Hlavní obytná část domu je orientována na jih.

Hlavní obytná část domu je orientována na jih. | foto: Koichi Torimura

Rodina si postavila dům z betonu. Celý prostor rozdělují malé příčky

  • 128
Mladí manželé z Nagana očekávali narození prvního potomka a přitom stále bydleli na studentských kolejích. Bylo třeba začít jednat. Od prvního nápadu k realizaci ale vedla dlouhá cesta. Do vlastního se stěhovali, až když syn oslavil druhé narozeniny.

Dům pojmenovaný Hnízdo nenese své jméno náhodou. Japonský architekt Takuya Tsuchida z jokohamského studia No. 555 se při navrhování inspiroval v přírodě a vytvořil odvážně řešené bydlení pro mladou a nenáročnou rodinu.

Návrhy ve spolupráci s klientem tvořil Takuya Tsuchida od května 2009 do března 2011. Samotná konstrukce hrubé stavby pak trvala tři měsíce, dokončovací práce zabraly další dva. Na konci září loňského roku se majitelé mohli do domu nastěhovat.

Rodinný dům z betonu

Výchozím bodem byl podlouhlý pozemek o rozloze 335 metrů čtverečních, který mladému páru koupili rodiče. Leží na okraji klidné vilové čtvrti a je ohraničený málo frekventovanou silnicí, polem a stávající zástavbou rodinných domků.

Tsuchida navrhl prostý obdélníkový dům s terasou a dvorkem orientovaný od severu, kde je vstup do domu, k jihu, kde ústí obývací pokoj do zakládané malé zahrady. Obě kratší stěny domu jsou plně prosklené.

Prostor domu o rozloze téměř sto metrů čtverečních je koncipován jako dlouhý a nepřerušený tunel, kterému dodává rytmus jednotlivých obytných zón jen uspořádání nábytku a různě vysokých dělicích polopříček. Ty také částečně slouží jako úložné prostory. Rodina tak tráví většinu času společně.

Za zádveřím domu je rodičovská ložnice s nejvyšší polopříčkou, na kterou navazuje budoucí dětský pokojík s tradičními tatami. Ten má již polopříčky nižší. Navíc je umístěný asi padesát centimetrů níže než zbytek bytu.

Poslední v řadě je kuchyňský kout, který opakuje jak kompozici úhlů předcházejících dvou ložnic, tak materiálové pojetí: dřevěné vnější stěny z přírodního masivu se uvnitř střídají s bíle lakovanými dvířky.

Dům je jako dlouhý a nepřerušený tunel, kterému dodává rytmus uspořádání nábytku a různě vysoké dělicí polopříčky.

S kuchyní sousedí jídelní kout s masivním dubovým stolem s lavicí a dvěma židlemi a skromný obývací pokoj se sedačkou a zavěšeným minimalistickým krbem.

Jediným intimně odděleným prostorem je koupelna s toaletou. Společné spaní, které tímto uspořádáním vzniká, není ve středoevropských poměrech standardní, japonská kultura ale tento styl nijak negativně nevnímá.

Hnízdo připomíná budova i zvenčí. Je částečně zapuštěná do terénu a struktura betonové fasády z obdélníkových zvlněných pásů má připomínat čerstvě upletené hnízdo. Rodina plánuje v příštích letech vytvořit na valech bohatou zahradu, v jejíž husté zeleni se bude domek doslova ztrácet.

Díky připojení krátkého křídla s koupelnou vznikla malá soukromá terasa.

Samotná konstrukce hrubé stavby trvala tři měsíce, dokončovací práce zabraly další dva.

Interiér je zařízený v minimalistickém stylu, v jednotlivých zónách je jen základní nábytek. Manželé totiž stále studují. Stěny jsou z šedých OSB desek z dřevní štěpky natřené bílou barvou. Šedá a bílá barva vládne celému interiéru.

V obytné části je na podlaze masivní dubová podlaha, ve vstupní části a koupelně pak betonová stěrka. Surový vzhled domu doplňují střídmě použité romantické prvky s florálními motivy na textilu a kobercích. V předsíni je bílé květinové svítidlo Midsummer Light ze superodolného papíru tyvek, které pro firmu Artecnicu navrhl holandský designér Tord Boontje.

, pro iDNES.cz