Studentský big band na Vánoce zjemní

H r a d e c K r á l o v é - Uvidíte-li někde skupinku spiklenců, jak si s leskem v očích pohazuje jmény jako Buddy Rich, Woody Herman, Count Basie či Glenn Miller, vězte, že jde o milovníky swingu a velkých big bandů.

Uvidíte-li někde skupinku spiklenců, jak si s leskem v očích pohazuje jmény jako Buddy Rich, Woody Herman, Count Basie či Glenn Miller, vězte, že jde o milovníky swingu a velkých big bandů. A pokud jedním dechem zmíní i jména Mirek Mužík a Jiří Hasal, prozradí na sebe, že jsou z Hradce Králové. Oba tamní kapelníci, přátelé i konkurenti se stali synonymy pro swingové hraní ve městě. Pamětníci vzpomínají na pověstné čaje v Palmové zahradě a půl Hradce se v tanečních učilo první mazurky a foxtroty podle jejich taktů. Jiří Hasal navíc už přes dvacet let vede studentský JH Big Band při Základní umělecké škole v Habrmanově ulici v Hradci Králové, který si na pondělní večer přichystal tradiční Swingové Vánoce - Večer krásných melodií. "Orchestr jsem založil asi před dvaadvaceti lety z vnitřní potřeby, neboť tehdejší kulturní šéfové se na swingovou muziku dívali divně a s despektem. Prosazovali jen popovou podobu velkokapelového swingu a od českých autorů, prosadit Američany, třeba už i nežijící, šlo jen stěží," vzpomíná dvaašedesátiletý Hasal. Tehdy na škole vyučoval externě, hrál na klarinet a saxofon a měl taneční kapelu. "Říkal jsem si, proč nevyužít mladé talenty ze školy. Pomalu se začalo rodit klasické bigbandové obsazení. I když zpočátku jsme měli jen tři trumpety, dva trombony a čtyři saxofony, chyběl baryton saxofon. Je to drahý nástroj a málokdo na něj chce hrát," říká. Aranže sháněl přes dobré známé, dnes již legendy - Karla Velebného, Mojmíra Bártka či Jaromíra Hniličku. Když nastala politická obleva, začalo v Čechách i na Moravě bigbandů přibývat. Swingové artilerie se rodily v Lanškrouně, v Týništi nad Orlicí a nedávno v Chrudimi. "Možná to bylo podle našeho vzoru," soudí Hasal. Úměrně s přibýváním mladých orchestrů se začaly pořádat festivaly a klání. "Byla radost sledovat vývoj a poslouchat zvuk žákovských big bandů. Ovšem vyrostla nám tvrdá konkurence. Museli jsme hodně pracovat, abychom obhájili titul absolutního vítěze celostátní soutěže, kterým jsme se stali snad čtyřikrát nebo pětkrát," vzpomíná kapelník. Soutěže pokračují dál, ale Hasalův JH Big Band na nich už chybí. "Podmínky pro účast se mi nezdají dobré. U nás hrají i absolventi, kteří už mají po vojně, studenti Ježkovy konzervatoře. a to současné regule nedovolují. Tomu moc nerozumím," kroutí hlavou. Jeho orchestr ale nezahálí, jezdí hrát na amatérské přehlídky do Vyškova, Lanškrouna, Týniště, Semil či do Slaného, znají je jazzové kluby v Praze i festival Jazz jde městem v Hradci Králové. Rodné město se k nim však staví macešsky, může je slyšet jen dvakrát do roka, zjara a právě před Vánoci. "Rádi bychom v Hradci hráli víckrát, vždyť chceme prodat to, co se za rok naučíme," říká Hasal. S jeho big bandem v minulosti zpívali Jana Koubková, Jitka Zelenková, Laďa Kerndl a hráli nestoři od Broma Günther Kočí, Mojmír Bártek či Jaromír Hnilička. Studentská kapela potvrzuje úsloví, že doma není nikdo prorokem, neboť si často vychutnává aplausy v zahraničí. Po úspěchu v Německu je potkalo druhé místo na přehlídce v Maďarsku. "Předběhli nás Němci, kteří nadrilovali šest skladeb a víc neuměli. Orchestr by měl mít široký repertoár a stále na něm pracovat," vzpomíná, "byli jsme také ve Španělsku a v Norsku. Tam jsem se přesvědčil o tom, že škatulkování, jak se dělá u nás - rock je pro mladé, jazz pro staré, neplatí. Pořádají taneční zábavy, hrají na nich taneční kapely, bigbíty i velké orchestry a tancují a baví se všichni. Je tam také spousta mladých hudebníků ze škol podobných naší, ale naše podmínky nám závidí. Jejich a naše podmínky se těžko srovnávají. Vůbec nám nechtěli věřit, že patříme k zušce. Byla by škoda, kdyby tyto školy stát zanedbával." Big band nyní zvažuje pozvání do Švédska, ale naložit muzikanty i nástroje není levné. "Už jsme to několikrát odložili, ale tamní pořadatelé, kteří slyšeli náš demosnímek, o nás stojí prý za každou cenu. Odpustili nám startovné i poplatky za ubytování, ale cesta je krvavě drahá," říká smutně. Po zkušenostech z minula, kdy se hotové aranžmá vyvažovalo zlatem, je rád, že si orchestry vzájemně pomáhají a vyměňují nové notové přírůstky. "Má to však nevýhodu, nakonec všichni hrají skoro stejně a stejné věci. Sháníme originály od českých skladatelů a aranže, třeba zhotovené přímo pro orchestr Buddy Riche si objednáváme v USA. Dají sice kapele i mně hroznou práci, ale vyplatí se," míní. Vedle bandu na škole funguje i přípravná kapela, kterou vede trumpetista královéhradecké Filharmonie Jiří Petřek. V ní se chlapci a děvčata otrkávají, než zasednou v sekcích big bandu. "Občas mě kritizují za to, že mám větší obsazení, než si big band žádá, šest trumpet a šest saxofonů. Ale je to proto, že hraní je málo, a tak chci, aby muzikanti získali zkušenosti. Vím, čím je stádo větší, tím je větší potíž s dynamikou a laděním," přiznává Hasal. Nechce však nikoho nutit, děti si na škole mohou vybrat - big band, dechový či smyčcový orchestr. "Oni se na hraní těší, jazz je baví," říká spokojeně. JH Big Band má dnes okolo třiadvaceti členů. "Hraní ve velké kapele je náročné a mnozí to podceňují. Sedět v ní, umět poslouchat, přizpůsobit se, frázovat, to je škola k nezaplacení. Chraň bůh, vůbec nepodceňuji rock, naopak, mnoho big bandů je rockovou hudbou ovlivněno, ale klasický swing, s nímž jsem začínal, je muzikantská abeceda. I když už dnes se hraje jinak, než za mých začátků, skladatelský a aranžérský vývoj jde kupředu," uvažuje Hasal. Rád vzpomíná na pražské jazzové festivaly, z nichž nevynechal jediný ročník, i na koncerty Duka Ellingtona, Louise Armstronga či Oscara Petersona. K jeho krevním skupinám patřily orchestry od Karla Vlacha přes Gustava Broma až po Karla Krautgartnera. Archiv orchestru se přiblížil už k tři sta padesáti skladbám. Kdyby si nyní měli sednout a hrát, dají do kupy asi čtyřicet kusů od starého swingu po velkokapelovou modernu, kterou kapelník vždy do repertoáru mezi standardy propašuje. "Pro muzikanty je strašné pořád dokola omílat třeba Glenna Millera a nedělat nic nového. Vývoj jde dopředu," usmívá se muzikant. Ovšem pondělní koncert se bez nich asi bude muset obejít. "Při něm si odpočineme, dáme spíše na zpěváky. Letos s námi bude zpívat naše kmenová zpěvačka Leona Prokopcová, Zuzana Grohová z Pardubic a LH Kvartet," říká Hasal. Koncert začíná v sále Filharmonie ve 20 hodin.