Test podlahářských firem: katastrofa

Existují ještě "zlaté české ruce"? To redakce zjišťuje s pomocí vás, čtenářů, a odborných cechů. Tentokrát jsme se zaměřili na podlaháře a parketáře. A výsledek? Velmi smutný. Ale ne všechno lze přičíst jen na vrub řemeslníků. Svůj podíl na špatném výsledku mají často i sami zákazníci.
Zástupci Cechu podlahářů aparketářů sami nejdříve ani nevěřili, když jim redakce předložila seznam stěžovatelů. Domnívali se, že zákazníci problémy zveličují. Po osobní kontrole a pohovoru s klienty však svůj názor změnili. "Nešlo jen o kvalitu práce, ale hlavně o přístup firem v okamžiku, kdy si lidé začali oprávněně stěžovat.

Nezájem, arogance, to jsou ještě slabá slova na to, co některé firmy předvedly," popisoval své zážitky Michal Horák z pardubické firmy Podlahy Horák, jeden z těch, které Cech podlahářů a parketářů pověřil hodnocením. Zajímavý byl i další fakt - stížnosti se vždy vztahovaly k plovoucím laminátovým podlahám. Je to tak špatný materiál?

Není. Jeho výrobci se snaží o to, aby si jej mohl položit i zručný kutil. Nepotřebujete k tomu téměř ani žádné nářadí. S trendem zámkových podlah, kdy není nutné lamely ani lepit, se tak práce relativně zjednodušila. Jenže příprava podkladu zůstala stejná, tady jsou nutné zkušenosti a hlavně zodpovědný přístup. Obojí často chybí. "Stejně jako si každý zedník myslí, že je obkladač, tak si pak každý truhlář troufne dělat podlaháře," hodnotí současnou situaci Michal Horák. Dřevěné podlahy jsou mnohem náročnější, a tak se do nich nepustí jen tak někdo.

Kde se dělají chyby
Za spoustu problémů sice mohou řemeslníci, ale i zákazníci. První a naprosto zásadní chybou, které se při vyhledání vhodné podlahářské firmy dopouštějí, je volba jen podle ceny za metr čtvereční. Jakmile se rozhodnete podle nejnižší - podle vás nejvýhodnější - částky, máte "zaděláno" na problém.

To tvrdí Michal Horák. Proč? Cena za metr čtvereční podlahy, myšleno za materiál i položení, vám totiž ještě nic neřekne. Kde je cena za lišty, za případné vystěrkování nerovné podlahy nebo za nadstandardní protihlukovou podložku? A vůbec - proč lidé hledají nejlevnější cenu?

"Musím říci, že lidem někdy nerozumím. Za veliké peníze se zbavují umakartových jader, nechávají si stavět drahé domy klíč, ale když přijde na podlahu, vyberou si ten nejlevnější laminát. Přitom střecha a podlaha patří k těm nejvíce zatěžovaným místům. Když si někdo zaplatí čtyři sta korun za metr čtvereční a myslí si, že dostane špičkovou kvalitu, která mu vydrží až do smrti, pak se hodně plete," neskrývá své roztrpčení Michal Horák.

Jak dopadl test
Případ rodinného domu v Benešově byl téměř školní ukázkou toho, jak to být nemá. "Zákazník si nechal položit podlahu firmou, která mu stavěla dům. Možná, že jako zedníci jsou šikovní, ale o podlahách toho moc nevědí," hodnotil práci David Velímský z firmy Tilia, další ze zástupců Cechu podlahářů.

Laminát položený na vlhký beton, nedodržení dilatačních spár a nepoužití parotěsné podložky - to vše vedlo k tomu, že se podlaha po několika dnech v některých místech doslova vzdula. Na otázku, zda byla měřena vlhkost betonu či zda použili řemeslníci vysavač předtím, než začali klást jednotlivé lamely, mohli majitelé krčit jen záporně hlavou.

Stejně nevěřícně ovšem David Velímský kroutil hlavou v okamžiku, kdy si prohlížel finanční nabídku. Za schodovou lištu firma klidně uváděla cenu přes 520 korun za metr, zatímco běžná cena by se při použitém typu pohybovala u solidní firmy kolem 200 korun. U přechodové lišty byla cena 330 korun, přitom by neměla přesáhnout 150 korun. Vrcholem bylo uvedení podložky Adipan za 49 korun za metr čtvereční.

Do rozpisu si firma klidně uvedla 138 metrů čtverečních - což byla plocha všech místností, kde podlahu pokládala - jenže ve skutečnosti byl Adipan použit v jediné místnosti, a to teprve poté, kdy zákazník reklamoval nekvalitní práci a došlo k takzvanému přeložení. Řemeslníci použili pouze podložku Miralon, kterou si i soukromník pořídí v maloobchodě pod dvacet korun.

"U tak velké zakázky by se měl klient nejdříve podívat do specializovaného podlahářského studia nebo firmy, nejlépe hned do několika. Porovná si ceny a hlavně si vybere lišty a další doplňky odpovídající danému typu podlahy i určení. V tomto případě nechal výběr na stavební firmě - a výsledek je tristní. Špatná práce i špatný výběr," konstatuje David Velímský.

Kromě jiného firma nedodržela doporučený technický postup pokládky, a tak zákazník ztratil nárok na reklamaci u prodejce. Poškozené jsou hrany i zámky lamel. U přeložené podlahy se objevily spáry širší než tři milimetry, zatímco norma připouští maximálně dva milimetry. "S tímhle se už nedá nic dělat, to je podlaha na vyhození," konstatuje David Velímský.

Rady odborníků

Ne každý je samozřejmě odborník na pokládání či opravy podlah. Přesto je možné - při dodržení některých základních rad - vyvarovat se mnohých problémů. Na prvním místě je samozřejmě výběr materiálu a firmy. Je třeba se vyhnout nákupům v nejrůznějších hobby marketech stejně tak jako výhodným levným nákupům.

U nich totiž například hrozí, že materiál byl skladován v nevhodných podmínkách. Vždy si ověřte, jaký způsob pokládky a nástroje doporučuje výrobce použít. Například dřevěné podlahy vyžadují při pokládání zpravidla teplotu kolem 20 °C a relativní vlhkost vzduchu mezi 50 až 65 procenty, obdobné podmínky však vyžadují i osttaní typy podlah.

Jaká je praxe? "Jedním z nejhorších bývá fenomén Vánoc. Stavebník chce oslavit Vánoce v novém domě a je mu lhostejné, v jakém stupni dokončení dům je. Pokud se mu přes odpor subdodavatelů podaří uspět, stráví Vánoce ve svém novém, vlhkém a studeném domě. Nejpozději o Velikonocích podlahu reklamuje," varuje na internetových stránkách Cechu podlahářů nedočkavce Marek Polášek, odborník na pokládku dřevěných a laminátových podlah.

Zákazník by si měl podle něj dát pozor zejména na parametry prostředí, vlhkost betonu, rovinatost betonu (nebo jiného podkladu), stavební připravenost i na uskladnění materiálu. Pod parametry prostředí si představte zejména vlhkost. Nestačí měřit ji těsně před pokládkou. "Například prostředí pro montáž dřevěných podlah musí být určitým způsobem ustálené. Není dobré, pokud je vytápění objektu spuštěno v době montáže nebo když byly omítky dokončeny těsně před nástupem podlahářů," varuje Marek Polášek.

Vlhkost betonu a dalších podkladních vrstev by neměla přesáhnout 2,5 procenta vlhkosti. Měří se přístroji, ne odhadem podle oka! A pozor! Vlhkost nebývá v tloušťce betonu stejná, závisí i na teplotě v místnosti, na větrání, na vlhkosti okolních stěn či na počasí nebo na podílu cementu. "Za normálních podmínek jsou například betony pro montáž dřevěných podlah vhodné až za čtyři či šest měsíců," tvrdí Marek Polášek.

Dalším důležitým faktorem je rovina podkladu. Odchylka může být maximálně dva milimetry na dvoumetrové lati, ať už jde o prohlubně či výstupky. Větší nerovnost nespraví ani podložky z pěnového polyetylenu. Když bude podklad nerovný, může se vám podlaha začít houpat a vrzat.

Zkrátí se tak životnost i kvalita podlahy, protože například zámky plovoucích podlah budou namáhány více, než výrobce připouští. Tam, kde je nerovnost větší, se proto používají stěrky. Jejich cena samozřejmě zvýší cenu pokládky, ale jde o nezbytnou investici.

Jak se pokládá podlaha
"Lamely plovoucích podlah se zpravidla pokládají rovnoběžně směrem k oknům, ale není to dogma," radí David Velímský, "takto položené lamely místnost prodlouží, ale zúží, vodorovně kladené dílce ji naopak rozšíří." Lamely se kladou na suchý, rovný a čistý podklad. Slušný řemeslník proto podklad vysaje, aby na něm nezůstaly ani drobné nečistoty.

Pak se použije polyetylenová fólie jako izolace proti vlhkosti. Poté přijde protihluková podložka z pěnového polyetylenu o tloušťce dva až tři milimetry. V panelových domech nebo tam, kde vám záleží na kvalitní zvukové izolaci, se volí silnější podložky z plsti apod. Pásy se pokládají bez překrývání. Nezbytné jsou také dostatečně velké dilatační spáry po obvodu místnosti o velikosti, jejich šířka se pohybuje kolem 10 až 15 milimetrů.

Dilatační spáry musí být také mezi místnostmi, zejména tam, kde se setkávají různé teploty. Překrývají se nejčastěji přechodovými lištami. "I když nejste podlaháři, vždycky se vám vyplatí být při pokládce. Třeba jen proto, abyste řekli, zda chcete, aby barva lišt na sebe navazovala, nebo ne. Technická stránka věci je samozřejmě věcí řemeslníka," radí Michal Horák.

Co je zámková podlaha
První plovoucí laminátové podlahy se spojovaly na systému perodrážka, které do sebe zapadly obdobně jako parketové vlysy. Do těchto spojů se používalo lepdilo.

Hitem posledních let se staly zámkové podlahy. U nich jsou spoje naprosto přesné, takže do sebe doslova zaklapnou. Výhody? Větší pevnost spoje, rychlejší pokládka - obejdete se téměř bez nářadí - a možnost okamžitého používání. Výrobci dokonce tvrdí, že je lze rozebrat a opět použít. Ovšem s podmínkou, že jsou zámky naprosto neporušené.

Je třeba se bát laminátu?
Plovoucí laminátové podlahy jsou do některých prostor neocenitelné, problém je však v tom, že mnozí podlaháři s nimi zacházejí naprosto bezohledně. Například pokud se nepoužije u zámkové podlahy originální "dorážecí deska", může dojít k poškození zámku. Výsledek? I okem viditelné poškození lamely a netěsnost spoje (neboli zatékání třeba vody při vytírání). Zatímco výrobce garantuje možnost podlahu rozebrat a opět spojit, u takto poškozených lamel je to nemožné.

Jak postupovat při výběru firmy
1. Opatřete si reference na firmu jaké dává záruky na práci i materiál, jak jsou spokojeni její zákazníci.

2. Firmu volte podle velikosti zakázky - na deset metrů čtverečních nepotřebujete velké podlahářské studio a nezajímavým zákazníkem jste pro ně i vy, podlahy do celého domu nezadávejte živnostníkovi, který pracuje sám či jen s pomocníkem. Stačí jedna chřipka či rozbité auto - a žádné dohodnuté termíny neplatí.

3. Nechte si vypracovat cenovou nabídku na kompletní práci, nikdy se nerozhodujte jen podle ceny za metr čtvereční! Kvalitní nabídku vám může udělat firma jen tehdy, když uvidí reálný stav podlah, ne podle údajů o metrech čtverečních.

4. O kvalitě firmy vám mnohé řeknou i vyvěšené certifikáty v provozovně, informace o tom, od jakých výrobců byli zaměstnanci proškoleni (tak nejlépe poznáte, zda jde firma "s dobou").

Dřevěné podlahy tepelně i zvukově izolují