Dům navrhli architekti Edvard Blažko, Marko Volk a Nina Tešanovičová ze studia...

Dům navrhli architekti Edvard Blažko, Marko Volk a Nina Tešanovičová ze studia SoNo Arhitekti. | foto: Matevž Paternoster

Žádná zbytečná nostalgie. Rodina má skvělý dům s modřínovou fasádou

  • 93
Estetika na prvním místě. S takovým zadáním vyrazila mladá slovinská rodina z městečka Vrhnika na schůzku s architekty ze studia SoNo Arhitekti. Vznikl stylově vytříbený minimalistický rodinný dům s modřínovou fasádou a černobílým interiérem.

Než Ana Remškarová s manželem navštívili architektonické studio, pečlivě si několik měsíců připravovali všechny požadavky, které by měl jejich nový domov naplnit. Dlouhý seznam proškrtali tak, aby jim nakonec vyšly tři zásadní body.

Zaprvé, dům nesmí splynout s davem. Zadruhé, navzdory své neobvyklosti, nesmí přestat plnit funkci rodinného hnízda s těmi nejobyčejnějšími prvky, jako je třeba možnost vyjít si z kuchyně rovnou do zahrady. Navíc musela být novostavba šetrná k životnímu prostředí. 

Rodinný dům ve Slovinsku

Architekti Edvard Blažko, Marko Volk a Nina Tešanovičová ze studia SoNo Arhitekti se do návrhů a realizací pouštějí bez zbytečné nostalgie. Jejich stavby mají moderní rukopis a puristické struktury, ve kterých vítězí čistá forma.

Společně brzy našli řešení, které manželům nejlépe vyhovovalo. Rozhodující slovo měla v páru čtyřiatřicetiletá Ana. Komunikace s architekty a designéry je ostatně její denní chleba. Pracuje na ministerstvu zdravotnictví jako manažerka zodpovědná za investice a plánování při stavbách a rekonstrukcích slovinských nemocnic.

Může se hodit

Také chcete bydlet v domě svých snů, nebo by vám stačil hezký byt? Vyberte si nemovitost určenou právě pro vás na Reality.iDNES.cz.

Extravagantní stavba na okraji města Vrhnika, vzdáleného jen dvacet kilometrů od slovinského hlavního města Lublaně, byla postavena během jediného roku. Ačkoliv se rodina nastěhovala již před dvěma roky, stále je v domě i jeho okolí co dokončovat. Manželé v domě bydlí zatím s jedinou dcerkou Julijou, ale plánují rodinu rozšířit.

Třípodlažní stavba zapuštěná do svahu se otevírá téměř celoprosklenou stěnou do zahrady a k lesu. Antracitovou fasádu odlehčují modřínové sloupy a panely, které dostanou postupem času typickou šedavou patinu.

Židle jsou černé, kuchyňská linka a stůl bílé. V této domácnosti panuje pevný řád.

Patro s dětskými pokoji bylo v době focení ještě neobývané. Dcerka Julija spí s rodiči v jejich ložnici.

V suterénu je umístěno technické zázemí domu a garáž, společenské patro doplňuje rodičovská ložnice a pracovna. Ve druhém patře jsou dva dětské pokojíky. Dům o obytné ploše 300 metrů čtverečních oplývá volným a ničím nerušeným prostorem.

Udržovat pořádek v tomto velkém domě není tak obtížné, jak se na první pohled zdá. Ana si dala záležet, aby architekti nezapomněli na dostatek úložných prostor, šaten a vestavných skříní.

Ke kuchyni náleží dokonce i prostorná spížka, jakou v dnešních nových domech najdete již jen zřídka. Možnost ukládat věci běžné denní potřeby systematicky na předem určená místa perfektně eliminuje nepořádek a nedochází k chaotickému skladování věcí.

Dům se při pohledu ze zahrady zdá mnohem menší.

Interiéry domu jsou kompletně vyřešené v monochromatickém ladění. Bílý zůstal i krb v centrální části společenského patra. Systém má v tomto domě i rozdělení, jaký nábytek je bílý, jaký černý. Bílé jsou všechny stolařské výrobky včetně kuchyňské linky, černá připadla naopak na sedací nábytek, jídelní i barové židle.

Barvy do domu proniknou možná až s dětskými hračkami. Dcerka ještě donedávna spala v ložnici s rodiči, dětské patro tedy nebylo obydlené. Majitelé se rozhodli nějaký čas ponechat hmotu schodiště bez dalšího zásahu a užívat si čistotu černé masy protínající běloskvoucí halu.

Když ale začala Julija lézt, na černé skulpturální schodiště přibyly nejen dětské pojistky a mechanismy, ale i bezpečné zábradlí. Je vyrobené z nerámovaných skleněných panelů a nenarušuje přísný černobílý diktát.

, pro iDNES.cz