Když se však pootočíte trochu doprava, naskytne se úplně jiný obrázek. Před sebou máte vyšperkovanou, nově zrenovovanou budovu bývalé Státní rady, z níž Erich Honecker řídil stát dělníků, rolníků a pracující inteligence. Teď v ní sídlí soukromá univerzita, na níž studenti platí za školné až desítky tisíc eur ročně. Těžko najít výraznější kontrast mezi tím, jak se Němci snaží vypořádat s východoněmeckým architektonickým dědictvím.
Za východoněmecké stavby!
Berlínský Palác republiky je asi nejznámějším případem likvidace významné budovy vystavěné v dobách NDR. Proti bourání rozporuplné stavby na místě někdejšího zámku - jehož rozbombardované trosky byly v padesátých letech vyhozeny do vzduchu, neboť prý šlo o nepřípustný symbol pruského militarismu - protestovali především levicoví intelektuálové. Na poslední chvíli podepisovali petice proti bourání paláce, které bude dokončeno nejdříve příští rok a celkově bude stát kolem stovky milionů eur.
Budova byla kvůli použití azbestu ve stavebních materiálech sice životu nebezpečná a rozsáhlá rekonstrukce nepřicházela v úvahu, ale signatáři petic měli obavy, že může jít o začátek vlny důrazné likvidace východoněmeckého architektonického dědictví. A z toho důvodu byla teď v Berlíně založena nová nadace, která chce aktivně vystupovat na ochranu východoněmeckých staveb.
Nadace Hermanna Henselmanna, která má blízko k německým postkomunistům, svým jménem připomíná muže, který v padesátých letech platil za hlavního architekta východního Berlína. Mezi jeho nejznámější stavby patří Stalinallee, tedy dnešní Karl-Marx-Allee - široká ulice, která se táhne od Alexanderplatzu na východ města - nebo berlínský Dům učitelů či Kongresová hala. Bližší plány, jak chce chránit východoněmecké architektonické "skvosty", však zatím nepředstavila.
Spor o východoněmeckou architekturu vyvolává v Německu debaty už delší dobu. Architektka Dagmar Richterová například v médiích tvrdí, že dnešní rozhodnutí jsou motivována především snahou aktivně vymazat stopy NDR. Podle ní si byli urbanisté po roce 1989 dobře vědomi, že likvidace komunistického dědictví souvisí jak s fyzickou, tak s psychologickou transformací města.
Podobně jako v České republice mizely po změně režimu z parků a náměstí sochy komunistických hrdinů, spousta ulic a náměstí byla přejmenována. Na budovy postavené v dobách komunismu však ve východním Německu stále narazíte na každém kroku. Německá města byla totiž během války často doslova srovnána se zemí a musela být obnovena od základů. Ať už na Východě nebo na Západě. A politika hrála v německé architektuře vždy významnou roli.
"Architekti předválečné Výmarské republiky, nacistické Třetí říše i obou částí Německa po válce byli donuceni hodit svá přesvědčení přes palubu a přijmout převažující étos. To znamenalo, že jejich rozhodnutí byla často stejně tak politická jako architektonická," uvedl před časem pro německá média Hartmut Frank, autor výstavy srovnávající architekturu v západním a východním Německu.
Architektonická bitva
Spor o to, jak nejlépe připomínat východoněmecké architektonické dědictví, má i další rozměr. Jak v časopise Die Zeit napsal Wolfgang Pehnt, "ve čtyřech desetiletích rozdělené existence připomínala nezřídka architektura Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky boj dvou zápasníků. Na chvat jednoho přišla odpověď druhého. Obnově Západu, podporované penězi z Marshallova fondu, konkuroval Národní plán výstavby na Východě."
Andreas Ruby si pak stěžoval ve stejném časopise, že mnohé budovy, které charakterizují východoněmeckou architekturu, by byly považovány "za charakteristické a kvalitní příklady evropské architektury poválečné éry, pokud by byly postaveny třeba v Kolíně nad Rýnem".
Nicméně už dnes jsou v Německu památkově chráněny desítky budov z časů komunismu, třeba i 368 metrů vysoká televizní věž z roku 1969 nebo kino International na zmíněné Karl-Marx-Allee, které bývalo suverénně nejslavnějším biografem ve východním Německu.
A pokud jde o německé architektonické dědictví z doby socialismu, zapsalo se do dějin východního Berlína nesmazatelně i komunistické Československo. Bulvární noviny Bild před časem označily budovu někdejšího československého, dnes českého, velvyslanectví za vesmírnou loď uprostřed pulzujícího města.
