Pro architektku Jitku Pavlíkovou je rozsvícená lampa či, svíčka v bytě doslova životní potřebou. Jako profesionál jej pokládá za nejdůležitější věc při vytváření atmosféry v interiéru. Navíc díky tomu, že ve Skandinávii, kde je kratší den, tráví téměř polovinu roku, získala ke světlu úplný jiný téměř osobní vztah.
"Když budete chtít vytvořit v bytě příjemnou atmosféru, bez světel se neobejdete. Podívejte se na divadlo, jaké efekty světlo dokáže udělat," radí Jitka Pavlíková, "stačí změnit světlo, a máte poklidný večer, rozsvítíte pár reflektorů, a je tu najednou doslova peklo, neklid, nebo naopak mrazivá atmosféra. A to vše platí i o svítidlech doma." Tmavá zima s krátkým dnem architektce Pavlíkové nevadí. Pokládá ji za zcela přirozenou část roku, ne za něco depresivního a smutného. "Zatímco v létě si člověk rád posedí i večer venku na zahradě, v zimě se stahuje domů a hledá tam příjemné útočiště," vysvětluje Jitka Pavlíková, která vystudovala architekturu, design a keramiku na Akademii umění v německém Kasselu. Řadu let se již věnuje navrhováním interiérů. Citový vztah ke světlu je podle ní vidět právě v severských zemích, kde bylo světlo vždycky symbolem domova a bezpečí. Lidé museli dávat svíčky a lampy do oken, aby rybáři či lovci měli snadnější cestu domů. Tenhle zvyk tu zůstal. První, co udělá Dán či Švéd, když přijde domů, je to, že rozsvítí světlo v oknech. Dodnes se tady tak svítí nejen dovnitř, ale i ven. "Protože se zde nepoužívají rolety nebo závěsy, vypadají malé lampičky v oknech jako majáčky, které vám ukazují cestu domů. Je to velice milé," tvrdí. Příjemný je i typický zimní čajový obřad se svíčkami, které se používají pro přihřívání čaje ve speciálních konvicích. Pohled do českých oken bývá jiný. Pro architektku Pavlíkovou jsou nepřijatelná hlavně zářivková světla na stropech panelových kuchyní. "Ta vás v interiéru zbaví stínů, a tím i plastičnosti, přijdete o třetí dimenzi prostoru. Je to studené a neosobní. V kuchyni potřebujete světlo nad stolem, nejlépe s možností regulace výšky i intenzity, a pak několik svítidel nad pracovní plochou, ale rozhodně ne jedinou velkou zářivku u stropu." Rady Jitky Pavlíkové pro rozmístěni a použití jednotlivých svítidel jsou velmi jednoduché. V bytě by mělo být hodně svítidel, závěsná a nástěnná, stojací i stojné lampy neboli ty, které používáme například na psacích stolech. "Ty by měly nabízet silné světlo, protože povzbuzují intelekt. Pod intenzívním světlem vám mozek funguje na větší obrátky. Stojací či nástěnné lampy by měly mít zase reostaty, aby se s jejich pomocí dala měnit atmosféra v místnosti." Je docela zajímavé, že ke světlu mají bližší vztah ženy, cítí jeho potřebu intuitivně, zatímco muži jej dokážou dlouho přehlížet. "Často ke mně přicházejí ženy, které bydlí třeba už dva roky v novém domě, ale deprimují je žárovky visící ve středu místnosti tak, jak je po sobě zanechali stavbaři. Muži na změnu mívají dost času. U svítidel nelze zapomínat ani na děti. "Nemám ráda, když se dětem pořizují lampičky v podobě nějakých figurek, často nevalné výtvarné úrovně. Když byly mému synovi tři roky, rozběhl se na veletrhu svítidel k lampičce Iota a dožadoval se trpaslíka. Už mu bude pomalu deset let, a tuhle lampičku stále miluje. Když nakloníte čepičku, můžete si u ní číst - a pak vypadá opravdu jako trpaslík - nebo ji vrátíte do původního tvaru a máte dekorační svítidlo vytvářející příjemnou atmosféru. Věrná podoba trpaslíka by dítě k ničemu neinspirovala, takto si přišla na své jeho fantazie. Já jsem jako studentka měla také svého favorita, jednu lampičku od známého designéra Inge Maurera. Mám ji dodneška. Začínat se svítidly však mohou mladí třeba i se světly z IKEA. Důležité je jediné útulnou atmosféru vám jedna žárovka v lustru neudělá."
"Když budete chtít vytvořit v bytě příjemnou atmosféru, bez světel se neobejdete. Podívejte se na divadlo, jaké efekty světlo dokáže udělat," radí Jitka Pavlíková, "stačí změnit světlo, a máte poklidný večer, rozsvítíte pár reflektorů, a je tu najednou doslova peklo, neklid, nebo naopak mrazivá atmosféra. A to vše platí i o svítidlech doma." Tmavá zima s krátkým dnem architektce Pavlíkové nevadí. Pokládá ji za zcela přirozenou část roku, ne za něco depresivního a smutného. "Zatímco v létě si člověk rád posedí i večer venku na zahradě, v zimě se stahuje domů a hledá tam příjemné útočiště," vysvětluje Jitka Pavlíková, která vystudovala architekturu, design a keramiku na Akademii umění v německém Kasselu. Řadu let se již věnuje navrhováním interiérů. Citový vztah ke světlu je podle ní vidět právě v severských zemích, kde bylo světlo vždycky symbolem domova a bezpečí. Lidé museli dávat svíčky a lampy do oken, aby rybáři či lovci měli snadnější cestu domů. Tenhle zvyk tu zůstal. První, co udělá Dán či Švéd, když přijde domů, je to, že rozsvítí světlo v oknech. Dodnes se tady tak svítí nejen dovnitř, ale i ven. "Protože se zde nepoužívají rolety nebo závěsy, vypadají malé lampičky v oknech jako majáčky, které vám ukazují cestu domů. Je to velice milé," tvrdí. Příjemný je i typický zimní čajový obřad se svíčkami, které se používají pro přihřívání čaje ve speciálních konvicích. Pohled do českých oken bývá jiný. Pro architektku Pavlíkovou jsou nepřijatelná hlavně zářivková světla na stropech panelových kuchyní. "Ta vás v interiéru zbaví stínů, a tím i plastičnosti, přijdete o třetí dimenzi prostoru. Je to studené a neosobní. V kuchyni potřebujete světlo nad stolem, nejlépe s možností regulace výšky i intenzity, a pak několik svítidel nad pracovní plochou, ale rozhodně ne jedinou velkou zářivku u stropu." Rady Jitky Pavlíkové pro rozmístěni a použití jednotlivých svítidel jsou velmi jednoduché. V bytě by mělo být hodně svítidel, závěsná a nástěnná, stojací i stojné lampy neboli ty, které používáme například na psacích stolech. "Ty by měly nabízet silné světlo, protože povzbuzují intelekt. Pod intenzívním světlem vám mozek funguje na větší obrátky. Stojací či nástěnné lampy by měly mít zase reostaty, aby se s jejich pomocí dala měnit atmosféra v místnosti." Je docela zajímavé, že ke světlu mají bližší vztah ženy, cítí jeho potřebu intuitivně, zatímco muži jej dokážou dlouho přehlížet. "Často ke mně přicházejí ženy, které bydlí třeba už dva roky v novém domě, ale deprimují je žárovky visící ve středu místnosti tak, jak je po sobě zanechali stavbaři. Muži na změnu mívají dost času. U svítidel nelze zapomínat ani na děti. "Nemám ráda, když se dětem pořizují lampičky v podobě nějakých figurek, často nevalné výtvarné úrovně. Když byly mému synovi tři roky, rozběhl se na veletrhu svítidel k lampičce Iota a dožadoval se trpaslíka. Už mu bude pomalu deset let, a tuhle lampičku stále miluje. Když nakloníte čepičku, můžete si u ní číst - a pak vypadá opravdu jako trpaslík - nebo ji vrátíte do původního tvaru a máte dekorační svítidlo vytvářející příjemnou atmosféru. Věrná podoba trpaslíka by dítě k ničemu neinspirovala, takto si přišla na své jeho fantazie. Já jsem jako studentka měla také svého favorita, jednu lampičku od známého designéra Inge Maurera. Mám ji dodneška. Začínat se svítidly však mohou mladí třeba i se světly z IKEA. Důležité je jediné útulnou atmosféru vám jedna žárovka v lustru neudělá."
