Dřívější stavitelé domů přirozeně reagovali na podobu místa pro stavbu, na konfiguraci terénu, na historické směry cest, na vytyčené hranice pozemků. Nebyl pro ně problém zahnout zeď, nároží vyzdít v tupém nebo ostrém úhlu. Snažíme-li se dnes projevit kulturnost, dáváme domům krytinu z barvených betonových tašek, opatřujeme je valbami, vikýři, klenbičkami a rizality. Ale staré věci se nedají nově vyrobit.
Novostavby ve staré zástavbě
Staré znakosloví dnes nelze používat bez trapného a bezobsažného napodobování. Profilované omítkové římsy nemohou být z polystyrénu a kamenné kuželky ze sádry. Lze použít stylizaci, někdy citaci, ty jsou však tvůrčí - nesou v sobě riziko omylu, ale také možnost návaznosti.
Období postmoderny, které především vařilo podle tohoto receptu, už odeznělo, přesto však princip hledání inspirace v minulosti i v budoucnosti zůstává v platnosti. Jsou i jiné ismy - neofunkcionalismus, minimalismus. Dědictví moderny. Domy ušlechtile jednoduché, proporčně vyvážené, s dokonalým detailem materiálovým a konstrukčním. Funkcionalistická tradice je v Česku zvláště živá.
Novodobý urbanismus
Díváme-li se na schémata historických sídel, vidíme, že páteří obce je cesta nebo silnice, vodní tok... Struktura zástavby reaguje na topografii místa, v centru je náves nebo náměstí, při ní nebo na návrší kostel či kaple. Citlivost k místu vyplývala z respektu k dílu předků a z toho, že tehdejší stavebníci pracovali vlastníma rukama.
Urbanismus obytných enkláv stavěných v současnosti často na původní konfiguraci terénu nedbá; jako první přijíždějí na staveniště buldozery a území zplanýrují do roviny nebo šikmé plochy. Stavební parcely plošně rozdělují celý prostor obvykle na co nejvíce stejných čtvercových nebo obdélníkových pozemků rozměrů právě takových, aby na nich bylo možné postavit izolovaný (cca 600 m2) nebo řadový dům (300 až 400 m2).
Řadové domy vytvářejí dlouhé, tvrdé linie s mnohonásobným opakováním téhož modulového pole domku. Vznikají tak lineární neartikulované "stodoly", které ne náhodou připomínají baráky koncentračních táborů nebo kravíny éry nedávno minulé. Nabízí se otázka, jaká je filozofie velkých makléřských firem, které si mohou dovolit takové velkoplošné kolonie investičně utáhnout.
Právě v téhle velkoplošnosti a nové unifikaci, ne nadirigované předem jako dříve, ale vyšlé z účelového chování investorů a obecně pokleslého vkusu, je, domnívám se, zakopaný pes dnešní bytové výstavby tohoto druhu, příčina "paneláků naležato" (Erazim Kohák) nové doby. Dokud však budou lidé takovéto "domy" kupovat, budou se stavět.
Boj se státní správou
"Povinné" regulativy územních plánů pro výstavbu rodinných domů v satelitech nebo chcete-li v obcích na okraji Prahy či na venkově, tedy dvě nadzemní podlaží nebo jedno nadzemní podlaží a obytné podkroví, sedlová střecha 40° až 45°, určitá výška střešní římsy a výška hřebene, jsou k ničemu. Jsou spíš zavádějící a škodlivé. Vytvářejí jakési předpoklady toho, že v obci nebudou rodinné domy ve tvaru kostky, mnohem víc však brání vzniku dobré architektury, zatímco ony ovikýřované, oklenbičkované domy s pokaženými prvky chalup, zámků, haciend a bungalovů na jedné hromadě jsou v normě.
Není pravda, že nivelizovaný tvar a nivelizovaná výška jsou zárukou kvality prostředí. Jsou leda znakem nudy, a to v lepším případě. Princip kontrastu je stejně nosný jako princip harmonie a souladu, je-li použit oduševněle a bez lhostejnosti k souvislostem.
|
O architektovi |
|
Akad. arch. Petr Kovář, autorizovaný architekt |
 Tento nově postavený dům splňuje představy Petra Kováře o kvalitní stavbě ve všech směrech. Je zajímavý po architektonické stránce, má nápad, a přesto neruší. |
 Výhodou rodinný domů je větší soukromí a zahrada. |
 Práce Akad. arch. Petra Kováře - rekonstrukce myslivny v Jabkenicích |
 Práce Akad. arch. Petra Kováře - rekonstrukce myslivny v Jabkenicích |
