Přestože by mohla posílat dceru do kuchyně na pamlsky zadním vchodem, každý den jí vaří. Denise Courne Glozová, majitelka francouzské restaurace Chez Marcel v pražské Haštalské ulici, zvládla zařizování se stejnou virtuozitou jako gastronomii.
Prozraďte, jak přenést trochu pařížského espritu do české kotliny?
Asi se ptáte na zařizování, ale musím předeslat, že bez dobrého francouzského jídla to nepůjde. Ráda vařím a mám i několik vynikajících, tak trochu tajných rodinných receptů. Jenže k vaření potřebuji kvalitní kuchyň. Takže právě tou jsem ve svém bytě začala. Je docela moderní, bílá, s říčními oblázky na zdi. Miluji totiž přírodní materiály.
Denise Courne Glozová s dcerou
Podařilo se vám spojit několik stylů v jednom interiéru, přesto působí celek harmonicky. Mají Francouzi pro kombinování nějaký zvláštní smysl? Čechům se to totiž zatím příliš nedaří.
Francouzi kombinují předměty, které vyprávějí příběh, a to pak vcelku funguje docela dobře. Pořídila jsem si například jídelní stůl vyrobený z parket z jednoho francouzského zámku a nad něj pověsila světla ze staré české továrny. Na stěnu jsem pověsila tovární okno, jehož tabulky jsem vyplnila zrcadly, takže vedle moderní kuchyně stojí tak trochu feudální prvek ozdobený několika solitéry, které pamatují průmyslovou výrobu. A jde to.
Takže byste spíš doporučila nákupy v designových obchodech, nebo procházky starými továrnami?
Obojí. Ačkoliv s těmi opuštěnými továrnami to berte s rezervou. Je tam totiž dost zima a neútulno. Řadu industriálních zařizovacích předmětů dnes koupíte v obchodech, kde je nabízejí repasované a vyčištěné. Nicméně nezmínil jste třetí důležitý zdroj, a to jsou předměty z cest. Lidé by si měli přivážet drobnosti z dovolených, pokud se jim opravdu líbí. Mám na podlaze koberce z Dagestánu a na zdi například zrcadlo z Indie. Můj vztah k nim je docela jiný, než kdybych je koupila v obchodě v sousední ulici.
Hlavní prostor je zařízen kombinací klasického nábytku, kousků ve stylu etno a zcela bílé kuchyně s povrchem v bílém laku. Mnoho předmětů si majitelka přivezla z četných cest.
Váš koncept zařizování zní velmi étericky, ale zdá se mi, že jste vůbec neřešila praktickou stránku bydlení, například ukládání.
Pokud o zásadních věcech nemluvím, neznamená to, že je nevnímám. S ukládáním jsem začala hned po kuchyni. V bytě jsem vybudovala velké množství úložných prostor, ale většinou jsou součástí vestavného nábytku a host si je ani neuvědomuje. Tak to má být. Své místo mají zimní kabáty, pračka, sušička, boty, deštníky i kabelky. Vidíte je někde?
Abych se přiznal, nevidím.
Pak je vše správně. Zabudované skříně jsou v předsíni, ložnici i jiných místnostech, ale téměř splývají s prostorem.
V pokoji dcery jste ale nekombinovala.
Nebylo to nutné. Juliana chtěla jen příjemný a hravý interiér, v němž se nebude cítit jako na nádraží. Abyste rozuměl, v tomto bytě jsou dost vysoké stropy, a zatímco v jiných místnostech jsem prostor zútulnila velkými solitéry, u dcery jsem musela zvolit starý dobrý trik – horizontální pruhy. Vhodně opticky snížily strop a vlastně rozsvítily interiér.
Vysoké stropy v dětském pokoji vyřešila majitelka horizontálními pruhy v zelené barvě, které také opticky rozšiřují prostor.
Pochopil jsem, v čem Češi nejvíc chybují při zařizování. Kde pak dělají největší chybu v kuchyni?
Budete se divit, ale nezvládají obyčejnou jíšku. Hodí na pánev lžičku másla a hromadu mouky, pak ji nervózně kvedlačkou honí sem tam a kroutí hlavou, že se jim to zdrclo. Na správnou jíšku máte dát tolik vysokoprocentního másla (což české není), kolik dáte mouky, vše míchat, až se začne trhat a po delší době se zase smetanově spojí… A pak ještě trochu prohřívat. Při vaření Francouzi preferují dobré suroviny, čas a rozvahu. Myslím, že při zařizování to mají stejně.
