Je ovšem možné seškrtat rozpočet tak, aby neutrpěly stavebně technické parametry ani architektonický výraz stavby? Je, investor by se měl ale řídit dvěma radami. První z nich je neočekávat zázraky.
Šance, že snížíme cenu stavebního díla o desítky procent oproti prvním odhadům při zachování podlahové plochy, je pravděpodobná jen v případě, že vybraná stavební společnost cenu hned na začátku výrazně nadsadila nebo jsme svoji fantazii při plánování popustili až příliš.
Desítky, maximálně pár set tisíc lze ve většině rozpočtů "najít". Ovšem ne za každou cenu. Tím se dostáváme k radě číslo dvě: přísloví "Kdo šetří, má za tři" berme s rezervou. Šetřit ano, ale ne na nesprávném místě. Kde si tedy snižování nákladů můžeme dovolit?
Šetřit na projektu? Toť otázka
Ještě se ani nekoplo do země a je tu první položka přímo vybízející k redukci - ta za projektovou dokumentaci. Ovšem pozor, investici do kvalitní projektové dokumentace je dobré zvážit.
19 999 korun českých za typový projekt z katalogu stavební společnosti zní sice lákavě, ovšem je schopná jiná stavební společnost zhotovit podle takové projektové dokumentace podrobný položkový rozpočet, aby mohl stavebník vybírat z více nabídek? Stěží.
A co dispozice? Je skutečně nutná tak velká ložnice? A co chodby, nejsou zbytečně dlouhé? Není střecha příliš vysoká?
To vše je totiž obestavěný prostor bratru za čtyři a půl tisíce korun za kubík. Ovšem i opačná snaha ušetřit může paradoxně vést k navýšení celkových nákladů.
Má dům dostatek úložných prostor pro sezonní vybavení, úklidové náčiní, šatstvo, obuv? Co spíž? Nebude nakonec nutné přistavět za pěkných pár set tisíc zahradní domek, garáž se skladem?
Pořízením typového projektu můžeme ušetřit desítky tisíc korun, je ale otázka, zda se nám tato úspora nevrátí při následném užívání domu lidově řečeno i s navijákem. Nechť posoudí každý sám.
V souvislosti s dispozičním řešením je dobré promyslet i podlažnost objektu, především pak důkladně zvážit, zda je nutné dům podsklepit.
Sklepní prostory totiž spustí v naší peněžence doslova turbínu. Je to především vinou drahých zemních prací a nutností objekt důkladně zaizolovat.
Čím jsou základové poměry složitější (vysoká hladina podzemní vody, tlaková voda, nesoudržná zemina), je samozřejmě odizolování objektu dražší.
Má-li sklep sloužit pouze ke skladování sezonního sportovního vybavení, je určitě výhodnější nepatrně rozšířit podlahovou plochu přízemí, potažmo podkroví.
Ušetřete na levnějších alternativách materiálů
Opusťme debaty nad projektovou dokumentací, přesuňme se do prostředí stavby a zamysleme se nad konkrétními prvky stavební konstrukce, při jejichž pořízení lze ušetřit.
A vezměme to od podlahy, a to doslova (nižší úroveň, tedy základy, při redukci výdajů vzhledem k jejich důležitosti vynechme), konkrétně od podlahové krytiny.
Jednou z nejoblíbenějších finálních vrstev v tuzemsku v rodinných domech je keramická dlažba. Její cena se pohybuje kolem dvou až čtyř set korun za metr čtvereční, není neobvyklá ovšem ani cena mezi jedním a dvěma tisíci.
Přitom spíše než v kvalitě bývá rozdíl ve vzhledu. Decentnější dlažba je navíc více nadčasová, takže ji nemusíme pracně a nákladně vybourávat v případě kompletní výměny vybavení domácnosti (kuchyňská linka, skříně).
Levnější varianta existuje i pro dřevěné podlahy. Moderní laminátové krytiny jsou od nich na pohled k nerozeznání, musíme si ovšem dávat pozor na jejich kvalitu.
Ta je totiž dost rozdílná. Nicméně do méně exponovaných místností je možné uvažovat o kompromisu mezi cenou a trvanlivostí.
Úsporu lze ovšem najít i pod podlahovou krytinou. Trendem je využívat takzvané stěrkové hydroizolace, které dokonale ochrání stavbu proti zemní vlhkosti, nicméně klasické hydroizolační pásy na bázi asfaltu neplní svůj úkol o nic hůř.
Stěrky mají své opodstatnění v náročnějších konstrukčních detailech, novostavby však snesou většinou izolaci pásy. Jejich montáž je sice poměrně pracná, úspora je ovšem výrazná.
Totéž platí i pro tepelnou izolaci obecně - existuje celá řada materiálů, které odolávají například chemikáliím (pěnové sklo) nebo vlivům jiných extrémních prostředí, pro běžné podmínky realizace můžeme ale s klidem využít klasický polystyren, eventuelně minerální vlnu.
Méně (oken) je více (úspory)
Dalším místem, kde se většinou stavebníci snaží ušetřit, jsou výplně otvorů (tedy okna, dveře). Tomu ovšem bohužel často padne za oběť schopnost prvku dobře tepelně izolovat.
Investovat do kvalitního rámu se rozhodně vyplatí; chceme-li zeštíhlit položku okna, dveře, je rozhodně moudřejší zamyslet se spíše nad počtem otvorů.
Podle normy stačí, aby plocha oken dosahovala asi jedné sedminy podlahové plochy domu. Nikdo samozřejmě nechce bydlet v tmavé kobce, velké prosklené plochy ovšem představují markantní položku rozpočtu, navíc ruku v ruce s tím musíme vyřešit i odclonění denního svitu a zabránit přehřívání interiéru, nejčastěji pomocí klimatizace. To vše znamená nemalé náklady navíc.
Dimenzování oken je tedy určitě dobré zvážit již při vytváření projektu. A jsme zpět u otázky efektivnosti podrobné (tedy nákladnější) projektové dokumentace.
Dlouho platilo, že dřevěná okna byla výrazně dražší než plastová. Dřevěná okna jsou i v dnešní době nákladnější, ovšem rozdíl oproti výrobkům z plastu už není tak propastný.
S nosnými prvky opatrně
Zastavme se u nosných konstrukcí. Lze jen doufat, že nikoho nenapadne zredukovat nosné prvky s vidinou úspory financí.
V lepším případě hrozí náklady na odklizení trosek... Lze se ovšem zamyslet nad tím, zda je nutné pořizovat dražší tepelně izolační tvarovky.
Někdy mohou postačit slabší nosné prvky primárně určené pro vyzdívání vnitřních nosných konstrukcí doplněné o tepelnou izolaci.
Kdo oželí prefamonolitické montované vložkové stropy, které se sice perfektně montují, ovšem při jejich platbě dojde téměř na slzy, a zvolí například ocelo-betonové stropy, opět může zredukovat výdaje.
Odlehčit rozpočtu lze i střešní konstrukcí, v případě přízemních, eventuálně patrových domů bez podkroví. Finančně náročnou krovovou soustavu můžeme nahradit lehčími a levnějšími vazníky.
Zvažme své možnosti
Při výčtu možností, jak ušetřit při stavbě rodinného domu, nesmíme zapomenout ani na možnost realizovat některé části stavby svépomocí.
Než se do svépomocné realizace pustíme, měli bychom důkladně zvážit své možnosti, a to především časové (na stavbě se budeme vyskytovat až po pracovní době, tedy nejčastěji o víkendech, z čehož plyne výrazně nižší rychlost výstavby), fyzické (manuální práce na stavbě je velmi náročná) a v neposlední řadě také odborné (na správné zvládnutí některých technologických procesů je třeba proškolení).
Ve výsledku totiž může být snaha o úsporu nákladů svépomocnou výstavbou kontraproduktivní. A jedna rada na závěr podložená zkušeností tisíců stavebníků - nikdy nešetřit na stavebním dozoru! Ten zkontroluje jednak kvalitu odvedené práce, jednak legitimnost profinancovaných prostředků.
Napadá vás další způsob, jak při realizaci rodinného domu ušetřit? Skvělé, nezapomínejte ovšem na dvě rady zmíněné v úvodu článku - neočekávat zázraky a nešetřit na nesprávném místě.
Více se dočtete v časopise Dům a zahrada 1/2008.
