První jméno, u jehož kostela se zastavil "žasnoucí" architekt David Vávra, máme spojené především s chrámem svatého Víta či Karlovým mostem. Jenže Petr Parléř si na konci 14. století, jak bylo v tehdejší době zvykem, jaksi odskočil i do Slovinska. Jeho kostel v Ptujské Goře udivuje obdobnými elegantními stavebními prvky jako pražský chrám.
Zcela jinou kapitolu představuje Josef Váchal. Malíř, grafik, dřevorytec, sochař, ale také spisovatel a básník. Za první světové války kreslil ve Slovinsku pohlednice, které prodával důstojníkům, ale také zde vymaloval kostel u Skopje.
V dalším díle dokumentárního cyklu Šumné stopy se Radovanu Lipusovi, režisérovi seriálu, a architektovi Davidu Vávrovi, podařilo najít řadu staveb, které jsou dodnes chloubou slovinských měst. Banky, národní domy, rodinné vily, ale i skokanské můstky, za tím vším jsou podpisy českých tvůrců.
Kostel v Ptujské Goře od Petra Parléře
Čtvrtý, závěrečný díl dokumentárního cyklu Šumné stopy věnovaný Slovinsku a pojmenovaný Od Parléře po Bloudka, uvádí ČT2 ve středu 13. března v 21:25. Další pokračování bude patřit Bulharsku.
Od Bati až po skokanské můstky
Řada staveb českých architektů ve Slovinsku vypadá stejně jako ty, které stojí na Vinohradech nebo na Novém Městě: třeba Slovinská národní banka v Lublani, kterou navrhl v roce 1920 architekt František Krásný, žák Otty Wagnera. Banku vedli tehdy pouze Češi, ale i tak musel český architekt nejprve vyhrát oficiální soutěž.
Budovou banky vytyčil krásný moderní bulvár, na němž vynikla další "typická baťovská" stavba. Projektanti ze Zlína zde hned na rohu proti bance navrhli rohový dům s přetaženou markýzou, zatočenými pásovými okny a velkými výkladci.
Mnohá jména českých architektů, kteří ve Slovinsku uspěli, jsou spojena s Jože Plečnikem, byli to jeho žáci. Patřil k nim například Karel Řepa, jehož jména a tvorba znamenají hodně především pro Pardubice, kde navrhl jednu z nejlepších nádražních budov u nás vůbec (společně s Karlem Kalvodou a Josefem Dandou). Studoval na UMPRUM u Plečnika a následoval ho i do Lublaně, kde studia dokončil.
V Lublani stavěl dokonce i Pavel Janák, nástupce Plečnika na Pražském hradě, zachovanou rodinnou vilu postavenou pro doktora Picka lze však obdivovat pouze zvenčí, dovnitř se filmaři nedostali.
Ovšem pozor, stavby, které čeští architekti ve Slovinsku vytvářeli, a to včetně žáků Plečnika, nebyly "darem" ze známosti, svou práci si museli vydobýt v soutěžích.
Zbytky můstků Stanka Bloudka v Planici
Soutěživost rozhodně nechyběla ani česko-slovinskému vizionáři Stanku Bloudkovi, který studoval strojírenství na Vysokém učení technickém v Praze, propagátorovi letectví i letů na lyžích. Sestavoval letadla včetně slavného Racka či Vlaštovky, stál za prvním slovinským automobilem, zasloužil se o funkcionalistické koupaliště v Lublani.
A také navrhl slavný lyžařský můstek v Planici, na němž vytvořil Rakušan Sepp Brandl v roce 1935 tehdejší rekord ve skocích na lyžích výkonem 101,5 m. Další rekord, 120 m, zde padl v roce 1948. Velký propagátor skoků na lyžích Bloudek postavil více než 100 skokanských můstků. Ze stavebnictví převzal parabolické průběhy (klotoidy), aby zajistil spojení rovných a kruhových úseků profilu skoku.
Mozaika v Národním domě v Mariboru z roku 1898 nese jméno výrobce RAKO.
Závěr epizody patří Národnímu domu v Mariboru z roku 1898 od Jana Vejrycha v neorenesačním stylu. Stačí si vybavit hotel Paříž v Praze nebo radnice v Pardubicích, Kolíně či Kladně, pod nimiž je také podepsán. Styl i vzhled jsou shodné.
Dům v Mariboru dodnes skvěle slouží, a to včetně mozaikové dlažby ve vstupu, která nese značku RAKO. Tuzemský výrobce, který letos oslaví 130 let od svého založení, může být na svou práci hrdý. Stejně jako Češi na své architekty, kteří ve Slovinsku zanechali své "šumné stopy".
