Slunéčka mohou nahradit chemický postřik

-
Armáda housenek je postrachem každého pěstitele. Než stačí sklidit salát či jiné dary zahrady, udělají to za něj nenasytní záškodníci. Zahradník pak stojí před rozhodnutím, zda použít plechovku s jedem, nebo hledat jiné způsoby, jak se škůdců zbavit.

"Zeleninu na vlastní zahradě jsem si začala pěstovat právě proto, aby byla bez chemických postřiků a hnojiv," svěřuje se Jitka Malátková ze Sedlčan, jejíž úrodu letos napadly housenky Běláska zelného. "Když jsem viděla tu spoušť, také mě napadlo použít chemii. Působí sice rychle, ale je jedovatá. To bych si salát rovnou mohla jít koupit do krámu." Mnoho lidí si dnes neklade za cíl na svých zahrádkách vypěstovat levnější zeleninu než v obchodě. To v konkurenci s dnešními supermarkety už snad ani není možné. Zůstává jim však radost ze zahrádky a dobrý pocit z vlastní a především zdravější zeleniny. Ale pěstovat rostliny bez pomoci chemie nebývá jednoduché. Prostředí v zahradě je nutné uvést do rovnováhy a tu pak udržovat.

Hmyz proti hmyzu

Nepostradatelnými pomocníky se stávají přirození nepřátelé škůdců, například slunéčka. Málokdo ví, že jedna larva slunéčka sedmitečného spořádá během svého vývoje přibližně 260 mšic. V dospělosti pokračuje tempem až 60 kousků denně. Ani ostatní druhy slunéček se nenechají zahanbit. Pochutnají si navíc na obávaných merách, roztočích, červcích a larvách dalších druhů. Do zahrady, která není zamořena jedovatými přípravky, se tito zahradníčci nastěhují sami. Jejich počty se ještě zvýší, když úspěšně přezimují. Dospělí brouci přezimují v trávě, v křovinách, v různých škvírách a prasklinách na kůře stromů či ve starých dřevěných plotech. Likvidace těchto úkrytů je donutí odletět jinam, například při vypalování staré trávy to ani nestihnou. Pro slunéčka dvoutečná lze dokonce připravit malé přezimovací budky, uvádí Jiří Kalabus v knížce Zahrádka bez chemie. Než spáči na jaře vylezou, lze budku přemístit tam, kde je slunéček nejvíce zapotřebí. Mezi malé pomocníky patří i zlatoočky, střevlíci, dravé ploštice, pestřenky, pavouci či lumci, mšicomaři a řada dalších. Páteříčky, slunéčka a pestřenky lze přilákat i na rostliny z čeledi mrkvovitých. Mezi ně patří nejenom mrkev, celer, petržel, ale i kmín, kopr, pastinák či libeček. Dospělí brouci těchto druhů si kromě mšic zpestřují jídelníček nektarem a pylem právě těchto rostlin, proto jich na zahrádce pak může pomáhat víc.

Nejen zpěvaví společníci

Zdatní ochránci zeleně bývají na zahrádkách ptáci. Jeden pár hnízdících sýkorek zbaví okolí neuvěřitelného množství škodlivého hmyzu. Dospělá sýkorka spořádá denně asi 130 housenek, a co teprve když dorůstajícím mláďatům nosí spolu s partnerem potravu až osmsetkrát denně. Jejich hnízdění probíhá dvakrát ročně a mláďat mívají kolem deseti. Není tedy divu, že potomci jednoho páru posbírají 75 až 100 kilogramů hmyzu za rok. Kromě všech druhů sýkorek udělají podobnou službu strakapoudi, lejsci, drozdi, kosi, rehci, šoupálci a další. Zrovna tak jsou prospěšní i ptáci, kteří se v dospělosti živí rostlinnou potravou, ale svá mláďata krmí hmyzem. Tak je to mimo jiné u vrabců, pěnkav, stehlíků či špačků. Přirozených ptačích obydlí je nedostatek a budky, rozvěšené alespoň 15 metrů od sebe a pravidelně čištěné, jim je plně nahradí. Řada hmyzožravých ptáků však hnízdí volně, nejraději v hustých křovinách. Těm jsou dobrým domovem živé ploty a zelená zákoutí. Čím hustší a pestřejší, tím lépší. Rozkvetlé keře jsou zároveň okrasou každé zahrady a mohou vytvářet příjemné soukromí. Uplatní se nejrůznější druhy - meruzalka, rododendron, bez černý i červený, zimostráz, střemcha, jasmín, hloh, maliny a ostružiny, kalina i rybíz. Ptákům lze v keřích vytvořit místečko pro zbudování hnízda i několika svázanými větvemi. Pravidelné stříhání napomůže zhoustnutí keřů. Využít je možné i smrk či borovici. V zimě je velmi prospěšné ptáky přikrmovat.

Obojživelníci a plazi

Ropucha sice není tak přitažlivá jako ptáci, ale v likvidaci hmyzu za nimi nijak nezaostává, a navíc se živí i slimáky a hlemýždi. Angličané si jí jako biologické ochrany cení natolik, že ji na svou zahradu kupují po dvou librách za kus. Prospěšné jsou i další druhy žab. Zahradní rybníček je přitáhne jako magnet. Zmíněná ropucha však může zavítat i na zahradu, která vodou obdařena není. Mimo dobu rozmnožování ji totiž příliš nepotřebuje. Hmyzem se živí i ještěrky a slepýši. Užovky zase snižují stavy myší, hrabošů a hryzců. "Když přírodní prevence nepomůže zcela, je možné použít průmyslově vyrobenou biologickou ochranu, kam patří například přípravky Novodor a Biobit," radí Jan Lukáš z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. "Novodor je účinný proti mandelinkám. Obsahuje Bacillus turengiensis, jehož protoxin (neúčinný toxin) se teprve ve střevech larev přemění na jedovatý toxin. Larvy zůstanou ještě nějaký čas na rostlinách, ale už nežerou a posléze zemřou." Důležité je správné použití přípravku: aplikaci provádět pouze na napadených rostlinách, a to v době, kdy jsou larvy čerstvě vylíhlé. Účinná látka se na slunci ničí, proto je nutné ji použít večer nebo když je zataženo. Biobit proti běláskům funguje podobně. Může však uškodit i larvám jiných motýlů. Přírodní rovnováha v zahradě je nedocenitelná. Pojem škodlivý druh je jednostranný, protože je sice konkurentem pěstitele, ale zároveň má v přírodě své místo. Řada škůdců se přemnožila až na velkých plochách monokultur. Úplné vyhubení škůdců se nevyplácí. Z takto vyčištěného místa zmizí i jejich přirození nepřátelé. Nemají totiž co jíst. Záškodník se může po čase vrátit a není nikdo, kdo by s ním bojoval.