Z dostupných možností nám vyhovovala pouze jedna půda o rozloze 150 metrů čtverečních. Byla v domě bez výtahu, navíc na dost hlučném místě. Kromě bezpečného způsobu zateplení a dispozice, která je na půdě vždy omezená konstrukcí krovu a komínovými tělesy, jsme museli vhodně vyřešit také dostatečnou zvukovou izolaci. Dole na ulici totiž dosahovala hladina hluku 78 dB a hygienici ke kolaudaci požadovali v bytě maximálně 40 dB ve dne a 30 dB v noci.
Dispoziční řešení vycházelo z našich požadavků na soukromí jednotlivých členů a společný obytný prostor, který měl být spíše kuchyní s jídelnou než klasickým obývacím pokojem.
Podkroví v rušné ulici |
Menší koutek se sezením je určen ke sledování televize, ale centrem společenského života měl být velký jídelní stůl, kde se všichni scházíme.
V návaznosti na kuchyň jsme do střechy zapustili menší terasu, aby byl k dispozici také venkovní prostor.
Dispozici bytu jsme navrhli záměrně tak, aby se v budoucnu dal prostor přestavět na dvougenerační byt (3 + 1 a garsonku), ve stěnách jsou proto předem připraveny voda a odpad.
Od začátku jsme počítali s co nejlevnějším vybavením. Záměrem bylo vytvořit jednoduchý interiér. Při stavbě však docházelo k mnohým kompromisům. Někdy z finančních důvodů (například se musela použít stará kuchyň z předchozího bytu), ale většinou proto, že předem nevyřešené detaily zpracovali řemeslníci tak, jak byli zvyklí z jiných staveb.
S hnilobou stropních trámů si majitelé poradili
Prvním nezbytným krokem bylo posouzení konstrukce krovu a nosných částí budovy statikem na základě stavebního průzkumu. Sondy do podlahy půdy prokázaly na několika místech hnilobu stropních trámů až z padesáti procent. Už při navezení materiálů by se podlaha mohla propadnout.
Nejjednodušším řešením bylo ponechat původní strop uzavřený (včetně násypu a dlažby), postavit novou samonosnou podlahu a při stavbě se vyhnout všem mokrým procesům, které by do staré konstrukce mohly vnést další vlhkost.
Na novou kuchyň nezbyly peníze, kuchyňská sestava se použila z předcházejícího bytu, jenom se doplnila deskami MDF a drátěnými košíky.
Půdní vestavba má oproti domu s plochou střechou riziko navíc, a tím je zateplení šikmé střechy. "Učebnicová" dvouplášťová střecha s větrací mezerou je velmi choulostivá na jakoukoliv chybu jak při návrhu, tak i při realizaci.
Stačí dodat jiný druh hydroizolace, než předepisuje projekt, špatně napojit parozábranu nebo ji proděravět zásuvkou a po krátké době se musí měnit promáčená tepelná izolace: rozebrat celou střechu a z dokončeného interiéru udělat opět staveniště. V ještě v horším případě dřevěné krokve, které jsou uzavřené mezi promáčenou izolací, pomalu napadá hniloba.
Z tohoto důvodu jsme vsadili na nenasákavou tepelnou izolaci nad dřevěnými krokvemi, při které zůstávají uvnitř interiéru a vlhkost je neohrožuje. Zvolili jsme systém Thermodach, dílce z tvrzeného polystyrenu, které se kladou z vnější strany na laťování nad krokvemi, a přímo na ně se pokládá keramická střešní krytina. Pokud se při realizaci vloudí chybička a střecha proteče, nehrozí nic jiného než skvrna na omítce, a ta se snadno přemaluje.
Z kuchyně se vychází na malou terasu do klidnějšího vnitřního dvora. Jižní světlo z terasy prochází přes kuchyň a stěnu z luxfer až na chodbu.
Jediný problém při volbě tohoto systému představovaly zvýšené nároky na zvukovou izolaci. Lehký polystyren tlumí hluk hůř než těžší minerální rohože, ty ale architektka Věra Konečná vyloučila. Polystyren nakonec doplnila z vnitřní strany ještě deskami z heraklitu. Těžký heraklit nejen dobře tlumí hluk, ale navíc v interiéru zastává funkci tepelné akumulace.
Krokve viditelné v interiéru působí trochu "chalupářsky", měly být podle návrhu překryty prodyšnými deskami. Nová podlaha ale zmenšila výšku prostoru o 40 centimetrů, snížení šikmého stropu už tedy nebylo vhodné.
Navržená skladba střechy se osvědčila hned po prvním roce bydlení, kdy střecha protekla při prudkém přívalovém dešti. Jak se ukázalo, veškeré oplechování (kolem štítu, komínů a světlíků) provedli řemeslníci špatně.
Běžný déšť střeše nevadil, ale prudký proud vody nestačilo oplechování odvádět, voda si našla cestu až do interiéru. Kdyby se zvolila běžná skladba střechy, promočená minerální vlna by byla na vyhození, střecha by se bourala a rodina stěhovala.
Obytný prostor je otevřený a volně propojený i s chodbou, kterou prosvětlují stěny z luxfer.
Způsob větrání v hlučné ulici
Samotná upravená skladba střechy by nestačila splnit podmínky hygieniků, stejně důležité z hlediska hluku byly vlastnosti oken. Do ulice máme šest oken a prosklenou stěnu s dveřmi na terasu, k tomu máme osm okýnek ve špičce krovu.
Všechna okna soukromých pokojů jednotlivých členů naší rodiny vedou na severní stranu do hlučné ulice. Vzhledem k umístění schodiště, světlíků, stoupaček kanalizace a rozvodů vody to byla jediná možná orientace.
Své pokoje využíváme také jako pracovny a při práci s počítačem je sluníčko spíše na závadu. Aby se však do pokojů dostalo alespoň trochu slunečních paprsků, je každý pokoj přisvětlen jižním střešním oknem ve špičce krovu, kde vznikly na vestavěném patře prostory na spaní.
V každém pokoji je vestavěné patro na spaní. Obytná plocha tak narostla o 50 m².
Právě tento princip dvojího prosvětlení umožnil splnění našich náročných požadavků na zvukovou izolaci i dostatečné větrání. Ve své podstatě se tyto dva požadavky vylučují.
Dobrou izolaci zajistí jen těsné okno, ale zdravotním problémům a vzniku plísní zabrání jen dostatečné větrání, dokonale těsné okno tedy pouze v kombinaci s řízeným větráním.
Pro nás ale žádné finančně náročné řešení nepřipadalo v úvahu, snažili jsme se vyřešit vše přirozeně už v samotném konceptu. V každém pokoji je proto jak střešní okno, tak i svislé okno ve vikýři.
Koupelna je vybavena velmi levně: jednoduché obklady, kuchyňské dřezy v desce ze spárovky, výklenky jako skříňky překryté zrcadly. Půdorys: všechny soukromé pokoje mají svislá okna ve vikýřích do severní ulice.
Svislá okna do hlučné severní ulice jsou řešena jako špaletová: dokonale těsné eurokno s izolačním zasklením doplňuje další křídlo s jednoduchým zasklením. Třetí sklo vzdálené 15 centimetrů je optimálním řešením z hlediska zvukové izolace.
Střešní okna do dvora už nejsou hlukem zdaleka tolik zatížena (navíc vedou na osluněnou stranu), mají proto v rámech větrací mřížku – možnost větrání při zavřeném křídle. Výsledné měření hluku překvapilo i samotné pracovníky výzkumného ústavu: při největším provozu na ulici bylo uvnitř bytu naměřeno pouhých 32,7 dB.
Chcete získat více tipů o bydlení v podkroví? Klikněte na zivotvpodkrovi.cz. |
Podmínky soutěžePro účast v soutěži zašlete do 31. července text s potřebnými informacemi v rozsahu minimálně jedné rukopisné strany (1 800 znaků) a fotografie v odpovídající kvalitě (rozlišení stačí 72 dpi), nejlépe šířkové. Oceníme také plánek v elektronické podobě a v případě rekonstrukce fotografie původního stavu. Pokud budete ochotni sdělit i částku, kterou jste vynaložili na stavbu nebo rekonstrukci, bude to pro další čtenáře důležitým vodítkem, zda se do podobné akce pustit. V textu nezapomeňte na zajímavé technické detaily a vychytávky, jež jste použili, přidejte jejich podrobnější popis. Obytné podkroví (případně ateliér či kancelář) mohou do soutěže přihlásit jak majitelé, tak nájemci. Upozornění: Příspěvky s nekvalitními fotografiemi či neúplnými podklady nemohou být zveřejněny, redakce si vyhrazuje i výběr příspěvků k zařazení. Harmonogram soutěže:
 Na e-mailovou adresu bydleni@idnes.cz. zašlete co nejdříve:
Projekty budou hodnoceny zejména na základě těchto kritérií:
Bližší podmínky naleznete ZDE. Chcete získat více tipů o bydlení v podkroví? Klikněte na zivotvpodkrovi.cz. |
