Když Světlana Nálepková naviguje při příjezdu své hosty, zní to, jako by bydlela až na samém konci světa. Z Berouna se po úzké okresce musí návštěvníci vnořit mezi lesy a křivoklátské kopce, pak se po asfaltce propletou podél luk, remízků a polí, až se vyloupnou na pahorku nad strmým údolím Berounky.
Ten výhled na oblý meandr řeky, žlutá řepková políčka a červené střechy však stojí za to trmácení. "Když jsme před šesti lety začali s rekonstrukcí bývalého statku, byl tu jenom ten nádherný výhled. Jinak tu stálo ve svahu zanedbané stavení se stodolou a okolo bylo plno betonu. Snad i králičí kotce byly betonové," vybaví si první dojmy Nálepková.
Téměř celý dům, až na obvodové zdi, nechala nová majitelka zbořit. Na jeho místě začaly růst nové podlahy, stropy, krovy a pak střecha. "Zahrada musela počkat, dům měl přednost. I tak nám dlouho chyběly třeba dveře, pak jsme zase do domu museli chodit po úzkých dřevěných lávkách nad výkopy, dírami a výmoly," ukazuje herečka do míst, kde dnes na kamenné dlažbě terasy pobíhají dva psi a vyhřívá se šedivá kočka.
Statek prošel rekonstrukcí před šesti lety. Zůstalo jen obvodové zdivo
Jen jedna věc v zahradní kuchyni chyběla: postel
Před třemi lety začal být rodinný dům obyvatelný a téměř hotový, a tak přišel čas podniknout něco se zahradou. Pod zeminou ukryté navážky sutin udělaly do plochého svahu prolákliny, plošiny a zelené terasy.
Na rovince nejblíže u domu začala růst zahradní kuchyně. I když zpočátku po venkovní kuchyni nikdo neprahl. "Vzniklo to úplně spontánně - nejprve to měla být pergola. Jenže pak jsme si řekli, že by měla mít střechu, abychom tu mohli sedět, i když bude v létě pršet. Nakonec z toho vzniklo tohle," rozmáchne Světlana Nálepková po přístřešku, který od východu a jihu chrání zeď, kdežto do údolí Berounky a k západu se otvírá nekrytý výhled.
Za tři roky se z přístřeší stala téměř regulérní obytná kuchyně. Uprostřed prkenné podlahy trůní bytelný jídelní stůl, kolem kterého jsou nastřádány židle. Žádné designové kousky, ale proutěná křesílka, židle a štokrlata, která náhodou objevili majitelé v bazarech, u známých nebo třeba na půdách.
Světlana Nálepková může na své zahradě i spát. V zahradní kuchyni má už i postel
"Za celou dobu, co kuchyni máme, jsme nemuseli nic zásadně upravovat. Tedy kromě toho, že jsme otočili stůl. Už se nás sem přitom vešlo i pětadvacet," připomene zpěvačka a herečka, která se chystá co nejdřív zavěsit na západní stranu přístřešku alespoň rákosové žaluzie. To kvůli větru a hlavně západu slunce. Když klesne slunce až nad střechu protější stodoly, začnou pražit sluneční paprsky do zátylků tak nemilosrdně, až to pálí.
A to je zvlášť u večeře hodně nepříjemné. Přitom zahradní kuchyně, to je především jídlo. I proto u zdi stojí rustikální dřevěný příborník a hned vedle velký gril.
"Nejsme úplně vyvařovací rodina, takže venku jenom grilujeme, a k tomu toho není mnoho potřeba. I když mám jedno takové přání," zasní se Nálepková a ukáže do míst, kde na lince stojí připravena nová pánev wok, "chtěla bych sem totiž zavést velký plynový hořák. Takový, jaký se používá v kuchyni například v Thajsku nebo na Borneu. Místnímu výbornému jídlu jsme úplně propadli."
Ale asijský hořák není nikde k sehnání, a tak si musí Nálepková s rodinou a přáteli vystačit prozatím s posezením u grilovaných mas či u vína. Anebo také s poležením - nově se totiž v kuchyni objevila i postel s kovovými pelestmi a červenými polštáři.
Dům stojí na pahorku nad strmým údolím Berounky
"Zahrada ani kuchyně nebudou asi nikdy hotové, pořád to tu zabydlujeme. A postel je právě jednou z takových věcí. Když bude v létě teplo, klidně tu můžeme přespat," plánuje si Světlana Nálepková, která by ráda nechala stavbu ještě zateplit.
Nejsem žádný Mičurin!
Pokud tu Nálepková skutečně někdy přespí, bude už na zahradě trávit čtyřiadvacet hodin denně. Jakmile se totiž začne na jaře oteplovat, vyhrne se i se svým partnerem, akademickým sochařem Vojtěchem Kokešem, ven z domu.
A vydrží tu až do posledních teplých dní na podzim. "Trávíme tu všechen volný čas. Pod střechou si dáme přes den oběd nebo kávu, večer tu grilujeme a jinak pořád pracujeme na zahradě. Má přes tři tisíce metrů čtverečních a to znamená, že je tu stále co dělat," prohlásí Nálepková.
Vizitka* Zpěvačka a herečka Světlana Nálepková vystudovala hudebně dramatickou konzervatoř. |
"Vinice je spolu se zastřešeným posezením moje nejmilejší místo. Moc ráda se odtud dívám do údolí Berounky," vysvětluje Nálepková mezi několika révovými keříky. Jednou se proto na nejvyšším místě zahrady možná objeví další posezení, snad lavička nebo možná pergola.
"Rozhodně ale neplánuji, že by se na zahradu vrátily zeleninové záhonky," rezolutně popírá Nálepková, že by na volné plochy vysázela jahody, mrkev, kedlubny nebo brambory.
To všechno už tady ostatně bylo. Až do loňska. "Mičurinství jsem zavrhla, maximálně si letos vysadím pár ozdobných tykví, kterými pak zdobím dům," líčí Nálepková, již při úpravách domu a zahrady inspiruje architektura, umění a příroda italského Toskánska nebo francouzských regionů Provensálsko a Bretaň.
Proto také terasu postupně rámují opukové zídky a kolem nich se shlukují kameninové a keramické květináče i hrnce, ve kterých bují trsy květin, proutěné koše a další drobnosti z přírodních materiálů.
"Obdivuju funkcionalismus a jeho čisté linie, ale není to nic pro mě. Bydlet bych ve skle a oceli nemohla, na to jsem asi příliš romantická povaha," přiznává Nálepková, která se mnohem lépe cítí uprostřed dřeva, kamene, cihel, a především na čerstvém vzduchu.
Proto také už letos stihla na zahradě vysázet další keře, byť možná trochu nahodile a chaoticky, jak amatérská zahradnice Nálepková uznává. A aby mohla být s okolím rodinného domu ještě o něco spokojenější, musí letos pohnout s budováním zídek a trochu pokořit rozmáhající se plevel.
Za domem nedávno vznikla malá vinice
"Nejsem člověk, který by zbožňoval práci na zahradě, spíš ji dělám z donucení. Mám svoji práci a k tomu koně, takže bývám utahaná. A ono je zahradničení docela velká dřina," vysvětluje zpěvačka a herečka, zatímco se zvolna chystá na jedno ze zájezdních divadelních představení: "Naštěstí mám po dlouhé době vedle sebe chlapa, který mi s tím vším pomůže. Takže třeba sekání trávy dělá téměř výhradně on."
Chlapskou prací je i další Nálepkové plán, totiž zvelebení malého rybníčku těsně vedle vstupních vrat. Když na pozemku ještě hospodařil statkář s dobytkem, prý rybník fungoval jako místní napajedlo. Ale zpustl jako všechno okolo, a tak Nálepková nechala dno vyčistit a prohloubit.
Jenže pak se na rekonstrukci nádrže trochu pozapomnělo, a tak se v předpřipraveném dolíku znovu usadil rákos. "Když ale rybník rozkvetl a objevily se 'doutníky', vypadá to zase docela pěkně," zamyslí se Nálepková, jejíž tužby míří přece jen o pořádný kus dál. "Rádi bychom z něj udělali příjemné jezírko - buď bude jenom na okrasu, nebo i na koupání," rozvažuje Světlana Nálepková.
nej místo na zahradě? kuchyněKdyž si má Světlana Nálepková vybrat místo, kde tráví volný čas na zahradě nejraději, nerozmýšlí se ani vteřinu. "Zahradní kuchyně," vypálí okamžitě. Důvodů, proč zvolila zrovna tohle místo, je několik. I když ten nejdůležitější vyzní možná trochu nečekaně: "Často jsem tak unavená, že už dál nedojdu." Stejně důležité je i to, že tu Nálepková tráví večery s partnerem, rodinou i přáteli. "V létě to bývá velmi příjemné - sedíme na čerstvém vzduchu, grilujeme, dáme si salát, víno a bavíme se dlouho do noci. Druhý den přijdou sousedi a z legrace si z nás utahují, že jsme zase slavili až do rána," usmívá se Nálepková a připomene, že stejně příjemný tu bývá i odpočinek o samotě, jen ve společnosti irského teriéra Bruna a křížence Bastyho. |
