."
Architekti tak společně s mladým párem zvažovali možné úpravy bytů, které našli. Ačkoliv totiž rodina hledala prostor s dobovou atmosférou a původními detaily, dispozice měla být soudobá, s otevřenou obytnou kuchyní.
Vedle tradičních materiálů, třeba ručně nanášených hliněných omítek, se tak zde objevily i ryze moderní - plexisklo, nerezový plech či betonářská překližka.
Štěstí přeje připraveným
Oba manželé bedlivě studovali knihy se zajímavými interiéry. Pak připravili architektům fotografie a míry nábytku, s nímž v hotovém bytě počítali.
Některé starší kusy nábytku, které si vyhlédli, nechali opravit v restaurátorské dílně. Mohlo by se zdát, že je to rodina staromilců, ale mladý pár chtěl použít retro zcela v moderním duchu.
Hned první verze dispozice s obytnou kuchyní, kterou architekti navrhli, manželům vyhovovala. Otevřený prostor, malá, ale dostačující ložnice rodičů, dětský pokoj tak trochu mimo, v němž rychle rostoucí děti ocení soukromí, příjemná předsíň, komfortní koupelna a samostatné WC – to vše se podařilo umístit v původním bytě 2,5 + 1 na 90 m2.
Dan s Alenou se na realizaci nového bytu těšili. Sháněli původní elektrické bakelitové vypínače, zásuvky a dobové dveře, aby i při změně dispozice zůstal zachovaný původní charakter bytu i celého činžovního domu.
"Investor byl natolik nadšen, vzdělán i připraven, že jsme se při práci od něho naučili spoustu věcí," směje se dnes dvojice architektů.
Problémy s experimenty
Řešení dispozic bylo dámskou záležitostí, naopak detaily a materiály řešili muži. Některé jsou možná i proto na údržbu náročné. "Pokud bych materiály vybírala já, zřejmě by byt byl méně krásný, ale dal by se rychleji uklidit," říká architektka Soňa Matoušková. Alena si však nestěžuje: "Jen jsme museli změnit některé stereotypy při úklidu."
Výběr náročných materiálů však nebyl jediným problémem. Prvotní nadšení začalo u některý zúčastněných postupně vyprchávat.
"Stavba se prodlužovala, nic nešlo dokonale dotáhnout do detailů, nakonec jsem byl jediný, který si podržel špetku nadšení pro experimentální a nezvyklé nápady, například ručně nanášené omítky z červené hlíny a cementové pálené omítky," vzpomíná Dan.
"V okamžiku dokončení stavby jsem měl chuť byt prodat, realizace mě vůbec nebavila, ztratil jsem nadhled. Každý nepovedený detail mi kazil dobrou náladu. Očekával jsem větší zaujetí pro věc od stavební firmy, od architektů pak několik variant řešení."
Architekti dnes s úsměvem oponují: "Nechtěli jsme kreslit varianty pro varianty, požadavky rodiny jsme znali dobře. I když krátce po dokončení jsme se báli přijít na návštěvu."
"Při nestandardních řešeních nemůže jít vše standardně, nakonec jsme s výsledkem spokojeni," hodnotí s odstupem jednoho roku své bydlení Dan.
NávrhIng. arch. Soňa Matoušková smeykal@centrum.cz |