Za málo peněz málo pohodlí
Problémy s utrženými sedátky z termoplastu jsou však typické nejen pro veřejné záchodky,ale i pro rodiny,kde má některý z členů vyšší váhu. Tady pak mohou nové sedátko kupovat i dvakrát za rok, protože oprava možná není. Měkký plast nedokáže ani věrně kopírovat barvu sanitární keramiky. Navíc poměrně snadno absorbuje nečistotu a bakterie,protože jeho povrch je nasákavý a málo odolný proti poškrábání. Prostě nízké ceně kolem 200 korun odpovídá nízká kvalita a design »nic moc«. Mnohá koupelnová studia proto toto zboží už často ani nenabízejí.
Důvody, proč si připlatit
Vyšší kategorií - cenově, ale zejména funkčností - jsou sedátka z duroplastu. Italský základ slova duro jasně říká, že jde o výrobky z tvrdého plastu, které mohou působit až dojmem keramiky. »Často se u nich používá i princip upínací matice,což znamená, že nemusíte sedátko pracně 'přišroubovávat«, ale pouze zmáčknete matku, zatáhnete - a jedním pohybem je sedátko pevně přidělané,« vysvětluje Richard Sukač z Keramických závodů Znojmo. Ve srovnání s měkkým plastem dokáže duroplast věrně kopírovat keramiku, a to včetně barvy. »Zejména u ucelených koupelnových sérií jsou kvalitní ergonomicky tvarovaná duroplastová sedátka ve shodné barvě s keramikou už běžným standardem,« tvrdí Jiří Štekr z firmy Sanitec. Za vyšší cenu - průměrně kolem 700 až 1200 korun - tak koupíte výrobek s kvalitním designem, dokonale barevně sladěný s keramikou a zejména se snadnou údržbou. Právě hygiena je tím, co by zákazníka mělo zajímat. »U typů, kde byl použit takzvaný rychloupínací systém, stačí jeden jednoduchý pohyb a sedátko rychle sejmete. Pak jej stačí jen osprchovat ve vaně. U některých značek - například u Laufenu - jsou matice se zámky dokonce v horní části sedátka, a tak se nemusíte při úklidu ani nikam ohýbat,« vysvětluje Richard Sukač. »V posledních dvou letech jasně vidíme,že lidé sahají stále častěji po kvalitnějších, byť dražších typech.«
Vždy lze mít ještě něco navíc
Na trhu jsou samozřejmě i dažší sedátka. V cenách kolem 800 korun se dnes nabízejí poměrně módní dřevěné typy. Jsou vhodné do rustikálních nebo podobně zařízených záchodů. Kvůli hygieně se však doporučují spíše do obytných než do veřejných prostor. Při nákupu si dejte pozor na to, aby bylo dřevo dobře upraveno lakem. Nečistota pak nemůže tak snadno pronikat do dřeva. Ke koupi jsou i více či méně vkusná sedátka s různými dekory, od »zalisovaného« ostnatého drátu až po poměrně zdařilé výrobky s geometrickými ornamenty apod. Ačkoliv funkčnost a kvalita je stejná jako u »holých« sedátek, cena bývá iněkolikanásobná. Do jiné kategorie ovšem patří sedátka opatřená fénem na osušení - třeba Cleanet od Laufenu - nebo dokonce sedátka s fénem i sprškou od Geberitu, která fungují jako bidet. Jsou příjemná zejména pro nemocné nebo tělesně postižené jedince, jejich cena se však pohybuje v desítkách tisíc. Zatímco v zahraničí na jejich pořízení přispívají například invalidům příslušné úřady, u nás zatím tato možnost není.
Problémy s utrženými sedátky z termoplastu jsou však typické nejen pro veřejné záchodky,ale i pro rodiny,kde má některý z členů vyšší váhu. Tady pak mohou nové sedátko kupovat i dvakrát za rok, protože oprava možná není. Měkký plast nedokáže ani věrně kopírovat barvu sanitární keramiky. Navíc poměrně snadno absorbuje nečistotu a bakterie,protože jeho povrch je nasákavý a málo odolný proti poškrábání. Prostě nízké ceně kolem 200 korun odpovídá nízká kvalita a design »nic moc«. Mnohá koupelnová studia proto toto zboží už často ani nenabízejí.
Důvody, proč si připlatit
Vyšší kategorií - cenově, ale zejména funkčností - jsou sedátka z duroplastu. Italský základ slova duro jasně říká, že jde o výrobky z tvrdého plastu, které mohou působit až dojmem keramiky. »Často se u nich používá i princip upínací matice,což znamená, že nemusíte sedátko pracně 'přišroubovávat«, ale pouze zmáčknete matku, zatáhnete - a jedním pohybem je sedátko pevně přidělané,« vysvětluje Richard Sukač z Keramických závodů Znojmo. Ve srovnání s měkkým plastem dokáže duroplast věrně kopírovat keramiku, a to včetně barvy. »Zejména u ucelených koupelnových sérií jsou kvalitní ergonomicky tvarovaná duroplastová sedátka ve shodné barvě s keramikou už běžným standardem,« tvrdí Jiří Štekr z firmy Sanitec. Za vyšší cenu - průměrně kolem 700 až 1200 korun - tak koupíte výrobek s kvalitním designem, dokonale barevně sladěný s keramikou a zejména se snadnou údržbou. Právě hygiena je tím, co by zákazníka mělo zajímat. »U typů, kde byl použit takzvaný rychloupínací systém, stačí jeden jednoduchý pohyb a sedátko rychle sejmete. Pak jej stačí jen osprchovat ve vaně. U některých značek - například u Laufenu - jsou matice se zámky dokonce v horní části sedátka, a tak se nemusíte při úklidu ani nikam ohýbat,« vysvětluje Richard Sukač. »V posledních dvou letech jasně vidíme,že lidé sahají stále častěji po kvalitnějších, byť dražších typech.«
Vždy lze mít ještě něco navíc
Na trhu jsou samozřejmě i dažší sedátka. V cenách kolem 800 korun se dnes nabízejí poměrně módní dřevěné typy. Jsou vhodné do rustikálních nebo podobně zařízených záchodů. Kvůli hygieně se však doporučují spíše do obytných než do veřejných prostor. Při nákupu si dejte pozor na to, aby bylo dřevo dobře upraveno lakem. Nečistota pak nemůže tak snadno pronikat do dřeva. Ke koupi jsou i více či méně vkusná sedátka s různými dekory, od »zalisovaného« ostnatého drátu až po poměrně zdařilé výrobky s geometrickými ornamenty apod. Ačkoliv funkčnost a kvalita je stejná jako u »holých« sedátek, cena bývá iněkolikanásobná. Do jiné kategorie ovšem patří sedátka opatřená fénem na osušení - třeba Cleanet od Laufenu - nebo dokonce sedátka s fénem i sprškou od Geberitu, která fungují jako bidet. Jsou příjemná zejména pro nemocné nebo tělesně postižené jedince, jejich cena se však pohybuje v desítkách tisíc. Zatímco v zahraničí na jejich pořízení přispívají například invalidům příslušné úřady, u nás zatím tato možnost není.
 Duroplastová sedátka mohou na rozdíl od výrobků z měkkého plastu naprosto věrně kopírovat barvu keramiky. |
