Český statik vymyslel stavby, které přežily i nejsilnější zemětřesení

Našel recept na zemětřesení. Jen tak si lze vysvětlit, že žádná z jeho staveb v Japonsku nepodlehla ničivým otřesům. Statik a architekt Jan Josef Švagr byl prostě geniální.

Rodák z Týnčan se dostal do Japonska na počátku dvacátých let minulého století. Absolvent architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze se jako silně věřící katolík z náboženských důvodů vyhnul službě v rakouské armádě, odjel do Ruska a pak do Číny.

V Šanghaji se potkal s architektem Antonínem Raymondem, který ho přilákal do Japonska. Získal tak naprosto geniálního statika, s nímž pracoval na svých nejdůležitějších a nejlepších stavbách. Jenže přišly spory a Jan Josef Švagr se raději osamostatnil a od roku 1930 pracoval na zakázkách sám.

Proslul především jako tvůrce katolických kostelů, ale postavil i první mešitu v Japonsku. Zvládl však i mnohem "subtilnější" stavby, například navrhl a postavil nádhernou vilu v anglickém stylu pro britského obchodníka E. V. Bernarda v Jokohamě. Dodnes ji zdobí lustry z šenovského křišťálu.

Vila E. V. Bernarda, Jokohama 1937

Po stopách architekta Švagra se v Japonsku vydává David Vávra v již pátém pokračování seriálu Šumné stopy (ČT2 v sobotu 21. května ve 20:00).

Ve jménu bohů

Jan Josef Švagr se podílel i na stavbě kostela Nejsvětějšího srdce Páně v Jokohamě v neogotickém slohu, kde se smísily německé i anglické vlivy. Ani českou stopu však nelze přehlédnout, vitrážové okno s podobou Prahy a Hradčan doplnil český světec Jan Nepomucký.

Nepřehlédnutelná je i jeho stavba v Kóbe, první mešita postavená v Japonsku. Vznikala podle návrhu J. J. Švagra v letech 1928 až 1935, je na ní patrný tradiční turecký styl. Její dva minarety pomyslně propojují rozdílné světy Japonska, Čech a islámu. V roce 1943 zabralo mešitu pro své potřeby japonské vojenské námořnictvo.

Mešita v Kóbe - interiér

Válku však mešita přežila, a to přesto, že Kóbe zažilo americké bombardování. Poznamenalo ji pouze pár šrámů na fasádě a vysypané okenní tabulky. Na její poválečné rekonstrukci se podílely vlády Saúdské Arábie a Kuvajtu, díky tomu začala opět fungovat jako centrum muslimské menšiny v Kóbe. Především však mešita zvládla ničivé zemětřesení v roce 1995, kdy v Kóbe spadla drtivá většina staveb.

Jenže na konci třicátých let zemřela jeho milovaná žena a Švagr musel kvůli blížící se válce prodat zavedený ateliér svým japonským spolupracovníkům. Na důkaz úcty mu darovali samurajský meč. Švagr se však nemohl vrátit domů, v Evropě zuřila válka, a tak nakonec odjel do Jižní Ameriky. Začal studovat bohosloví, ale pro svůj klášter i dál navrhoval nové stavby.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Jokohama 1938

Jan Josef Švagr

* 7. září 1885 v Týnčanech jako třetí dítě ze sedmi v rolnické rodině
- vystudoval architekturu a pozemní stavitelství na České technice v Praze
- jako silně věřící se vyhnul službě v rakouské armádě
- při cestě do Ruska se seznámil se svou pozdější ženou Naděždou, po Říjnové revoluci byli odsouzeni k vyhnanství na Sibiři, díky úplatkům se jim podařilo odjet do Číny

- v Šanghaji se J. J. Švagr setkal s Raymondem, v roce 1922 nastoupil do jeho kanceláře, kvůli sporům jejich spolupráce skončila v roce 1930
- společně s mladším bratrem Prokopem Bořivojem realizoval v Japonsku přes 20 projektů

- je autorem vůbec první mešity v Japonsku
- na konci 30. let zemřela jeho žena, kvůli blížící se válce musel prodat svou projekční kancelář japonským spolupracovníkům
- v roce 1941 odjel do Chile a pak do Argentiny v Jižní Americe, kde studoval bohosloví a vstoupil do řádu, v práci architekta však pokračoval
- zemřel v roce 1969 v Argentině