Rodinné domky v bývalých dělnických čtvrtích na předměstích Melbourne převratnými inovacemi zpravidla neoplývají. Malé pozemky a ještě menší rozpočty dlouho brzdily majitele v rozletu.
Vyrůstaly jen skromné domky a v osmdesátých letech byly na původní viktoriánské domy napojovány takřka nekonečné počty přístavků. Jejich rozpínavost končila až tam, kde začínala pozornost ospalého stavebního úřadu.
To vše se ovšem v posledních letech proměnilo. Památkáři začali věnovat větší péči svépomocným úpravám domů a pomalu se proměňují i trendy v oblasti životního stylu.
Z předměstí a pomalejšího tempa života se znovu stává přednost a do ulic se vrací mladé a vzdělané páry s malými dětmi. Podobný příběh potkal i majitele tohoto domu v předměstské části Brunswick.
Manželé se před třemi lety na podzim, těsně před narozením druhého chlapečka, rozhodli pro generální přestavbu domku. K návrhům a později i realizaci přizvali místní architektonické studio Breathe, vedené Jeremym McLeodem. Na projektu spolupracoval také architekt Kai Cheong a designér Tobias Münch. Stavba celkově netrvala ani rok.
Může se hoditHledáte bydlení svých snů? Nabízíme domy, byty i pozemky po celé ČR. Vyberte si nemovitost na Reality.iDNES.cz. |
Architekti dům zdvihli o patro a snažili se ukrojit co nejmenší prostor z již tak malé zahrady. Plochu domu se podařilo zdvojnásobit na téměř dvě stě metrů čtverečních. Majitelé si přáli obvyklou strukturu členění domu, kde přízemí patří společenské a sdílené zóně, zatímco v patře jsou pokoje zajišťující soukromí.
Architekti přízemní prostor na pomalu se svažujícím pozemku navíc rozčlenili díky částečnému zapuštění a hře s výškou podlah. Byt tak vypadá větší a působí efektněji, vznikla ale zároveň malá a intimní zákoutí.
V domě tak jsou například hned dvě jídelny: jedna větší, slavnostnější, ve které může pohodlně stolovat až deset strávníků, a druhá menší, zakomponovaná do niky pod oknem v kuchyni a využívaná jen nejužší rodinou. Takovýto malý jídelní kout si přál sám majitel domu, protože si ho pamatoval z dětství a chtěl, aby podobné příjemné chvilky měli možnost zažít i jeho synové.
Ač se z pohledů na exteriér domu nemusí zdát, studio se drželo tradic a nehrnulo se příliš ani do materiálové modernizace. Nové využití našly nejen materiály přímo z bouračky domu, ale například i prkna a trámy z jiných domů.
Architekti je za pomoci stavební firmy Keenan Built směňovali i na aukčních a prodejních internetových serverech. S patinou a duchem doby tak jsou vyrobené i lavice, knihovny, police v jídelně nebo některé parapety. Z recyklovaných cihel je i zeď mezi sousedním domem a terasou a palubky v soukromém patře.
Velký jídelní stůl byl také vyroben z již dříve použitých prken, podle návrhu Tobiase Müncha. Na podobě interiérů se podílela i designérka a majitelka módního butiku Tamara Veltreová, která se studiem Breathe Architecture spolupracuje.
Veltreová také stojí za nápadem prezentace bytu, kde jinak vládnou dva malí raubíři, neotřelým způsobem, jaký můžete vidět na uměleckých fotografiích. Výsledek se dostavil s vydatným přispěním profesionálních tanečníků a modelů z agentury The Social Studio.
Architekti McLeod s Münchem šli ve svých návrzích také proti módní vlně velkých prosklených ploch. Sice dopřáli domu dostatek přirozeného světla, ale vyvarovali se velkých a obtížně udržovatelných oken. Situaci řešili spíše větším počtem menších oken.
Domu vládne domácká a teplá atmosféra, které napomáhá i bohatá textura přírodního dřeva a na míru vyrobený nábytek, částečně lakovaný citronovým odstínem žluté, s pestrobarevnými doplňky. Nábytek a svítidla majitelé pořídili v showroomech společnosti Living Edge, textil je od firmy One Night in June. Příjemný efekt doplňují leštěné betonové podlahy.