Neberte to jako píchání do vosího hnízda, ale - chápu chataření za komunismu, když se nikam nesmělo, ale dnes? Přijde mi to jako obrovská zátěž (finanční, časová, fyzická), přičemž kladem je pár chvil klidu při posezení na verandě... Když pominu lidi, pro které je relaxací kutilství nebo hrabání se v záhonku, tak proč?

Každý na to ježdění do zahraničí (protože o to jde) prostě není. Má rád klid, pohodu na zahrádce ... taky k tomu typu patřím, proto je chápu. Navíc, ono už brzy nebude ani kam jezdit bez nebezpečí, že se vrátíte v zinkové rakvi nebo v plastovém pytli.

Slovy mé kamarádky: "..ráda piju kafe na svojí lavičce před svojí chalupou a po projížďce na kole, ho chci zaparkovat do svojí kůlny..." :)

Ano, přesně tak to taky vnímám.

Zas takové drama ta bezpečnost není, pokud tedy nejedete někam na některá pařížská předměstí.

Ale když zajedu s rodinou na víkend někam do penzionku, tak to finančně vyjde nastejno, jako kupovat a udržovat chatu/chalupu. A ten poměr námahy a užívání si mi přijde mnohem výhodnější, když to srovnám s "jo, já byl o víkendu na chalupě, musel jsem zas posekat trávu, opravit dvířka do kůlny a vytrhat plevel..." A můžu pokaždé jinam - Šumava, Adršpach, Vysočina, Slovensko, nemluvě o Alpách, Středomoří, nebo Skandinávii, limitem je jen čas a peněženka...

No vidíte- a někdo je zase spokojený, že MŮŽE posekat trávu, opravit dvířka, vytrhat plevel... a nemá za každou zdí sousedy, kteří si třeba odpočinek pletou s mejdanem...

No s těmi sousedy to je otázka. Tchánovci mají zahrádku v kolonii a jsou vždycky o víkendu strašně pohoršení, že ob jednu zahrádku si hrají děti a jsou samozřejmě hlučné.

Ale ta hlučnost vám může vadit i v Itálii nebo Španělsku. Jen je to dražší

Ten mínus je za poslední větu, tak strašné to zase není.

Částečný souhlas s Váma.

Je to finanční a pracovní zátěž, spousta vesnických chalup je zralá na zbourání. Udělat z toho něco hezkého je náročné.

Odměna jsou výkendy mimo město, smysl to má hlavně pro toho kdo má malé děti.