Nepozornost se totiž nevyplácí. Znám krásný (i když, jak se to vezme) příklad. Pan Nešťastný si pořídil byt bratru za čtyři miliony korun. Prochází si tak s komisí při předávání svůj nový domov a v kuchyni jeho manželku zaujme krásná baterie. "Tu jsme si objednali, miláčku?" ptá se muže. "Jistě, stála vás také pěkné peníze," říká za pana Nešťastného činovník investorské firmy. Manželka zkouší baterii, točí s ní nad dřezem, je nadšená. Otáčí pákou do leva, čeká, čeká a čeká. "Ta voda je sotva vlažná," konstatuje překvapeně. Činovník nemůže věřit: "Ale nepovídejte, to není možné," odpovídá se smíchem.
Pointa je prostá. Po konzultacích s projektantem, architektem, specialistou na plynové kotle, kterým byl byt osazen, se zjistila jednoduchá skutečnost: Vzdálenost kotle od baterie byla příliš dlouhá (případně výkon kotle příliš nízký - jak se to vezme). Rozumně teplá voda se po delším nepoužívání kohoutku dostavila až za čtyři minuty a dvacet vteřin, za tu dobu vyteklo zbytečně asi patnáct litrů vody. I při běžném užívání se teplota ustálila nejříve během tří minut, kdy se střídala teplá se studenou podle nálady. Ani tak však finální teplota nepřelezla přes třicet stupňů Celsia.
Reakce projektanta pana Neštastného dorazila: "Konec konců, co byste dělali s teplou vodou v kuchyni. Vždyť máte myčku nádobí."
Před inzultací ho zachránili vlastními těly kolegové.
Ovšem stavební práce byly provedeny přesně dle projektu, který budoucí majitel svým podpisem potvrdil, takže na standardní reklamaci nebyla šance.
Pan Nešťastný nyní stojí před těžkým rozhodnutím: Jít do sporu s projektantem kvůli nesplnění obvyklých podmínek smlouvy, tedy že v kuchyni se rozumí teplá voda samo sebou, nebo posílit kotel o zásobník či se smířit s tím, že za svých několik milionů prostě bude umývat ovoce v koupelně.
Příběh v sobě nese řadu poučení.
Jedno je základní. Nevěřte odborníkům, protože svoji práci vykonávají často laxně, bez zájmu, jsou najati investorem a jdou mu na ruku.
Sežeňte si vlastního člověka, který za vás všechno překontroluje a prověří. Ušetříte si peníze, ale hlavně zdraví.
Pointa je prostá. Po konzultacích s projektantem, architektem, specialistou na plynové kotle, kterým byl byt osazen, se zjistila jednoduchá skutečnost: Vzdálenost kotle od baterie byla příliš dlouhá (případně výkon kotle příliš nízký - jak se to vezme). Rozumně teplá voda se po delším nepoužívání kohoutku dostavila až za čtyři minuty a dvacet vteřin, za tu dobu vyteklo zbytečně asi patnáct litrů vody. I při běžném užívání se teplota ustálila nejříve během tří minut, kdy se střídala teplá se studenou podle nálady. Ani tak však finální teplota nepřelezla přes třicet stupňů Celsia.
Reakce projektanta pana Neštastného dorazila: "Konec konců, co byste dělali s teplou vodou v kuchyni. Vždyť máte myčku nádobí."
Před inzultací ho zachránili vlastními těly kolegové.
Ovšem stavební práce byly provedeny přesně dle projektu, který budoucí majitel svým podpisem potvrdil, takže na standardní reklamaci nebyla šance.
Pan Nešťastný nyní stojí před těžkým rozhodnutím: Jít do sporu s projektantem kvůli nesplnění obvyklých podmínek smlouvy, tedy že v kuchyni se rozumí teplá voda samo sebou, nebo posílit kotel o zásobník či se smířit s tím, že za svých několik milionů prostě bude umývat ovoce v koupelně.
Příběh v sobě nese řadu poučení.
Jedno je základní. Nevěřte odborníkům, protože svoji práci vykonávají často laxně, bez zájmu, jsou najati investorem a jdou mu na ruku.
Sežeňte si vlastního člověka, který za vás všechno překontroluje a prověří. Ušetříte si peníze, ale hlavně zdraví.
