Na pravé straně přístavby je terasa.

Na pravé straně přístavby je terasa. | foto: Studio Toast

Starý dům je včetně rekonstrukce a nábytku přišel na dva miliony korun

Návrh rekonstrukce cihlového domku z 19. století svěřili manželé architektu Sládečkovi ze studia New Work. Zařízení interiéru si pak majitel jako absolvent nábytkářské průmyslovky vymyslel sám. Vznikl tak osobitý prostor rámovaný z jedné strany červenou přístavbou.

V malé středočeské vesnici s krásným okolím plným lesů a rybníků stojí dnes zrekonstruovaný dům už hodně dlouho. "Předchozí majitel mi dal složku starých dokumentů, ve kterých jsem ve smlouvě z roku 1890 našel zmínku o předešlé z roku 1881. V ní František Klodoun postupuje polovinu domu manželům Divišovým. Původ domu tedy předpokládám někdy kolem roku 1870," vysvětluje Petr.

Téměř ruina

Petr dům kupoval v roce 2002, kdy byl v dosti žalostném stavu. Měl vlastně pouze obvodové stěny, původní stropní trámy bez stropů, sedlovou střechu a nová vsazená okna, která dovnitř pouštěla velmi málo světla. "Stěny jsou zděné z klasických i nepálených cihel a také z kamene, zřejmě z toho, co bylo právě po ruce," vzpomíná majitel. Dům není podsklepený, v podkroví byla původně půda na seno s přístupem zvenčí.

Oba domy mají nyní vlastní zadní zeď, mezera mezi nimi již odpovídá normám.

Červená přístavba slouží jako praktická předsíň.

Rekonstrukce byla komplikovaná tím, že stavba měla původně jednu celou stěnu společnou se sousedním domem, oba objekty byly dokonce vzájemně propojeny okapy. Navíc v místech, kde je dnes krb, stál chlívek pro kozu se samostatným vchodem.

"To mělo za následek ztrouchnivění tří trámů vlhkostí a močovinou. Trámy jsem musel nechat vyměnit a postavit novou zeď, která je dnes přibližně deset centimetrů od stěny druhého domu, přesně tak, jak předepisuje norma," popisuje Petr.

Obývací prostor zaplnily hudební nástroje, manželka je hudebnice.

Nová dispozice

Současné uspořádání místností vzniklo podle návrhů architekta Svatopluka Sládečka ze studia New Work, který manželům po konzultacích o jejich představách života v domě předložil několik návrhů dispozičního řešení. Vybrali si ten, který jim byl nejbližší.

"Návrhy se od sebe lišily, každý nabízel originální řešení prostoru. Bylo opravdu z čeho vybírat. Architekta Sládečka jsem oslovil proto, že jsem znal jeho domy, které navrhoval. Navíc malý dům za Prahou je pro něho zakázka, ke které i při svém pracovním vytížení a širokém záběru přistupuje se zájmem, citem, vtipem a kreativně, bez povýšeného rutinního pohledu," vysvětluje Petr.

Původní stav

Základní rekonstrukci, při které využívali hlavně malé firmy, skončili v roce 2004. V průběhu dalších čtyř let manželé dodělávali interiér a jezdili sem pouze na víkendy.

Přístavba jako předsíň

Nepřehlédnutelnou venkovní dominantou domu je jeho přístavba z tvárnic Ytong, obložená palubkami natřenými na červeno. Tvoří základnu malé terasy a zároveň jsou v ní umístěné vestavěné skříně a věšák. Botník je šikovně schovaný uvnitř skříní. Přístavbu, která je vlastně předsíní, oddělují od obytného prostoru posuvné skleněné dveře.

Přízemí za nimi obsahuje volně propojenou kuchyň s velkým jídelním stolem s obývací částí s krbem a meziprostorem s klavírem. "Ten ale teď, dva roky po narození syna, slouží jako herna, ostatně stejně jako celý dům," poznamenává s úsměvem majitel.

Přízemí má dále samostatný záchod a oddělenou koupelnu se sprchou. Schody do patra jsou kovové. Pod nimi se za klavírem ukrývá elektrický kotel napojený na teplovodní radiátory a také bojler.

Tam, kde býval kozí chlívek, je nyní krb.

V podkroví pak najdete malou pracovnu, ložnici se vstupem na terasu, dětský pokoj a koupelnu s vanou. Spodní část a podkroví propojuje otevřený prostor s obnaženými trámy natřenými bílým Balakrylem, které propouštějí světlo ze střešního okna do přízemí.

Výhodou je i to, že teplo z krbu s litinovou vložkou může volně stoupat do podkroví. "Otevřený krov je také výborný pro komunikaci mezi patry. Například když se volá: večeřééé!" usmívá se Petr.

Nábytek si vymýšlel sám

 Ačkoli Petr v nábytkovém průmyslu nikdy nepracoval a živí se jako filmový technik, má vystudovanou nábytkářskou průmyslovku v Bystřici pod Hostýnem. Na výsledné podobě interiéru je to rozhodně znát. "Vždycky jsem si vymyslel, jaké rozměry i z jakého materiálu má nábytek být, konečné rozkreslení a výrobu pak měli na starost řemeslníci, zejména Truhlářství Ondřej Blažek," popisuje majitel.

Náklady

Pořizovací cena domu:
650 000 Kč
Odhad ceny rekonstrukce: 1 500 000 Kč

Částka zahrnuje: stěny a příčky z tvárnic Ytong s perlinkou a hrubou omítkou, podlahy, stropy se dvěma dřevotřískovými záklopy, izolace Orsil mezi trámy, sádrokartonové podhledy s omítkou, terasy ze dřeva ipe, dřevěná eurookna, zednické, instalatérské, topenářské a elektropráce, dveře, střechu z pálených tašek a hliníku, krb, schodiště a nábytek.

Kromě jiného tak vznikl i vysoký stůl s dubovou dýhou v kuchyni, kolem kterého se odehrává hlavní dění v domě. Stejně praktické jsou vestavěné skříně v předsíni, které mají korpus z dřevotřísky s laminem a dveře s dubovou dýhou ošetřenou olejem.

Manželé upřednostňují přírodní materiály, a tak jsou i podlahy z dubové mozaiky olejované na bílo. Jejich realizaci měla na starost firma Davida Khaina, která dělala také terasy ze dřeva ipé. Přírodní atmosféru domu umocňuje krb, který slouží pro přitápění. Zasazený je doprostřed obývacího prostoru, který si majitel zařizoval také sám. Je na něm vidět, že rodina žije hudbou a podle výzdoby stěn miluje i kvalitní umění.

"Máme rádi náš dům," říká majitel. "Vyhovuje nám jeho velikost – dá se uklidit a v zimě vytopit – i jeho dispozice. Líbí  se nám hlavně příroda. Dříve jsme bydleli v centru Prahy, což má své kouzlo, ale s narozením dítěte jsme se natrvalo odstěhovali na venkov. V létě se otevřou dveře na zahradu a život v domě získá další rozměr," tvrdí Petr.

"Dům zařizuji sám, jak to cítím. Je dobře, že jsme ho koupili ve špatném stavu. Měli jsme tak volnou ruku při rekonstrukci a nemuseli se držet toho, co už někdo před námi udělal ‚pěkné‘," dodává.

Více se dočtete v časopise Domov č. 3/2011.