Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Stolování je možné i okopírovat

aktualizováno 
Kultura stolování a žití vůbec má ve Francii tradici krásy a okázalosti, která je více méně souběžná s italskou, i když se od ní liší.
Kultura stolování a žití vůbec má ve Francii tradici krásy a okázalosti, která je více méně souběžná s italskou, i když se od ní liší. Obě zatím přežívají uspěchaný rytmus nové doby. Přesto si dávají záležet i na maličkostech, na ubruse pro všední den, na hezkých talířích, a hlavně na ubrouscích z látky. Ke zvyku v obou zemí patří dát si ubrousek na klín - a to s papírovými nejde. Člověk aby je pak stále hledal na zemi!

Chodů je hodně, i když se ne nutně pokaždé mění talíř. Francouzi totiž ani salát nevezmou zároveň s hlavním chodem, nýbrž po něm, respektive předem. Italové častěji mění příbory, Francouzi zase mají podložky na odložení příboru mezi chody. Často jsou to krásné předměty, stříbrné nebo ze skla. Zda jde o Francouze či o Itala, poznáte nejlépe podle toho, jak ten dotyčný jí sýr, mimochodem častěji podávaný po hlavním jídle ve Francii než v Itálii. Časem si člověk uvědomí, proč tomu tak je. Ne, že by italské sýry nebyly dobré, jsou báječné. Ale jídelní lístek počítá nejen s předkrmem, ale také s "prvním" jídlem, a to znamená ty báječné nudle, případně risotto, a to už na sýry prostě mnoho místa nezůstane. Jak tedy jedí sýry Francouzi? Zásadně nůž v pravé ruce a levá přistrkuje sýr chlebem, kdežto Italové v ní mají vidličku. Zato nůž nesmí nikdy přijít na nudle, ani když se musí trochu přeříznout. To musí zvládnout vidlička. Nůž se nepoužívá ani na salát: to je z doby, kdy nože byly železné - a běda dát je do styku s octovou polevou! Podle francouzských kodifikovaných dobrých mravů má případně host "ostentativně nechat na talíři příliš velké kusy, které by se najednou nevešly elegantně do úst, aby si to paní domu nebo restauratér uvědomili". Škoda toho salátu... Krása italského a francouzského stolování je také ve výběru předmětů, které jsou to nejdůležitější z naší kultury: užitečné a zároveň krásné a každodenně nám na blízku. Zde se návrhy doslova předhánějí. Nedávno Francouzi předvedli v Miláně výstavku třiceti výrobců uměleckých řemesel pod heslem "Žít po francouzsku - Vivre a la francaise", důkaz nutnosti, kterou cítí i velcí průmysloví výrobci, jako je Francie, podpořit tradiční výrobu, aby byl zachován jejich životní styl. A tak zde byly k vidění kromě jiného i tradiční výrobky, například staré provensálské tisky a damašky na stůl i přehozy přes postele od La Gardoise z jihofrancouzského města Nimes. Tradice byla cítit i v předmětu, který je pro Francii tak typický: v těžkých, dvojitých záclonách chránících před ostrým sluncem. Ty málokdy uvidíte v Itálii, která je zvyklá na žaluzie a okenice. Francouzská firma Anna Roch je vyrábí a doplňuje ubrusy, přehozy a polštáři na míru. Někdy jsou výrobci různě spojeni ve skupinách, které nejsou družstvy, ale vedou ke spolupráci tvůrce a malé dílny. Tak to dělá například skupina "Entrée en Matiére" se sídlem v Grenoblu. Je to zajímavý přístup k uplatnění individuálních schopností, aniž se tím potlačuje osobní iniciativa. Ne vše je jen opakování, mno- hé pokračuje v tradici. Sem patří třeba novodobý "patchwork" čili záplatování, ze kterého jsou "textilní obrázky", jak je nazývá návrhářka Mireille Vallte. Všude je cítit obrovský tvůrčí přístup, ale i funkční cíl. Tak třeba Marie Robin navrhuje ze skla, různě zdobeného, něco mezi talířem a mísou. Pro krásu, na ovoce a podávání jídel, prostě na cokoliv. "A mohou se dát do myčky," říká návrhářka. Výstava "Žít po francouzsku" v Miláně nebyla zajímavá jen předměty, které uvedla, ale i velkou schopností země umět se obnovit - a dobře se prodat. Tím může hodně naučit i nás.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Autor:




Nejčtenější

Mlýn pochází už z roku 1767. Původně dvoupodlažní stavba se během doby...
Unikátní mlýn funguje jako za starých časů, stojí už 250 let

Novou atrakcí pro turisty se v Krkonoších stává Janatův mlýn v Buřanech na Semilsku. Letos slaví 250 let od první zmínky o jeho stavbě, patří mezi národní...  celý článek

Emauzy. Na klášter a kostel dopadly tři ničivé zápalné pumy, každá o váze 227...
Zmizelá krása Česka. Když záhuba stavebních skvostů bolí

Když v srpnu 1881 vyhořelo Národní divadlo, matka malířky Zdenky Braunerové napsala Antonínu Chittussimu: „Plakala jsem jako dítě. V Čechách bylo v té chvíli...  celý článek

Měly to být jednoduché lyžařské chaty, které by se daly rozmontovat a snadno...
Jako z jiného světa. Opuštěná UFO vesnice na Tchaj-wanu roky chátrá

Měly to být jednoduché lyžařské chaty, které by se daly rozmontovat a snadno přesunout na jiné místo. Jak se dostaly z Finska na Tchaj-wan, není úplně jasné....  celý článek

Prostor v rodinném domě zatím majitelé používají jako sklad.
Ze skladu, jehož dispozice vypadá jako porce pizzy, vznikne garsonka

Malý, ale šikovný. Tak by si představovala své bydlení dvaadvacetiletá Katka. Chce si zrekonstruovat nebytový prostor, který je součástí rodinného domu....  celý článek

Uvnitř třípodlažního domu se čtyřmi ložnicemi a čtyřmi koupelnami je kromě...
Rodinné sídlo se utápí v borovém lese. Snový domov je dokonalým úkrytem

V lesích nedaleko litevského Kaunasu stojí vila s bazénem. Oázu z lakované oceli si nechali postavit manželé se třemi dětmi. Uvnitř domu má rodina prostorný...  celý článek

Další z rubriky

Zastřešení terasy nejen umožňuje posedět venku i při lehkém dešti, ale má i...
Po čem Češi touží: vlastnit dům se zahradou a levným vytápěním

Dvě třetiny Čechů by chtěly bydlet ve vlastním domě se zahradou nebo blízko přírody. Jenže realita bývá jiná. I proto je v poslední takový zájem o byty s...  celý článek

Nemovitost Manor House je v Little Aston třetím nejdražším domem na prodej....
Luxusní dům ukrývá podzemní garáž pro 25 aut a speciální výtah

Výjimečný dům v anglické obci Little Aston je na prodej za v přepočtu 96 milionů korun. V suterénu má totiž obří garáž pro 25 aut, autosalon a speciální výtah,...  celý článek

Koncertní sál Disney Hall, který navrhl Frank Gehry.
Slavný architekt Frank Gehry svým domem sousedy pořádně naštval

Jméno Franka Gehryho si v České republice spojujeme s Tančícím domem v Praze, je jedním z jeho autorů společně s architektem Vlado Miluničem. Známých staveb...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.