Manželé Carolina Díazová a Oscar Serna začali v nově vznikající ulici v městě Pinto nedaleko Madridu stavět jako první a rozhodli se nepodléhat konvenčnímu diktátu. Sami ostatním nastavili vzhled estetickými měřítky a kritérii, která jsou jim vlastní, aniž by se pouštěli do kompromisů.
Díky důkladnému dialogu a skutečně poctivé práci, při které se ladily nejmenší detaily, se podařilo nejen postavit dům, který vizuálně i prakticky dokonale vyhovuje majitelům, ale i ukočírovat rozpočet podle jejich představ a možností.
Rodinný dům u Madridu |
Cena za metr čtvereční domu, včetně relativně drahé parcely, v přepočtu nepřekročila 54 tisíc korun. Strop pro realizaci stavby byl nastaven na rovných šest milionů korun.
Sledovat i tyto veskrze praktické roviny je podle autorů skutečnou architekturou, což si ovšem velké množství absolventů stavebních a architektonických fakult neuvědomuje.
Španělský baby boom ze sedmdesátých let minulého století v kombinaci s trendy chápáním práce architekta a designéra, kdy se na tyto školy vrhaly celé ročníky maturujících studentů, způsobil, že jeden z největších převisů nepracujících absolventů je právě v této branži, kde krize sebrala tisíce pracovních míst.
S nedostatkem práce se ovšem nemusí potýkat trojice autorů domu v Pintu nedaleko Madridu. Architekti Ignacio Borrego, Néstor Montenegro a Lina Toroová založili před deseti let architektonické studio Dosmasuno arquitectos.
Všichni tři mladí tvůrci měli možnost pracovat i v zahraničí, kde nabrali cenné zkušenosti, například Borrego byl součástí týmu slavného holandského studia MVRDV. Dnes je jejich studio ověnčené téměř třemi desítkami významných mezinárodních ocenění.
V nově vznikající čtvrti ve městě Pinto na jižním okraji Madridu vytvořili architekti minimalistický, ale bohatě členěný dům. Dokázali i v dosud velmi nehostinném stavebním prostředí vytvořit zákoutí, díky kterým si každý v rodině může najít vlastní kout pro práci i odpočinek.
Vila ale zároveň poskytuje dostatek prostoru pro společně strávený čas. Nenásilně vznikly i nenápadné a půvabné průhledy mezi jednotlivými částmi domu a budoucími zelenými patii.
Kombinací zapuštěného soklu a šikmé střechy, která vytváří zároveň skloněnou terasu a parkovací stání pro dvě auta, vznikly tři otevřené různorodé prostory.
Systém typických španělských stinných patii je doplněný o do země zčásti zapuštěný obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, který se v žhnoucích letních dnech tolik nepřehřívá.
Do ulice je pak situován kvádr se samostatnými pokoji, který může později dcera využívat i k vlastnímu nezávislému bydlení. Jako stuha dům rámuje zelené zábradlí. To bude v budoucnu sloužit i jako úpony pro popínavý břečťan.
Manželský pár úředníků na prahu čtyřicítky s jedinou dcerou začal dům stavět v dubnu roku 2009 a hotovo bylo o rok později, v dubnu 2010.
Originální nádech domu dodává schodiště vedoucí z jídelny do rodičovské ložnice, vytvořené z černé oceli. Subtilní jednoduché tvary jednotlivých schodnic jsou doslova sochařským dílem.
Architekti na přání majitelů do domu navrhli jen jediný kus nábytku: skleněný jídelní stůl. Ostatní zařízení si manželé po konzultaci se studiem vybírali sami. Drželi se neutrální bílé a černé barvy a jednoduchých linií. Volba většinou padla na designové, desítkami let prověřené kousky, které doplnili levným nábytkem z Ikea.