Díky tomu se zabrání nebezpečným pádům materiálu a také úniku velkého množství prachu. Z dálky vypadají budovy jako kokony, nebo obří umělecká díla, které vytváří ve veřejném prostoru americký výtvarník bulharského původu Christo se svou ženou Jeanne-Claude.
Zahalené budovy v Číně |
Umělecký pár se proslavil instalacemi, při nichž zahaloval předměty denní potřeby, přírodní objekty a budovy. Nejslavnějším projektem bylo zabalení Říšského sněmu v Berlíně 17. června 1995.
Na zahalení bylo potřeba sto tisíc čtverečních metrů nehořlavého polypropylenu, pokrytého hliníkovou vrstvou.
K tomu patnáct kilometrů provazu. Na povolení čekali umělci 24 let. Sněm dokázali zabalit za osm dní. Dílo vidělo pět milionů lidí.
V Hongkongu ale rozhodně nejde o umělecké dílo, ale o každodenní realitu. Když obalené stavby fotograf Peter Steinhauer uviděl, okamžitě si vzpomněl na slavného umělce Christa a jeho díla. V Číně je to ale tradiční způsob ochrany domů během výstavby.
Budovy jsou zabalené do barevného materiálu, který chrání okolní zástavbu a kolemjdoucí od pádu předmětů ze staveniště. Na snímcích vypadají různobarevné domy krásně i děsivě zároveň. Působí neobydleně, ale v některých během rekonstrukce stále žijí lidé. Pouze mají výhled zakrytý látkou, píše portál o architektuře a designu Inhabitat.
Zabalený Říšský sněm v Berlíně - Christo a Jeanne-Claude.
Steinhaur žije a pracuje v Asii 21 let a říká, že to vůbec není neobvyklé, bydlet v bytě a zažít celou přestavbu s okny pokrytým hedvábím. Série fotografií s názvem Cocoon se snaží zprostředkovat ohromující vizuální efekty, které monoliticky zahalené budovy vytvářejí.
Podle Steinhauera musí být budovy v Číně zabalené, bez ohledu na to, zda jsou ve výstavbě, procházejí rekonstrukcí, nebo čekají na demolici. To diváka mate, dílo totiž v sobě spojuje tvůrčí proces s naprostou destrukcí.
