Pokud jde o umístění televizoru v bytě, jde o estetický, ale také technický problém. Někomu se může líbit televizor v těsné blízkosti pohovky, ale měl by počítat s tím, že dnes se doporučuje minimální vzdálenost od obrazovky trojnásobek její úhlopříčky. Dříve se dokonce doporučoval přibližně šestinásobek, ale kvalita obrazovek je již poněkud jiná. Má-li televizor úhlopříčku 70 centimetrů, měli byste jej sledovat ze vzdálenosti kolem 210 centimetrů.
Televizní obrazovka by nikdy neměla být jediným zářícím bodem v místnosti. Tento požadavek je stále důležitější. Viktor Žák z firmy Philips upozorňuje totiž na to, že současné výrobky mají stále ostřejší kontrast a jas, které je nutné „stáhnout“. Řešením jsou nástěnná svítidla, ale posloužit může také osvětlené akvárium či skřínky vybavené halogeny.
OBRAZOVCE JE TŘEBA SE DĺVAT DO OČĺ
Obrazovka televizoru by měla být přibližně v úrovni očí sedícího člověka (nebo těsně pod ní), což znamená, že potřebujete stolek či stojan s výškou přibližně 50 až 53 centimetrů. Tuto polohu lze posunout v úhlu v rozmezí sedmi až dvanácti procent nahoru nebo dolů.
Hlavně výrobci levnějších typů nabízejí stolky zbytečně vysoké, aby se do nich mohlo umístit i video, přijímač pro satelit a také dostatečná zásoba videokazet. Pak není divu, že stolek vypadá jako malý oltář s výškou kolem 70 až 80 centimetrů. Designéři, kteří chtějí nabídnout nábytek odpovídající „zdraví“ člověka, řeší tento problém tak, že úložný prostor „protáhnou“ do délky. Tak vypadá například skřínka Base ze systému Adata od firmy Fast, která je určena pro Hi-fi vybavení a televizor. Za dvířky se skrývají výsuvné police pro pohodlné skladování velkého množství CD nebo pořadače videokazet. Podle provedení se cena modulu Base ovšem pohybuje od 21 786 (buk) do 27 345 korun (hruška). V obdobných cenových relacích je i skřínka Lapidar, která je kombinací skla a dřeva (viz str. III).
Výrobci špičkových televizorů proto někdy nabízejí přístroj včetně stolku. To se týká třeba televizoru Cool Green za 99 tisíc korun, který je kombinací stolku z barevného skla a kovu s širokoúhlým televizorem ve stejném designu.
ŘEŠENĺ NEJEN PRO DRUHÝ TELEVIZOR
Dodržet doporučované rozměry nebývá v malých bytech snadné, výrobky na míru zase nejsou levné. A pokud už se vyřeší k všeobecné spokojenosti umístění „hlavního“ televizoru, přijdou problémy s druhým televizorem, který je už ve většině rodin zcela běžnou záležitostí. Nejsnadnějším řešením bývají kovové stojany a držáky, které lze v poslední době pořídit už i v zajímavém designu. Například řada Evolution od firmy Vogel’s, která je největším světovým výrobcem tohoto sortimentu, získala prestižní cenu GIO Design Award za rok 1998. Ceny se zde přitom pohybují asi od 1500 do 10 500 korun. Nové stojany a držáky si svou oblibu získaly nejen zajímavým designem, ale také Cable Inlay System neboli možností umístit kompletní kabeláž do svislých prvků a u televizoru i do pohyblivého ramene. Po zdi nebo kolem přístrojů se tak nevinou liány šňůr, které občas vypadají jako ohavná hustá pavučina.
„Pro obyvatele panelových domů je určitě důležité také to, že v nové řadě nechybí ani držáky, které jsou vybaveny typem úchytu bránícího přenosu přímých vybrací na stěnu,“ vysvětluje Daniel Pavelka z firmy Easyco, „závěsy jsou totiž opatřeny hroty proti vibracím. Sousedé jsou tak ušetřeni poslouchat poslední rockové novinky s vaším potomkem nebo jiným členem domácnosti.“ Navíc mají nové držáky s označením VLB 200 speciální „čelisti“, které reprosoustavu sevřou tak, že není nutné do ní mechanicky zasahovat.
Držáky a stojany mají nosnost až 65 kilogramů, musíte však počítat s tím, že takové
zatížení nemusí vydržet zeď. Výrobce doporučuje klasické zdivo, panelové zdi, či dokonce solidní dřevo, rozhodně ne však sádrokarton nebo duté cihly.
TELEVIZE VERSUS VIDEO
Neshody mohou nastat v každé rodině, a totéž platí o televizoru a videu. Většina lidí je umisťuje co nejblíže k sobě, což ovšem občas končí nepříjemnou komplikací. Stačí dlouhé zívnutí, ledabylé odložení videokazety někam k televizi či přímo na ni - a vypnutí přístro-
je zmáčknutím příslušného tlačítka. Při dalším přehrání kazety se pak jen můžete di-
vit prapodivnému „vlnobití“ obrazu či problémům s videomagnetofonem. Televizní obrazovka totiž kolem sebe vytváří „demagnetizační cívku“. Zatímco při vypnutí přístroje pomocí dálkového ovládání se nic neděje, při použití klasického postupu se vytvoří silné magnetické pole, které je schopné poškodit citlivé magnetické prvky. A je jedno, zda jde o magnetickou hlavu videa nebo oblíbenou videokazetu s filmovým hrdinou, kterou jste v noci předtím položili na televizi s tím, že ji uklidíte až ráno. „V tomto případě může hrát roli každý centimetr,“ tvrdí Pavel Keller, „ale není třeba se zase bát zbytečně, dvaceticentimetrová vzdálenost videa od obrazovky je dostačující.“
Televizní obrazovka by nikdy neměla být jediným zářícím bodem v místnosti. Tento požadavek je stále důležitější. Viktor Žák z firmy Philips upozorňuje totiž na to, že současné výrobky mají stále ostřejší kontrast a jas, které je nutné „stáhnout“. Řešením jsou nástěnná svítidla, ale posloužit může také osvětlené akvárium či skřínky vybavené halogeny.
OBRAZOVCE JE TŘEBA SE DĺVAT DO OČĺ
Obrazovka televizoru by měla být přibližně v úrovni očí sedícího člověka (nebo těsně pod ní), což znamená, že potřebujete stolek či stojan s výškou přibližně 50 až 53 centimetrů. Tuto polohu lze posunout v úhlu v rozmezí sedmi až dvanácti procent nahoru nebo dolů.
Hlavně výrobci levnějších typů nabízejí stolky zbytečně vysoké, aby se do nich mohlo umístit i video, přijímač pro satelit a také dostatečná zásoba videokazet. Pak není divu, že stolek vypadá jako malý oltář s výškou kolem 70 až 80 centimetrů. Designéři, kteří chtějí nabídnout nábytek odpovídající „zdraví“ člověka, řeší tento problém tak, že úložný prostor „protáhnou“ do délky. Tak vypadá například skřínka Base ze systému Adata od firmy Fast, která je určena pro Hi-fi vybavení a televizor. Za dvířky se skrývají výsuvné police pro pohodlné skladování velkého množství CD nebo pořadače videokazet. Podle provedení se cena modulu Base ovšem pohybuje od 21 786 (buk) do 27 345 korun (hruška). V obdobných cenových relacích je i skřínka Lapidar, která je kombinací skla a dřeva (viz str. III).
Výrobci špičkových televizorů proto někdy nabízejí přístroj včetně stolku. To se týká třeba televizoru Cool Green za 99 tisíc korun, který je kombinací stolku z barevného skla a kovu s širokoúhlým televizorem ve stejném designu.
ŘEŠENĺ NEJEN PRO DRUHÝ TELEVIZOR
Dodržet doporučované rozměry nebývá v malých bytech snadné, výrobky na míru zase nejsou levné. A pokud už se vyřeší k všeobecné spokojenosti umístění „hlavního“ televizoru, přijdou problémy s druhým televizorem, který je už ve většině rodin zcela běžnou záležitostí. Nejsnadnějším řešením bývají kovové stojany a držáky, které lze v poslední době pořídit už i v zajímavém designu. Například řada Evolution od firmy Vogel’s, která je největším světovým výrobcem tohoto sortimentu, získala prestižní cenu GIO Design Award za rok 1998. Ceny se zde přitom pohybují asi od 1500 do 10 500 korun. Nové stojany a držáky si svou oblibu získaly nejen zajímavým designem, ale také Cable Inlay System neboli možností umístit kompletní kabeláž do svislých prvků a u televizoru i do pohyblivého ramene. Po zdi nebo kolem přístrojů se tak nevinou liány šňůr, které občas vypadají jako ohavná hustá pavučina.
„Pro obyvatele panelových domů je určitě důležité také to, že v nové řadě nechybí ani držáky, které jsou vybaveny typem úchytu bránícího přenosu přímých vybrací na stěnu,“ vysvětluje Daniel Pavelka z firmy Easyco, „závěsy jsou totiž opatřeny hroty proti vibracím. Sousedé jsou tak ušetřeni poslouchat poslední rockové novinky s vaším potomkem nebo jiným členem domácnosti.“ Navíc mají nové držáky s označením VLB 200 speciální „čelisti“, které reprosoustavu sevřou tak, že není nutné do ní mechanicky zasahovat.
Držáky a stojany mají nosnost až 65 kilogramů, musíte však počítat s tím, že takové
zatížení nemusí vydržet zeď. Výrobce doporučuje klasické zdivo, panelové zdi, či dokonce solidní dřevo, rozhodně ne však sádrokarton nebo duté cihly.
TELEVIZE VERSUS VIDEO
Neshody mohou nastat v každé rodině, a totéž platí o televizoru a videu. Většina lidí je umisťuje co nejblíže k sobě, což ovšem občas končí nepříjemnou komplikací. Stačí dlouhé zívnutí, ledabylé odložení videokazety někam k televizi či přímo na ni - a vypnutí přístro-
je zmáčknutím příslušného tlačítka. Při dalším přehrání kazety se pak jen můžete di-
vit prapodivnému „vlnobití“ obrazu či problémům s videomagnetofonem. Televizní obrazovka totiž kolem sebe vytváří „demagnetizační cívku“. Zatímco při vypnutí přístroje pomocí dálkového ovládání se nic neděje, při použití klasického postupu se vytvoří silné magnetické pole, které je schopné poškodit citlivé magnetické prvky. A je jedno, zda jde o magnetickou hlavu videa nebo oblíbenou videokazetu s filmovým hrdinou, kterou jste v noci předtím položili na televizi s tím, že ji uklidíte až ráno. „V tomto případě může hrát roli každý centimetr,“ tvrdí Pavel Keller, „ale není třeba se zase bát zbytečně, dvaceticentimetrová vzdálenost videa od obrazovky je dostačující.“
 Ani sebezajímavější děj nesmí vás ani vaše dítě "přivést" k televizoru blíž než na trojnásobek délky uhlopříčky obrazovky |
