Chalupu jsem zdědila po babičce v roce 2006. Okamžitě jsem se pustila do bourání starých králikáren, odvážení suti, zkrátka do úklidu. Můj manžel mi tehdy na rovinu řekl, že už se napracoval dost a že mi s tím pomáhat nebude.
Tak jsem se do toho pustila sama a zjistila jsem, že mi to jde i bez něho. Po roce jsem se rozvedla a z chalupy se stalo moje trvalé bydliště, kde se cítím úžasně. Není to tam zdaleka dokonalé, je to stále chalupářské, ale do paneláku bych se už nikdy nevrátila.
Dům po babičce majitelka postupně upravuje.
Novou podobu zahrady si užívají i čtyřnozí obyvatelé.
Na starém bidle mám pověšenou houpací síť, kde si dávám ranní kafíčko. Síť je špinavá a opršelá, protože ji uklízím jen na zimu. Ale díky tomu se využívá skoro pořád. Dá se v ní ležet v teplé bundě třeba i na podzim.
Když jsou teplé večery, grilujeme, na léto pak vytahujeme nafukovací bazén. Je to jednoduchý a levný luxus, o kterém jsem si v paneláku mohla nechat jen zdát.
Začátky byly těžké, ale ráda na ně vzpomínám. Byla jsem téměř bez peněz a táta mi tenkrát dal radu: „Jsi na vesnici, nakup hodně piva a o pomocníky nebudeš mít nouzi.“
První léto mi začali pomáhat přátelé, kteří mému otci přezdívali pan Lorenc. Vůbec z nás neměl radost, protože se jeho rada zvrhla v jeden veliký mejdan. Přesto jsme tehdy udělali velký kus práce.
Na jedné fotografii na fotce je vidět bývalý dřevník. Vyprázdnila jsem jej, dřevěné části mezi sloupy jsme spálili a časem z toho vzniklo zastřešené sezení. Bohužel rekonstrukce se úplně nepovedla a to je důvod, proč jsem se přihlásila do této soutěže.
Původní vzhled dřevníku z roku 2006.
Při rekonstrukci dřevníku pomáhaly i kamarádky.
Dřevník měl původně hliněnou podlahu. Na podlahu jsme dali beton, ale podcenili izolaci. Hned první zimu se v podlaze objevila veliká prasklina. Nechala jsem kolem dřevníku udělat drenáž a za stěnou izolaci. Pak jsme opravili polovinu podlahy. Neměla jsem tehdy ani sílu, ani finance na opravu podlahy vcelku.
Výsledkem je spojovaný beton, který je zdánlivě rovný. Další zimy však díky izolaci přežil bez puklin. Jenomže otázkou zůstává, co dál. Pokládku prken nebo dlaždic jsem vyloučila, protože podlaha není úplně vodorovná a kolem jsou limitující obrubníky. Nadějí zůstává materiál TopStone s pryskyřicí, která by snad mohla dorovnat menší nerovnosti.
Psí bouda a její okolí v roce 2006
Psí bouda a její okolí v roce 2014
Ve dvou to jde lépe
Jinak v dalších letech začal být život na chalupě po babičce ještě lepší. Našla jsem si skvělého přítele, kterého navíc zahrada a drobné stavební práce baví. Všechny pískovcové zídky jsou jeho dílo. Já jsem tam pískovce dříve měla položené jednoduše jako lem, jen tak v jedné řádce. On si dal práci i s poctivou drenáží, aby nám to časem neujíždělo. Byla to spousta práce, která není vidět.
Po letitých bojích se slimáky jsem si pořídila kachny - indické běžce (více o nich zde). Zatím to jsou mláďata, takže nejsou pořádně vybarvená, ale až dospějí, tak budou barevné podobně jako bažanti. Přítel jim narychlo lesnickým pletivem oplocuje loučku za stodolou.
Je jich dvanáct a potřebují větší výběh. Na záhonech na dvoře mám totiž začaly spásat rajčata, kedlubny, dýně. Přiznávám, že je to hlavně naše chyba. Když jim dojdou granule nebo zrní a my si toho včas nevšimneme, pustí se do něčeho zeleného na záhonu, ale jinak je s nimi legrace. Na jedné fotce mám malé záhonky ze starých kol po traktoru. Rostou tam kedlubny. Ten krajní, oholený, to je jejich práce. Ale nemůžu si na ně stěžovat.
Kachny (indičtí běžci) se občas místo do slimáků pustí i do plodů, které jim nepatří.
Před domem na návsi jsem vysadila stromořadí sedmi lip malosdrčitých a k prastaré jabloni vysadila himalájské růže, které prý dorostou až do deseti metrů. To se zatím bohužel fotit nedá, ale mám radost, že okolí domu je stále hezčí. Také je mi líto, že jsem se s focením rozhoupala dost pozdě.
Na předzahrádce pěstuji růže Davida Austina. Třeba takový William Shakespeare je nepřekonatelný. Je škoda, že fotka je v tuto dobu fádně zelená. Měla bych zahradu doplnit o květiny, které kvetou později. Jak to bude vypadat, teprve uvidíme.
Břeh je čerstvě osázený. Je docela prudký a kůra má tendenci sjíždět dolů, proto tam dáváme půlkulatiny a ploché kameny. Doufám, že se všechno ujme a časem se to zazelení. Přítel na dvou místech postavil schody, takže to lze bez hrozícího pádu obejít i horem. A to je tak všechno. Už musím končit a jít zalévat.
Takto vypadala zahrada v roce 2006, ještě se starou králíkárnou.
Dnešní výhled od stodoly, už bez králíkárny
Soutěž O nejlépe upravené okolí domuPříspěvky do soutěže je nutné zaslat nejpozději do 6. července 2014, a to e-mailem na adresu bydleni@idnes.cz. Musí obsahovat:
Bližší informace k soutěži zde. Jednotlivé příspěvky zveřejní redakce nejpozději do 14. července 2014. Se jmény vítězů, které vybere odborná porota, se čtenáři seznámí nejpozději do 30. července 2014. Výherce získá materiál TopStone podle vlastního výběru, a to včetně pokládky v celkové hodnotě 20 tisíc korun na již zpevněnou plochu o velikosti 20 m2. Druhou až čtvrtou cenou je 100% sleva na nákup materiálu ve variantě říční kámen (cena 379 Kč/m2) a 50% sleva na nákup materiálu mramor (cena 484 Kč/ m2) na velikost plochy 20 m2. Upozornění: Příspěvky s nekvalitními fotografiemi či neúplnými podklady nemohou být zveřejněny. Redakce si vyhrazuje i výběr příspěvků k zařazení. |
Popínavé růže se pomalu, ale jistě rozrůstají.
